Společně s Katarínou Klapitovou se v loňské sezoně staly prvními Slovenkami ve švýcarské nejvyšší ženské soutěži, letos dotáhly Vítkovice do Superfinále. Obránkyně Alžbeta Ďuríková v rozhovoru před rozhodujícím utkáním sezony prozradila, že sama je nakloněna tomu, aby jeden zápas rozhodl o držitelích titulu. Sama sebe ale dokázala také zkritizovat, když přiznala, že zatím vůbec nehraje tak, jak by sama chtěla.
Alžbeta Ďuríková může porovnávat: v krátké době prošla Tvrdošínem, Burgdorfem a zakotvila ve Vítkovicích. „Tvrdošín a Burgdorf netřeba porovnávat, změna byla obrovská. Přesun do Vítkovic znamenal rozdíl v kvalitě ligy a v přestupu do lepšího a zkušenějšího týmu,“ bilancuje.
Jak vidí porovnání švýcarské a české nejvyšší soutěže? „Švýcarská nejvyšší soutěž je lepší v tom, že týmy jsou mnohem vyrovnanější, hra je rychlejší, více běhavá a osobní souboje se mnohem více pouští,“ srovnává. „Českou soutěž zhodnotím z pohledu Vítkovic, protože je nevyrovnaná,“ říká. Pozitiva ale najde. „Vítkovice jsou mnohem taktičtější a techničtější tým, přičemž hráčky si do hry přidávají nějakou vlastní improvizaci, což ve Švýcarsku nebylo možné,“ popisuje své pocity.
Její angažmá v Ostravě přitom nezačalo snadno. „Od chvíle, kdy jsem přestoupila do Vítkovic, tak jako by se roztrhl pytel se zraněními a od začátku jsem s nimi bojovala,“ připomíná, že pro zranění na ruce vynechala už Czech Open.
Hlavním problémem bylo ale zranění kotníku po Champions Cupu. „Když na to přišlo a doktor mi řekl, že to s největší pravděpodobností budou potrhané vazy, tak jsem věděla, že přijdu o většinu sezony. Byla jsem naštvaná a zklamaná, ale nedalo se s tím nic dělat,“ krčí rameny.
V těžkých chvílích jí pomohlo, že Vítkovice disponují početnou slovenskou legií. „Ne, ne, se zapadnutím problém nebyl, ale hledala jsem si vlastní cestu, protože tým netvoří jen Slovenky,“ směje se.
Nakonec se uzdravila a naplno naskočila do play off, ve kterém sice poté, co dostala klasického „koňara“ nedohrála jeden zápas s Jičínem, ale jinak nastupovala stabilně. „Co se děvčat týče, tak jsem problém neměla. Ale herně jsem se trápila strašně dlouho,“ přiznává. „Vzala jsem to tak, že tuto sezonu už nějak dohraji tak, jak na tom jsem, a od nového ročníku můžu začít opět znovu,“ hledí na budoucnost.
Boduje a střílí branky, spokojená ale rozhodně není. „Tato sezona se mi hodnotí velmi těžko, protože ani zdaleka nehraji tak, jak bych chtěla a měla,“ překvapuje upřímnou odpovědí. „Bez ohledu na to mě ale vždy bavilo podporovat útok a střílet branky,“ usměje se. S hrou svého týmu problém nemá. „Bez ohledu na body mi hra Vítkovic sedí a seděla od začátku,“ říká.
Sezonu zakončí v pondělním Superfinále. „Jsem za takové finále, každý tým jej chce vyhrát a nechá na hřišti úplně všechno,“ podělila se o svůj názor. „Je to více nabité a atmosféra je neskutečná. Florbal se tím navíc více propaguje,“ přidává další důvody. „Je to všechno nebo nic,“ nachází ještě jeden příměr.
Vítkovice do něj půjdou v roli favoritek, v sezoně prohrály zatím jen dvakrát: proti Židenicím a na Champions Cupu s Pixbem, byť mu byly vyrovnaným soupeřem. Mohou Vítkovice těžit z toho, že se musely už jednou v této sezoně připravit na duel – slovy Ďuríkové – „Všechno nebo nic“? „Určitě ano, když jsme se dokázaly připravit na jeden zápas při Champions Cupu, tak proč bychom se nemohly připravit na Superfinále?“, uzavřela Alžbeta Ďuríková otázkou, na kterou budeme znát odpověď v pondělí odpoledne.
Autor: Michal Dannhofer
