Letošní Superfinále mělo jednu trochu překvapivou důležitou postavu. Střešovický benjamínek Marek Beneš se v sobotu hned několikrát zapsal do florbalové historie. A nejen svými dvěma asistencemi pomohl Tatranu k zisku v pořadí už 16. titulu.
V brankovišti Tatranu čněl ve svém svítivě oranžovém dresu 36letý matador Tomáš Kafka, v útoku soupeře se zase představil stejně starý bojovník Jiří Bouška. A spolu s nimi se mezi mantinely v O2 Aréně proháněl 17letý Beneš.
Už před začátkem zápasu bylo jasné, že se syn české florbalové legendy Luďka Beneše stane nejmladším účastníkem v krátké historii mužského Superfinále. Vždyť jako ročník narození 1997 bude i příští sezonu spadat do kategorie juniorů.
Za burácení 11 tisíc fanoušků nastoupil dokonce do zahajovací sestavy historicky nejúspěšnějšího českého týmu. A navzdory svému nízkému věku byl jednou z klíčových postav pompézního vrcholu sezony.
„Musím říct, že ze začátku jsem byl docela nervózní. Navíc se nám ten začátek moc nepovedl, což tu nervozitu ještě umocnilo,“ přiznává Beneš. „Ale postupem času to naštěstí opadalo a na konci už jsem o tom vůbec nepřemýšlel,“ pochvaluje si.
Rozhodčí Libor Gavlas a Lukáš Mikula zvolili v zápase o titul hodně volný metr. A nutno říci, že tím velmi pomohli ke strhující podívané. Pro štíhlého mladíka (ale i pro další útočníky Tatranu) to ovšem nebylo úplně to nejlepší, co si mohl přát. Zvláště když proti němu stáli „nařachaný“ Radek Gwuźdź nebo zkušený urostlý tvrďák Jan Jelínek.
Beneš se ale samozřejmě do soubojů nehrnul. „Měl jsem pocit, že lítají všichni ostatní kolem mě a já se tomu nějak šťastně vyhýbám. Kdyby do mě někdo pořádně zajel, asi bych měl velké problémy. Ale naštěstí se to nestalo,“ popisuje s úsměvem.
V závěru se mladý hráč musel nečekaně přesunout z jeho pozice v obraně do útoku. „Potřebovali jsme to stáhnout na dvě lajny a do obrany jsem se asi nevešel, tak jsem musel dopředu,“ vysvětluje. A tah trenéra Jiřího Jakoubka se ukázal být vskutku geniálním.
Dva tituly během dvou dnů. Nahoře muži, dole junioři. Foto: Tatran Střešovice/Otakar Prášek.
Tahoun tatranské juniorky si připsal dvě gólové asistence. I když, při první z nich měl on i celý Tatran kopec štěstí. I z tribuny vypadala akce, kdy si Benešův vysoký míček za brankovištěm hrudí zpracoval Jiří Kolísko, dost zvláštně. „Chtěl jsem to hrát na Marka Deutsche, který stál až za střelcem. Ten mi do toho tak trochu vlezl, ale ještě že tak,“ smál se po zápase šťastný nahrávač.
Další jeho pas už na Deutsche skutečně prošel, kapitán Tatranu ho napálil přesně do růžku Rytychovi branky a hráči v červených dresech poprvé v zápase vedli. Beneš i dál motal protihráčům hlavy, v prodloužení měl dokonce po parádní individuální akci velkou šanci vstřelit zlatý gól.
I když jí neproměnil, bylo vidět, že si na hřišti věří. Kdekdo tak čekal, že se objeví i v rozhodujících nájezdech. „Já jsem se v Áčku snad ještě nikdy na nájezd nepřihlásil. Ale docela se mi dařilo, takže jsem přemýšlel, že bych možná i šel. Ale jenom za předpokladu, že by už nikdo jiný jet nechtěl,“ říká.
To se nakonec nestalo. Zájem zúčastnit se rozstřelu projevilo 5 jeho spoluhráčů a po rozhodující trefě Milana Fridricha mohl Tatran slavit. Beneš a jeho spoluhráč Jakub Slavík se v tu chvíli se svými otci Luďkem a Romanem stali prvními dvěma dvojicemi otec/syn, jejichž oba členové mají titul z české florbalové extraligy.
Beneš mladší navíc hned v neděli dokázal vybojovat druhý titul během dvou dnů, když v juniorské G2 lize dovedl Tatran k trochu překvapivé výhře nad Bohemians.
Současný trenér reprezentace juniorů Luděk Beneš získal během své bohaté kariéry mužské extraligové zlato 2x, Marek je teď na nejlepší cestě ho překonat. „Samozřejmě bych ho rád překonal, abych si pak doma mohl trochu dělat srandu. Ale to bude asi chtít čas,“ uvědomuje si Marek Beneš.
Autor: Redakce Florbal.cz
