Romana Kiecková (v modrém) v souboji s Lucíou Košturiakovou. Foto: Štěpán Černý. Romana Kiecková (v modrém) v souboji s Lucíou Košturiakovou. Foto: Štěpán Černý.
19. 4. 2017 Extraliga žen (2) KOMENTÁŘŮ

Kvůli finále nešla na operaci, nakonec ale smutnila. Příští rok v Ostravě je to naše, vyhlašuje Kiecková




Ve Vítkovicích odehrála teprve druhou sezonu, i napodruhé se s týmem dostala do Superfinále. Romana Kiecková kvůli účasti v O2 Aréně dokonce odložila operaci ramene, titulu se ale tentokrát nedočkala. I proto už nejen ona, ale celý její tým vyhlíží příští Superfinále v domovské Ostravě.

Šikovná útočnice připouští, že parta trenéra Jiřího Veleckého šla do zápasu o titul s až příliš velkým sebevědomím. „Myslím si, že jsme do zápasu šly moc povýšeně. Byly jsme moc ‚na hrušce‘,“ uznává. „Měly jsme si uvědomit, že jsou týmy, které mohou být silnější než my. Přesvědčily jsme se, že tomu tak je,“ smutní.

Navzdory obrovskému pozápasovému zklamání si ale 25letá hráčka uvědomuje, že i stříbrná medaile má v těžké konkurenci svojí cenu. „Pro mě osobně to vůbec není špatné. Jsem ráda, že jsme celou sezonu odehrály tak, jak jsme ji odehrály,“ hodnotí soutěžní ročník, v němž včetně superfinálové porážky vítkovické ženy prohrály jen dvakrát. „Bohužel finále je o jednom zápase a Herbadent byl dneska lepší,“ oceňuje výkon soupeřek.

Kieckovou potkaly na konci základní části nepříjemné zdravotní komplikace. Pár minut před koncem rozhodnutého zápasu s Panthers si po nešťastném střetu se soupeřkou vykloubila rameno. Vynechala celou čtvrtfinálovou sérii s Jičínem i první dva duely ostravského semifinále, plánovanou operaci se ale nakonec rozhodla odložit a dál se se spoluhráčkami rvát o obhajobu titulu.

„Rameno jsem si vykloubila už podruhé,“ popisuje. Navzdory finálovému neúspěchu ale svého rozhodnutí nelituje. „To vůbec ne. Operaci jsem odložila jak kvůli finále, tak z důvodu dovolené,“ vysvětluje dívka, která si udělala velké jméno při působení v ostravském FBC.

V pondělí nechybělo mnoho a mohla být jednou z hrdinek zápasu – na samém začátku třetí dvacetiminutovky měla na holi vyrovnávací branku. Odkrytou bránu Jany Christianové však Kiecková netrefila a ani ne minutu nato vsítila na druhé straně Martina Čapková gól na 3:1, který zápas pravděpodobně definitivně zlomil.

Na své zdravotní trable se ale v žádném případě vymlouvat nechce. „Šance jsem měla. Ale to, že jsem je nedala, rozhodně nebylo tím, že jsem nedávno měla vykloubené rameno. Tohle jsem prostě já,“ vypráví s hořkým úsměvem.

Příští rok se samozřejmě Vítkovice budou chtít vrátit zpět na mistrovský trůn. A budou mít ideální příležitost! Pokud se opět probojují až do zápasu o titul, užijí si ho kousíček od vlastní haly na Dubině – v Ostravar Aréně, která pravděpodobně bude zaplněna především místními fanoušky. „Naše první slova po zápasu každopádně byla, že příští rok v Ostravě je to naše!“ vyhlašuje Romana Kiecková.


Autor: Dominik Hrubý



KOMENTÁŘE

  • Podpantoflák napsal:

    Kdybys to trefila, mohlo to být vaše už letos 🙂

  • Fanoušek napsal:

    Romčo,
    byl to klíčový okamžik zápasu. Může se to stát každému. I mnohem větší hvězdy selhaly. Ale popravdě, neproměnění dané šance není náhoda. Dokud budou ruce rychlejší než hlava, lepší to nebude 🙁

Napsat komentář

*