9. 5. 2013 Brankáři (0) KOMENTÁŘŮ

Rozbor brankářů v Superfinále 2013: Roman Ciompa (Vítkovice)




Jak v nedávném Superfinále obstáli jednotliví gólmani? Server brankari.florbal.cz detailně rozebral jejich výkony. A jako druhý se na řadu dostává Roman Ciompa, jenž s Vítkovicemi slavil už druhý titul v kariéře.

Zajímavostí bylo, že informaci od trenéra Radomíra Mrázka, kdo nastoupí k poslednímu zápasu sezony, dostali vítkovičtí brankáři až v den zápasu. Volbou pro Superfinále byl nakonec ze silné dvojice Roman Ciompa, Lukáš Souček první z nich, který dotáhl do konce vítěznou semifinálovou sérii s BILLY BOY Mladá Boleslav. „Náznaky o jedničce do zápasu s Chodovem byly už dřív, ale oficiálně to bylo oznámeno v den zápasu,“ doplňuje Ciompa.

A prozrazuje, že si i před duelem o titul zachoval svůj typický klid. „Žádná extra příprava, žádné extra myšlenky, že jde o poslední zápas. Klasický zápasový den, do kterého jdu se stejnou motivací, s motivací k vítězství,“ popisuje. I když vnímal zvláštnost zápasu, nepřipouštěl si ji. „Je to lepší, akorát to člověka svazuje a znervózňuje. Jsem vyrovnaný, necítím žádné speciální napětí. Musím však přiznat, že s odstupem času mi při představě té atmosféry chvilku trochu mráz po zádech běhal.“

Rozbor základních herních činností
Během duelu Roman působil klidný dojmem. Jeho základní postoj, až na ruce, žádným způsobem nevybočuje od standardů. Mírným nedostatkem při sledovaném zápase byla pozice rukou, při základním postoji byly často na palubovce (např. video 3:00-3:08) nebo v připažení u boků. Zvednutí do upažení pokrčmo pak prováděl až ve chvíli, kdy byla branka bezprostředně ohrožena.

Ciompa: „Nemyslím si, že je potřeba dělat zákrok dopředu a předem ukazovat střelci, kam má vystřelit. Důležité je načasování zákroku, ne pozice rukou před ní.“

Zmenšování střeleckého úhlu neprovádí vzhledem ke svým tělesným proporcím (193 cm a 119 kg) nijak vehementně. Jeho styl se dá popsat jako velmi úsporný. Ostatní brankáři velmi často reagují na každý pohyb míčku, on vyčká a velmi často tak překvapí protihráče, kteří očekávají, že se brankář pohybuje s míčkem. Nejčastěji vykonává základní postoj v obdélníku vyznačujícím malé brankoviště. Proto bylo překvapením jeho vyjetí na konci první třetiny (video 3:20-3:20), kdy proti soupeři s míčkem vystoupil velmi výrazně.

Ciompa: „Do konce třetiny zbývaly 2 vteřiny, hráč už neměl prostor nic vymyslet, byl sám a pod tlakem, takže jsem si tím vyjetím vlastně jen zkrátil cestu na střídačku.“ 🙂

Z Romanovy aktivity v brankovišti vycházejí jeho převážně krátké přesuny, což je důsledek jeho pohybu převážně v malém brankovišti (čím dál od brankové čáry, tím větší výseč brankář musí urazit ke vzdálenější tyčce). Během přesunu využívá velmi často k opoře ruce (video 10:22-10:30), kdy vzhledem k tomu, na kterou stranu přesun provádí, se buď rukou přitahuje (video 6:10-6:15), nebo odtahuje (video 0:34-0:37).

Matěj Jendrišák, Roman Ciompa, Lukáš Veltšmíd, Tomáš Sladký, Vítkovice - Chodov, Superfinále 2013, Praha

Hru za brankou řešil Roman dle situace buď přesunem s otočením trupu za branku, či přesunem, kdy trup směroval stále do prostoru před branku, ale hlavu natáčel tak, aby měl míček nebo protihráče pod kontrolou.

Ciompa: „Hru za brankou řeším podle konkrétní situace, zda je hráč s míčkem pod tlakem, nebo ne.“

Míček měl během zápasu několikrát pod kontrolou, ale výhoz na své spoluhráče dál než pár metrů za velké brankoviště neprovedl. Otázkou pak je, jak je spokojen s výhozem na spoluhráče, který měl po jeho přijmutí problém s rychlým napadáním dvou protihráčů (video 8:50-9:10).

Ciompa: „Útočíme v pěti, bráníme v pěti, na půlce za obranou soupeře nestojí žádný Radek Drulák (někdejší fotbalový reprezentant – pozn. aut.), který jen čeká na dlouhé výhozy. U daného výhozu bylo možná nešťastné, že jeden ze spoluhráčů zrovna střídal, ale myslím, že jsem směr výhozu avizoval dlouho dopředu a Robin Žydel si s tím poradil nakonec dobře.“

Ukázkové pak bylo jeho řešení herní situace 2-1 (video 5:07-5:13), kdy je názorně vidět jeho čtení hry. Roman očekával u bližší tyčky střelu od hráče s míčkem, ale jeho zaujmutý obrácený základní postoj (pokrčená pravá noha a napnutá levá) mu umožnila ve chvíli, kdy přes vítkovického obránce prošla přihrávka, provést přesun a chytit gólovou šanci druhého z útočníků.

Zajímavější než o výkonu číst je jej shlédnout. Sestřih Romanova výkonu ze Superfinále 2013

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=u4tKr4zA0Ak[/youtube]

A jak sám brankář vítězného týmu vnímá obdržené branky?

1. branka (video 10:01-10:18)
„Možná to bude znít alibisticky, ale věděl jsem, že přihrávka směřuje na hráče, který to má přes ruku a bude pro něj těžké to kamkoliv zvednout. Rozhodovaly centimetry a jemu se to prostě povedlo. 🙂 Trefil to skoro ideálně, poklona…“

2. branka (video 10:18-10:45)
„Typická střela z chumlu. Oba hráči se snažili několikrát míček trefit, až se to jednomu z nich podařilo, pro nás v tu nejméně vhodnou chvíli. Šťastná trefa.“

3. branka (video 10:45-11:02)
„Třetí gól mě docela mrzí, napoprvé mi podjela odrazová noha na navoskovaném brankovišti a při druhém odrazu už jsem nestihl doklouznout. Zkrátka jsem si na začátku třetiny zapomněl navlhčit nohavice, aby to v brankovišti to neklouzalo…“

Shrnutí
Podařilo se to, s čím jsme do zápasu já i celý tým šli, takže spokojenost. Můj výkon si každý může ohodnotit sám, já jsem rád, že jsem klukům aspoň trochu pomohl a vyhráli jsme poslední zápas sezony.“

Poděkování za pomoc při realizaci příspěvku patří
ČFbU, Petru Fořtovi


Autor: Jakub Koráb



KOMENTÁŘE

Napsat komentář

*