Katarína Klapitová patřila mezi nejvýraznější postavy série Vítkovic s FBC Ostrava, Foto: Flickr IFF
9. 4. 2018 Extraliga žen (0) KOMENTÁŘŮ

Ještě jsme nic nedokázaly, před Superfinále budeme dřít jako mašiny, říká Katarína Klapitová




Vítkovické florbalistky jsou prvními jistými účastnicemi premiérového ostravského Superfinále. Dostaly se do něj po jednoznačné výhře 4:0 na zápasy nad FBC Ostrava, která se ale nerodila snadno. Univerzálka Katarína Klapitová ale hlásí, že její tým ještě nic nedokázal, takže se bude tvrdě připravovat na vrchol sezony.

Kataríno, semifinálovou sérii jste vyhrály poměrem 4:0 na zápasy. Čekaly jste takový průběh?
„Především bych na úvod chtěla pozdravit všechny čtenáře Florbal.cz a Tobě – Dichal, protože my Ti tak říkáme – děkuji za rozhovor. Musím se přiznat, že čekaly, protože FBC ještě nemá tak zkušený tým jako my. Na druhou stranu průběh byl určitě více dramatický než jsme čekaly, dvakrát jsme vyhrály jen o gól. Dušanovi Dudeškovi proto vypadly i ty poslední vlasy, které ještě měl.“

Co to podle Tebe ukazuje? Jsou Vítkovice skutečně tak na výši?
„Právě naopak. FBC nás prověřilo po fyzické a psychické stránce a dokázalo nám, že ani zdaleka jsme ještě nepředvedly v průběhu celých šedesáti minut hru, kterou bychom se chtěly prezentovat. Nikdo nemůže říct, že jsme v Superfinále „zadarmo.“ A konečně, ještě jsme nic nedokázaly. Ve Vítkovicíh se pouze splnění všech předsezonních cílů bere jako úspěch. Zlato z Poháru České pojišťovny už máme, chybí poslední krok.“

Vaše hra se zvedla ve druhé polovině základní části, po skončení mistrovství světa. Byl to skutečně ten bod, ve kterém se sezona zlomila? Co se změnilo, kromě očividného faktu, že skončil tento vrchol sezony?
„Paradoxně po mistrovství světa bývá návrat do extraligy trochu těžký. Náš tým je plný reprezentantek, které se vrátily unaveny a holky, které nebyly nominované, měly tuto část přípravy velmi rozkouskovanou. Osobně na nějaké body zlomu moc nevěřím. Stejný bod zlomu by mohly být také Vánoce. (směje se) Prostě jsme se jen vrátily v dobré formě a dokázaly jsme to všechny společně na hřišti.“

Jak z Tvého pohledu zapadly do týmu nové posily?
„Jedním slovem: famózně. Každá z nich povahově a florbalově mezi nás zapadla a přinesly do týmu něco pozitivního a odlišného, což se projevuje ve výsledcích a v kolektivu. Všechno to do sebe pěkně zapadá.“

Pojďme blíže k sérii s FBC. Vyhrály jste čtyřikrát v řadě, ale ve třech utkáních bylo FBC nepříjemné. Jak důležité bylo vyhrát především druhé a třetí utkání?
„Každé vítězství bylo pro nás důležité, protože jsme věděly, že tento rok to nebudou tak dominantní výhry jako loni.
Ve druhém zápase jsme dokázaly otočit nepříznivý vývoj zápasu, což ukázalo naši velkou morálku. Domácí zápasy FBC bývají vždy velmi vyhrocené, to hřiště je malé a dává jim tím výhodu být podstatně nebezpečnější. Ve třetím zápase se to zvrhlo na pořádnou „mastenicu“ v ženském podání, bylo to jako v tom legendárním televizním zápase SSK Future. Navzdory tomu jsme se i s tímto typem silovějšího florbalu dokázaly vypořádat lépe než soupeřky.“

Třetí utkání bylo nesmírně tvrdé a vyhecované, bylo v něm několik ostrých zákroků a to především mezi slovenskými hráčkami. Vyříkáte si to nějak mezi sebou?
„Je to semifinále. Každý ví, o co se hraje a jak se říká, tak akce vyvolávaly reakce. Po posledním zápase jsme si podaly ruce a všechno bylo fajn. Za sebe můžu říct, že si nic nevyčítáme.“

Do čtvrtého zápasu FBC nevstoupilo dobře, odešly mu již morální síly?
Určitě to nebyl začátek, jaký si představovaly. Prohrát první třetinu 0:4, když je ještě vůle udělat něco s průběhem série není nic příjemného. Více než síly morální jim došly síly fyzické, což se podepsalo také na konečném skóre. Hrát s námi osobní obranu není sranda.“ (směje se)

Jak využijete třináct volných dnů?
„Budeme dřít jako mašiny a doladíme věci, které nám v play off moc nefungovaly. Volný víkend asi každá využije nějakou aktivitou odlišnou od florbalu. Ačkoliv máme naplánovaný teambuilding. Osobně budu například v tomto počasí psát diplomku. Lepší program nemá asi nikdo.“

Sama hraješ jak na pozici obránkyně, tak jako střední útočnice. Kde se cítíš lépe?
„To je těžké říct, když mi s takový přehledem jde obojí. (směje se) Ale ne, patrně tam, kde mě tým zrovna více potřebuje. Ale s ohledem na to, že v obraně hraji delší dobu, tak asi tam. Mám to ráda všechno před sebou.“

Loni jste šly do Superfinále a prohrály, co je třeba změnit?
„Asi se lépe vyspat a ráno povinně každá šlápnout do stolice.“


Autor: Michal Dannhofer



KOMENTÁŘE

Napsat komentář

*