20. 2. 2014 Brankáři (0) KOMENTÁŘŮ

Jak vnímají brankáři sami sebe? Cítíme se skutečně JINÍ?




Poslední příspěvek v rámci série věnované náhledu na opory týmů přináší názory samotných brankářů. Je to jen stereotyp, nebo vážně gólmani bojují s posměšky spoluhráčů mířící na jejich osobnostní originalitu? Připadají si Kateřina Blahutová (Tatran) s Davidem Rytychem (Bohemians) normální? A o čem si myslí, že brankáři dostali od Boha, liberecký Jan Prokeš?

Jan Prokeš (FBC Liberec)
„Otázka je, jestli jsme jiní my, anebo ti ostatní… Na druhé straně je pravda: kdo si dobrovolně sedne do brány, nechá na sebe střílet a má radost z toho, že dělá ostatním lidem deprese z toho, že mu nemůžou dát gól? Myslím si ale, že i gólmani, kteří si zahrají jiný sport, rádi odejdou z brány a hrají v útoku, aby dávali góly. Takže si myslím, že nejsme jiní. Jen když Bůh rozdával odolnost a lepší psychiku, zdrželi jsme se u něj déle…“

Jana Velčická (Herbadent Praha 11 SJM)
„Nemyslím si, že se všichni gólmani odlišují od hráčů v poli, i když věřím, že spousta hráčů si myslí opak. 🙂 Každý hráč v poli má jinou povahu a myslím si, že stejné je to i u gólmanů. Zhruba 70% brankářů může na okolí působit introvertně, ale myslím si, že je to spíš způsobeno přípravou a soustředěním se na zápas. Každý brankář má vlastní rituály a věřím, že v šatně před zápasem ho není moc slyšet – spíš se soustředí na sebe. Velice důležitá je podpora brankáře před a během zápasu. Domnívám se, že každého gólmana vždy potěší i malé poplácání za povedený zákrok. Já se řadím k brankářům, kteří se v šatně hlasitě neprojevují a spíš se soustřeďují na zápas, ale určitě bych neřekla, že jsem introvert. Před i během zápasu bez problému komunikuji s hráči i s trenéry a atmosféru v hale ze strany fanoušků moc nevnímám.“

Jana Springerová (Torpedo Havířov)
„Někdy na mou osobu určitě padla věta, zda pociťuju, že jsem v porovnání se spoluhráči jiná. Nijak se tím ale nezaobírám, věřím, že se nijak negativně od ostatních neodlišuju. Jako každý brankář mám své takzvané úchylky, například talisman nebo si pro pocit, aby se mi dařilo, nechám políbit helmu či oprašuji své brankoviště… Možná to od pohledu vypadá úsměvně nebo zvláštně, ale mě to uklidňuje a zlepšuje ten pocit, že bych mohla podat kvalitní výkon.“

David Rytych, Kateřina Blahutová, Jan Prokeš, Jana Springerová, Jana Velčická

David Rytych, Kateřina Blahutová, Jan Prokeš, Jana Springerová, Jana Velčická

David Rytych (FbŠ Bohemians)
„Brankář je individuálním sportovcem v kolektivním sportu a tato pozice je hodně specifická. Od toho se pak odvíjí spousta věcí. V bráně trávíš celý zápas sám se sebou. Je to jiné, než když kluci z pole můžou vystřídat a pobavit se v průběhu zápasu. Pořád spolu udržují kontakt, spolupracují a jsou na sebe zvyklí. Potom se možná zdá, jako by k nim ten brankář nepatřil a často se baví na jeho účet různými legráckami. Obecně je brankářů málo, protože na tento post má každý tým maximálně 2-3 lidi, a tak jsou názorově v menšině. A jakkoliv přesvědčovat dalších 18 lidí v týmu o určitém opaku je zbytečné. Brankáři jsou ale nepochybně úplně normální, pohodoví lidé a svým způsobem bych nás nejlépe charakterizoval slovem legendárního trenéra, profesora Kostky – ‚výjimeční‘.“

Kateřina Blahutová (Tatran Omlux Střešovice)
„I když je florbal kolektivní sport, gólman v něm zastává specifickou funkci. Dalo by se říct, že každý gólman je jedinečným článkem týmu. Výkon brankáře může zápas značně ovlivnit – jak pozitivně, tak negativně. Každá chyba je hodně vidět. Je jasné, že gólmani využívají jinou skupinu svalů než hráči v poli, potřebujeme tedy jiné protažení, jiné posilování a i trochu jiná tréninková cvičení. Postavení brankáře v týmu je oproti ostatním hráčům odlišné, ale jako lidé jsme normální. Tedy aspoň já si tak připadám…“ 🙂


Autor: Jakub Koráb



KOMENTÁŘE

Napsat komentář

*