Světový šampionát žen se do České republiky vrací po dvanácti letech, během kterých se odehrálo dalších pět světových šampionátů. Každý byl v něčem jiný. V čem byly šampionáty jiné a jaké byly jejich hlavní příběhy? To jsme se snažili zrekapitulovat v tomto článku.
MS 2015 – Tampere: Finské snění končí jeden nájezd od zlata
Po Ostravě s Brnem se zamířilo mnohem více na sever a dějištěm šampionátu v roce 2015 se stalo Tampere. Mimochodem, je v tom určitá kontinuita, protože za dva roky se nejlepší světové florbalistky představí v Turku.
V roce 2015 se na světovém šampionátu žen poprvé představily Veera s Oonou Kauppi, tehdy ještě hájící barvy místního KooVee. A Veera mohla být rovnou za hrdinku a vysněný zlatý triumf ukořistit již ve svých osmnácti letech. Jenže klíčový nájezd neproměnila, následně pak Anna Jakobsson ustála klíčový nájezd, který musela proměnit a Amanda Delgado Johansson rozhodla.
Aby se to všechno ale mohlo stát, musel se odehrát ještě jeden důležitý moment: Finky musely postoupit do finále přes Češky. V Tampere už se schylovalo k prodloužení, protože Češky dokázaly srovnat při power play, jenže poslední střelu utkání z hole Eliny Kujala si brankářka Lenka Kubíčková nešťastně srazila do branky.
V zápase o bronz pak Češky podlehly Švýcarsku 4:5.
MS 2017 – Slovenský šampionát a opět ty proklaté nájezdy
O dva roky později se šampionát zatím naposledy odehrál v Bratislavě a domácí florbalistky na něm poprvé jako hlavní trenér vedl Michal Jedlička, což platí dodnes. Současně poprvé dosáhly Slovenky na zatím maximální 5. místo.
Ve finále se znovu utkaly Švédky s Finkami a znovu se muselo rozhodovat v nájezdech. Dovednostní soutěž opět ovládly Švédky, poslední nájezd Finska z hole Eliisy Alanko se navíc hrubě nepovedl.
To lze říct také o českém zápase o 3. místo. Ten byl dlouho rozehraný skvěle, ale v závěrečných minutách se dvakrát prosadila Corin Rüttimann, přičemž rozhodující branku dala 14 sekund před koncem z trestného střílení.
MS 2019 – Hořký švýcarský semifinálový zázrak
„Dobře si tento zápas zapamatujte, nic takového už v životě neuvidíte“
Citace komentátora oficiálního přenosu Mezinárodní florbalové federace už asi zlidověla. A je pravdou, že Češky měly v Neuchâtelu dveře do finále otevřeny dokořán.
Pokud také měl šampionát propagovat ženský florbal ve frankofonní části země, povedlo se mu to dokonale. Domácí Švýcarky totiž nejprve ve skupině porazily Finky a v památném semifinále porazily také Češky.
Češky přitom vedly už 6:1, jenže následně inkasovaly na 6:2 a v posledních minutách přišlo florbalové inferno: v čase 58:18 snížila na 3:6 Suter, a už v čase 59:37 srovnávala šťastně nastavenou hokejkou Wiki. Stejná hráčka, mimochodem jedna z mála z tehdejšího týmu, která uměla plynně francouzsky, tak dokončila českou zkázu v čase 64:34.
Oba zápasy o medaile následně skončily v prodloužení. Švédsko porazilo Švýcarsko 3:2 a Češky padly s Finskem – po standardní situaci, kterou zakončila Veera Kauppi.
MS 2021 – Švédky svou domácí korunu uhájily, opět v prodloužení
Covidové šampionáty bývají specifické, a nejinak tomu bylo v Uppsale, kde se v krátkém sledu za sebou odehrály jak šampionát juniorek, tak také ten ženský. Češky zahájily turnaj 5:2 nad Švýcarskem, nejvíce diskutovaným výsledkem prvního víkendu ale byla výhra domácích Švédek 9:3 nad Finskem.
Boje o medaile měly tradiční složení: Češky nejprve v semifinále podlehly Finsku, Švédsko porazilo Švýcarsko.
Samotné finále nabídlo další epickou bitvu dvou rivalů. Finky, které po úvodním výprasku leckdo odepisoval ukázaly, že jejich finálové duely mají zvláštní auru a znovu se tak nerozhodlo v základní hrací době. Po remíze 3:3 rozhodla v prodloužení Emelie Wibron.
V zápase o bronz pak začalo lépe Švýcarsko, ale Češky dokázaly srovnat na 2:2. Následovaly ale tři zásahy Švýcarek, na které už Češky nenašly odpověď a generace okolo Wiki nebo Rüttimann tak získala svou poslední medaili.
MS 2023 – Asijský Singapur konečně přinesl českou bronzovou radost
Po osmnácti letech se šampionát vrátil do Singapuru, a tedy se po dlouhých letech odehrál také v tropických vedrech a silně klimatizovaných halách, především pak ve vysoké vlhkosti vzduchu.
Český tým vedl poprvé jako hlavní trenér Lukáš Procházka a tým hned dovedl k bronzové medaili. Česko přitom nezačalo dobře. Ve Lvím městě nejprve podlehlo ve skupině Švédsku 1:6, po dalším představení dvojčat Kauppi pak v semifinále Finsku vysoko 2:8.
Ani bronzový duel proti Švýcarsku se nevyvíjel dobře, ale poté to přišlo: Češky třemi góly otočily vývoj utkání do vedení 3:2 a byť se Stettler povedlo srovnat, tak zásahy Ratajové s Keprtovou byly rozhodující, přes obrovský závěrečný tlak se už Švýcarsku povedlo jen snížit na konečných 5:4 pro Češky.
Svým způsobem velkým zážitkem bylo také finále – Švédky jej totiž vzaly pořádně od podlahy a vedly 6:0 po první třetině, nakonec zvítězily 6:4. Jedná se tak v tomto sledovaném období o jediné finále, kterému stačilo 60 základních minut.
Autor: Michal Dannhofer
Díky za shrnutí, ale info „mimochodem jedna z mála z tehdejšího týmu, která uměla plynně francouzsky“ je opravdu k nezaplacení 😀