22. 11. 2013 Brankáři (0) KOMENTÁŘŮ

Zen a umění chytání




Zvýšit své brankářské umění můžete mnoha způsoby. Trénink v hale je tím nejobvyklejším. Ale jak zdokonalit myšlení, které je pro výkon stejně důležité? Jeden z návodů přináší reinterpretace knihy německého filosofa minulého století Eugena Herrigela Zen a umění lukostřelby.

Publikace přibližuje japonské mystické učení na příkladu jednoho z jeho umění, lukostřelby (dalšími jsou tušová kresba, divadelní umění, čajový obřad, aranžování květin a šerm). Jedná se o učení, jež prostupuje každodenním životem a které se dá uplatnit ve všech činnostech lidského bytí.

Zvyšování výkonnosti je do určité míry spojeno s fyzickými možnostmi každého z brankářů, ale jen drilem zaměřeným k fyzickému rozvoji se vyššího výkonu nedosáhne. Uchopení brankářské činnosti jako ZEN umění je velmi zjednodušující, stejně jako vyložení brankářské činnosti jako náboženského rituálu. Přesto to za pokus stojí.

Uvedeným uměním tedy „nerozumíme schopnost sportovce, která je víceméně výsledkem tělesných cvičení, ale schopnost, jejíž původ je nutno hledat v duchovním učení, jejímž účelem je dosáhnout duchovního cíle.“

Učení vychází z požadavků maximálního prožívání a naplňování činnosti, jež je v daný okamžik prováděna. Což znamená, že ve chvíli provádění určité činnosti je nutné neuvažovat a nevyvolávat tím rušivé vjemy, které odpoutají pozornost od činnosti. „Člověk je myslící bytost, ale jeho velká díla jsou vytvořena, když neuvažuje a nemyslí. Po dlouhých letech tréninku v sebepoznání má být dosaženo stavu dětské bezprostřednosti. V tomto stavu člověk myslí a přece nemyslí.“ Cílem Zenu je zjednodušení mysli, oproštění se od myšlenek, konceptů…

Nejčastěji mistři Zen chápou jako moment, kde se „umění stává ne-uměním“, chytání ne-chytáním. Je nutné si uvědomit, že brankář není nikdy bezchybný, každý má stále prostor pro zlepšení. Což lze vyjádřit neuzavřeným koloběhem k počátkům samotného přístupu k chytání, kdy „se učitel stává znovu žákem, mistr začátečníkem“, tedy že je stále nutné přijímat konstruktivní zpětné vazby a snažit se na sobě pracovat.

Každý z brankářů, věnující se chytání určitou dobu, měl za svou kariéru možnost absolvovat 2 krajní typy v náročnosti utkání. První je častý v případě, že jeho tým hraje s lepším soupeřem. Brankář je v daném zápase v permanentním tlaku, soupeř ohrožuje branku v relativně krátkých intervalech a brankář je tak stále ve střehu, připraven zasáhnout.

Často se stává, že tento typ zápasu brankáři vyloženě vyjde (soupeři tvrdí, že si ho „rozchytali“). Pravdou spíš je, že v danou chvíli brankář nemá čas přemýšlet o tom, co se stane, když pustí gól, kdo je v hledišti, nebo jak se mu konkrétní zákrok povedl. Jeho mysl je ČISTÁ a jen vykonává nejlepším možným způsobem jeden zákrok za druhým.

Druhým extrémem je utkání, v němž brankář většinu času jen sleduje hru na útočné polovině svého týmu a střela na něj jde sporadicky. Zajímavé je, že pravděpodobně v běžném (střela minimálně jednou za 3 minuty) utkání by bez problémů danou střelu chytil, ale stává se, jak uvádějí spoluhráči, že je brankář „STUDENEJ“. Jeho výkon se omlouvá nedostatkem pohybu. Obdržení branky však nevychází z absence pohybu, ale z přemýšlení o situaci. V danou chvíli je pohybový aparát připraven, hlava však ne.

Soustředění Lukáše Bauera.

Soustředění Lukáše Bauera.

Někdy je možné dosáhnout určitého momentu, který lze přirovnat k charakteristickému vnímání virtuální reality Neoem z Matrixu. V tu chvíli přijde brankáři hra pomalá, na střely má dostatek času a čte, předvídá hru dopředu. Jestli tomu chcete říkat osvícení, vnímání hry 3D, podprahové chytání, zapojení intuitivního systému nebo osvojení si ZEN umění je jen na vás, ale jen o pohybovém aparátu chytání či jiná činnost lidského bytí není. Snahou je chytat podprahově bez vedlejších směrů myšlení.

Návod, jak to dokázat, není, ani zkušení jogíni nesvedou na povel ihned navodit stav, kdy nemyslí a dokážou jen splynout s prováděnou činností. Důležitou roli zde hraje plynulé dýchání, pak už záleží na každém jednotlivci. Pokud se to však někdy povede, je přínosné zapamatovat si situace či případné aktivátory tohoto stavu a snažit se i v budoucnu tomuto stavu přiblížit.

Důležité pravidlo, vycházející ze ZEN učení říká, že přístup k tomuto umění si mohou získat jen ti, kdo mají čisté srdce a nejsou zatíženi žádnými vedlejšími zájmy a záměry…


Autor: Jakub Koráb



KOMENTÁŘE

Napsat komentář

*