Možná to tak nevypadá, ale každý zápas beru vážně, prohlašuje chodovský objev Jan Běloch

Během necelého měsíce se dokázal prosadit do sestavy Chodova, vstřelit první gól v Superlize a přidal i trefu na Poháru mistrů. Proti Storvretě si už sice nezahrál, i tak ale 18letý obránce Jan Běloch zažívá snový start do nové sezony.

Debut v Superlize si jeden z tahounů chodovské juniorky užil už loni, rovnou proti největšímu rivalovi z Tatranu. V závěru sezony, v níž Chodov získal titul, ho ale skolila nemoc a tak si pevnou pozici v sestavě vydobyl až po letní pauze.

Trenér David Podhráský přitom má z čeho vybírat a na soupisku pro Pohár Mistrů mohl napsat pouze 20 jmen. Pro Bělocha místo našel. „Nominace mě určitě překvapila. V širším kádru je obránců opravdu hodně. Jsou tam i velmi nadějní mladí hráči, kteří svou kvalitu dokazují jak v juniorské, tak v dorostenecké lize,“ říká Běloch.

Na Poháru Mistrů zanechal dojem, i když vlastně odehrál jen půl zápasu. Chodovský kouč trochu překvapivě (patrně i kvůli zraněním Miloše Tyla a Marka Vávry) první polovinu čtvrtfinále s Greakerem točil pouze 2 pětky, v nichž dostali logicky prostor zkušenější hráči.

Třetí formace navíc neměla úplně šťastný vstup do utkání. „Naše lajna nastoupila do zápasu trošku bezhlavě. Chtěli jsme něco předvést, ale bohužel jsme dostali dva góly,“ přiznává bek, jehož chvíle však měla teprve přijít.

Na konci utkání s houževnatými Nory se Chodov koncentroval hlavně na udržení výsledku. Navzdory tomu talentovaný obránce hodně zariskoval, naběhl do útoku a jeho světle zrzavá hlava najednou zářila v brankovišti soupeře. Běloch usměrnil do sítě přihrávku Ondřeje Vošty a s rozesmátým obličejem se vydal radovat se spoluhráči.

„Gól byla jedna velká náhoda a sám ani nevím, jak to tam padlo,“ vysvětluje svůj pobavený výraz po trefě, kterou upravil skóre na konečných 8:4. Jen pět dní předtím přitom proti Spartě zakončil parádní akci Dana Kašovského a oslavil první trefu v Superlize. „Myslím, že jsem si teďka vybral velkou dávku štěstí. Určitě jsem rád za každý gól, i když zrovna nepatří mezi ty nejhezčí,“ říká.

Semifinále se Storvretou už proseděl na střídačce celé, ke dvěma kompletním pětkám Podhráský pouze několikrát prostřídal připravené útočníky. V závěru zápasu to vypadalo, že se šéfovi chodovské střídačky taktika vymstila a vyslancům českého florbalu docházejí síly. „Já myslím, že síly nám nechyběly,“ oponuje chodovský odchovanec. „Ve třetí třetině se prostě projevil rozdíl mezi švédskou a českou ligou. Ale my jsme předvedli výkon, za který se nemusíme stydět,“ dodává.

Dobré individuální výkony podává už delší dobu i sám Běloch a tak je téměř neuvěřitelné, že se ještě ani jednou neobjevil v juniorské reprezentaci. Právě vystoupení na Poháru Mistrů by mohlo vést k tomu, aby ho trenéři Jiří Jakoubek a Jaroslav Berka přestali přehlížet. Sám hráč je však skeptický. „Myslím, že to mi nijak výrazně nepomůže,“ krčí rameny muž narozený v roce 1998.

Florbalový talent má šikovný obránce v rodině. Jeho sestra Kateřina se před pár lety proháněla v obraně chodovských žen, na hřišti byla navzdory mladému věku občas (a to nejen díky své vizáži) výraznou postavou. „Podporuje mě a chodí se dívat, lepší ségru si vážně nemůžu přát,“ hledá slova chvály. Dá se však říct, že florbalově už v 18 letech sestru překonal.

Na titul a účast na Poháru Mistrů Kateřina Bělochová narozdíl od mladšího sourozence nikdy nedosáhla a s vrcholovým florbalem už skončila. Dnes hájí v regionální soutěži barvy kunratického Startu a jejími spoluhráčkami jsou další bývalé chodovské lvice – Lenka Matoušková, Šárka Smetáková nebo Eliška Hofmanová, která v Chodově ještě prožila historickou zlatou sezonu.

Kdekoho by mohlo napadnout, že bratrův úspěch může být pro teprve 23letou dívku motivací k obnovení kariéry. „To ne, návrat rozhodně neplánuje. Hraje za Start a vím, že je tam opravdu spokojená,“ přibližuje Běloch.

Na mladém bekovi je na rozcvičce, ale občas i při zápase vidět, že si florbal neskutečně užívá. Často působí možná až příliš bezstarostným dojmem. „Možná to tak někdy nevypadá, ale každý zápas beru vážně,“ ujišťuje.

A ambice rozhodně nemá malé. „Rád bych jednou hrál ve Švédsku. Ale to asi každý, kdo hraje florbal,“ líčí své sny. „Můj vzor je určitě Mika Kohonen. Sledoval jsem ho, už když jsem začínal s florbalem,“ dodává. Kdyby to jednou dotáhl tak daleko jako jeho idol, bylo by to pro český florbal opravdu výborné.

Autor: Redakce Florbal.cz