Tereza Urbánková se v neděli stala první Češkou, které se podařilo vybojovat zlato z Poháru mistryň. Její Mora ve finále sice prohrávala už 0:3, poté ale Švédky zařadily svůj tradiční florbalový stupeň a nakonec zvítězily 13:6. Urbánková se na hřiště sice dostala jen na pár závěrečných minut, jak ale sama říká, je si vědoma toho, že její čas teprve nastane, a užívá si každou sekundu na hřišti.
Bezprostředně po finálovém utkání rozdávala v mix zóně úsměvy. „Myslím si, že to bylo finále se vším všudy, ve kterém padlo hodně branek a bylo atraktivní pro diváky,“ hodnotila finálové utkání s SC Classic. Nesouhlasila ale s tím, že Mora soupeři od druhé třetiny nedala šanci. „To bych úplně neřekla, zápas byl vyrovnaný až do konce. Bylo to těžké utkání, ale my jsme čekali, že to nebude jednoduché,“ vrtěla hlavou.
Nepřekvapilo, že z řad novinářů zazněla otázka na to, jak tým svou výhru oslaví. „Oslavy proběhnou tady, protože odlétáme až v pondělí. Věřím, že si to velmi užijeme,“ usmála se.
Ve finálovém utkání nastoupila jen na pár minut a stihla se do statistik zapsat asistencí. „Uvědomuji si svou pozici v týmu. Je to úplně jiné než v Česku, kde jsem byla tahoun a na hřišti jsem byla skoro pořád. V Moře si užívám každou sekundu na hřišti, kterou od trenérů dostanu,“ vyznala se.
Stále je ale začátek sezony, vždyť jsou odehrána teprve úvodní kola. „Jsem ráda, že jsem do utkání zasáhla a viděli to kamarádi, rodina. Nejsem zklamaná, že jsem nehrála nějak více. Myslím si, že během sezony můj čas přijde,“ myslí pozitivně.
Ve Švédsku je zatím její náplní florbal a věci kolem něj. „Momentálně se soustředím na švédštinu a florbal. Je možné, že během sezony začnu někde pracovat,“ usmála se. „Ráno vstanu, mám individuální tréninky. Vím, co mám zlepšit a většinou je večer týmový trénink. Mezitím chodím na další tréninky, protože to potřebuji mnohem více než holky, které jsou deset let zvyklé na švédskou nejvyšší soutěž,“ dobře si uvědomuje.
Ve finále mohla narazit na své bývalé spoluhráčky z Chodova. „Sledovala jsem závěr utkání Chodova a velice jsem holkám fandila, tlačila jsem tam tu poslední branku očima, protože by to bylo hezké. Každopádně Chodovu moc přeji, aby obhájil titul, protože holky si to zaslouží,“ vyzdvihla práci hráček, se kterými ještě nedávno bojovala v jednom dresu.
Po dvou měsících ve Švédsku také zcela upřímně porovnala oba florbalové světy. „Florbal je zatím ve Švédsku jiný sport,“ pokývala hlavou. „Přístup hráček na tréninku je jiný. Pořád je to jakoby soutěž mezi námi, každá se snaží odvést úplně všechno a berou to tak, jako by šlo o zápas o zlato,“ popsala na závěr největší rozdíl.
Autor: Michal Dannhofer
