Na začátku sezony z toho byl velký rozruch. Tehdy ještě reprezentantky Gabriela Žůrková, Jana Christianová a Petra Nemravová skončily z vlastní vůle ze dne na den v Bohemians, od té doby stály. O té první už to však neplatí. Nejproduktivnější hráčka základní části uplynulých 2 sezon přestoupila na konci roku do Jičína a za nováčka extraligy už stihla 2 zápasy. V premiéře rozhodla o výhře nad Olomoucí, v sobotu na Bohemians zazářila 5 body (3+2).
Společně s Karin Vavrečkovou a Andreou Satýnkovou vytvořily údernou trojici, která nedávné spoluhráčky dostávala pod tlak. Žůrková prý ale speciální motivaci pro duel s bývalým klubem necítila. „Snažím se si zápasy užívat. A že to bylo proti Bohemce? Bylo to trochu okořeněnější, proběhla hecovačka se spoluhráčkami, ale brala jsem to pořád jako normální utkání,“ konstatuje Žůrková.
I když v Bohemians skončila teprve před pár týdny. Do prosince totiž v klubu trénovala dorostenky. I to jí mírně pomáhalo v tom, aby úplně neztratila fyzičku. Hlavně však chodila každý den běhat. „Mám totiž psa, tak abych ho unavila,“ směje se. Její Jack Russell teriér se stal na chvíli jejím kondičním trenérem. „Je běhavý a neúnavný, takže jsem se s ním docela udržovala. Taky jsem chodila do posilovny, ale žádná sláva to nebyla. Pořád to není ono, půlroční pauza je znát,“ přiznává.
I proto se jí šikne, že Jičín točí 3 útoky. „Právě teď mi to moc vyhovuje, než se dostanu do nějakého tempa. Je to pro mě akorát.“ Duel na Bohemians ovšem ukázal, že kdyby hrál předposlední tým tabulky na 2 útočné trojky, dovedl by silnějším soupeřům ze středu tabulky notně zatopit. Žůrková korunovala výkon své lajny hattrickem a 2 gólovými nahrávkami. „Jsem za to ráda. Byly to takové góly, že jsem už byla před brankou sama,“ prohodí.
Navzdory vysoké prohře 6:12 byla i na hřišti samý úsměv, žádná křeč, nervy o výsledek. Kvůli tomu se nevracela. „Přešla jsem do týmu, abych mu nějak pomohla a taky abych si florbal užila a získala motivaci ho hrát. Protože jsem toho měla už dost. Doufám, že mě to tu chytne, parta je dobrá,“ hlásí.
Společně s Vavrečkovou a Satýnkovou, jež jsou v Jičíně z Bohemians jen na hostování do konce sezony, se snaží daleko méně zkušené spoluhráčky především podporovat, ale i usměrňovat. „Na tréninku se jim snažíme říkat, jak to mají dělat. I během zápasu jim chceme pomáhat v tom, jak mají určité situace zahrát, jak se mají postavit… Snažíme se s nimi mluvit, aby i ony spolu začaly komunikovat, aby se do toho dostaly,“ líčí Žůrková.
Sama se musí dostat do jiného stylu hry, založeného daleko víc na obraně. A také si musí zvyknout na jiné postavení svého týmu v tabulce. Místo bojů o Superfinále ji letos čeká play down. Jičínu ale věří, že se zachrání. Tým teď přidal k pátečnímu (jedinému, který Žůrková kvůli práci stíhá) a středečnímu i úterní trénink. „„Vidím to docela nadějně, holky jsou ambiciózní, hlavně nechtějí hned vypadnout jako většina nováčků, kteří postoupí do extraligy. Myslím, že i díky nám, které je budeme podporovat a budeme ji něco dávat, bychom to mohly zvládnout,“ odhaduje.
A pak? Žůrková nechává své další působení otevřené. „Domluvili jsme se tak, že jim teď pomůžu a pak se uvidí, co bude dál. Jestli tam budu chtít pokračovat, nebo budu chtít jít dál. Záleží to na mě…“ říká.
Autor: Pavel Křiklan
