Vítkovice v ženském finále Poháru České pojišťovny potvrdily roli favoritek a porazily Bohemians 5:1. Útočnice Ivana Šupáková, sama autorka poslední branky, ale přiznává, že pro ni osobně je lepší jít do zápasu v opačné pozici, kdy musíte soupeře vyloženě přehrát. S trofejí v rukou si v mix zóně rovněž pochvalovala, že Vítkovice ukázaly svou mentální sílu.
V rámci „novodobé“ historie Vítkovic, která se začala psát s příchodem trenéra Veleckého a prvních Slovenek do týmu před nějakými osmi lety, se jedná o čtvrtou zlatou medaili, druhou pohárovou. „Tento triumf určitě patří k vrcholům mé kariéry. Co se týče novodobé historie Vítkovic, tak tam patří také, ale Pohár je z mého pohledu spíše oddechová soutěž k extralize, kterou hrajeme celý rok a máme tam těžší soupeře,“ přiznala Ivana Šupáková.
Ostravanky šly do zápasu v pozici jednoznačných favoritek. „Rozdíl je v tom, že favorit musí dokázat, že je v utkání lepší, a vyhrát,“ porovnává Šupáková například s loňským Superfinále, kde se více věřilo Chodovu. „Pro mě osobně je lepší jít do utkání v pozici toho horšího týmu, byť ne úplného ‚lůzra‘. Pak můžete ukázat jenom to nejlepší,“ usmála se.
Možná i proto Vítkovice nevstoupily do zápasu ideálně a pustily Bohemians k vyloženým šancím. Ovlivnilo by zápas, kdyby Bohemians skórovali jako první? „Určitě,“ říkala Šupáková. „Byly jsme nervózní a rozklepané a pustily jsme soupeře do brejků a několika šancí. Obecně jsme jim povolily strašně moc,“ kritizovala. „Nebyly jsme asi úplně koncentrované a kdyby Bohemians dali gól, tak by to mohl být tuhý boj,“ přemítala s pohárem pro vítězky v rukou.
Na druhou stranu, Vítkovice utkání získaly na svou stranu ve druhé třetině a dokázaly zvítězit přesto, že ve vánoční pauze přišly o dvě klíčové hráčky. „Myslím si, že jsme mentálně dostatečně silný tým, odpovídá tomu i loňský titul, kdy jsme hrály v podobném složení,“ hodnotila útočnice původem z Uherského Brodu. „Ukázaly jsme sílu a přišlo mi, že poté už byla Bohemka trochu odevzdaná,“ hodnotila utkání.
Jeho gólový účet pak sama uzavřela brankou po pěkné kombinaci na jeden dotek tří hráček, sama by si ale přála, aby zakončila už útočnice Šponiarová. „V tu chvíli jsem měla pocit, že Mišku asi zastřelím za to, že sama nedala míček do branky, ale poté se projevil smrtonosný pud a dala jsem to tam,“ rozesmála se na závěr.
Autor: Michal Dannhofer
