Chodovské lvice byly blízko. K úspěchu proti SC Classic jim chyběla jediná branka, finským mistryním podlehly 3:4. Po zápase se v mix zóně zastavily obě nejlepší hráčky svých týmů, Jana Vojáčková s Eliisou Alanko. Česká útočnice žehrala na nedostatek střelby, Alanko zase uvedla, že se jednalo o opravdu těžké utkání.
Vojáčková byla sice vyhlášena za nejlepší hráčku Chodova, ke svému výkonu byla ale kritická. „Naše lajna byla u tří gólů soupeře. Po tom třetím jsem se osobně na střídačce rozbrečela, takže to rozhodně nebyl můj top zápas,“ nešetřila sebekritikou.
Poměrně přesně také našla recept, proč Chodov nakonec odchází poražen. „Myslím si, že nám chybělo více střelby, určitě jsme mohly střílet víc. Soupeř neměl moc dobrou brankářku, což se ukázalo i při těch gólech, které padly,“ hodnotila průběh utkání.
Také z tábora soupeřek znělo, že utkání bylo složité. „Upřímně, bylo to náročné utkání a musely jsme opravdu tvrdě dřít, abychom vyhrály. Ale zase byla to byla dobrá příprava na finále, za to jsem moc ráda,“ pochvalovala si Ella Alanko.
Přitom Classic rychle vedl 2:0, poté ale polevil. „Začaly jsme docela dobře, ale potom jsme tak dobře nehrály. Něco se stalo, ale těžko říci, co to bylo,“ pokrčila Alanko rameny. Přitom ale Finky Chodov nepřekvapil. „Chodov hrál tak, jak jsme čekaly, což bylo přesně to, na co jsme se připravovaly,“ uvedla nejlepší hráčka utkání za SC Classic.
Někdo by možná řekl, že právě brzké vedení nakonec rozhodlo. Ella Alanko ale tento názor nesdílela. „Ani ne, po celou dobu utkání jsme musely tvrdě dřít. Na tom, že jsme daly první dvě branky, ani tak nezáleželo. Takže říkám, že tomu tak nebylo,“ usmála se.
Chodov nejen ve třetí třetině soupeři zatápěl, za faul na Terezu Pilíkovou by možná jinde dostal pětiminutovou možnost přesilové hry. „Ta přesilovka, kterou jsme pak měly, byla z naší strany asi nejlepší v zápase. Takže kdyby trvala déle, asi bychom nějaký gól daly,“ popisovala Vojáčková.
Dvouminutový trest ale považovala za dostatečný. „Na to se nemůžeme vymlouvat. Rozhodčí nasadili nějaký metr, vysoké hokejky při střelbě celý zápas nepískali. Terku bohužel soupeřka trefila, ale dvě minuty mi v kontextu jejich řízení zápasu přišly adekvátní,“ uvedla Jana Vojáčková.
Na závěr přišlo na porovnání s Tomášem Vávrou, životním partnerem Vojáčkové. „Přítele už asi možná nedoženu, privilegium zahrát si finále Poháru mistrů asi zůstane v rodině jemu. Ale on mě překonává ve více věcech, má také více titulů a tak, takže jsem si zvykla,“ usmála se na konci rozhovoru.
Autor: Michal Dannhofer
