Před dvanácti lety patřila k oporám české ženské reprezentace, válela za Vítkovice, se kterými pár měsíců po mistrovství získala jejich první novodobý titul, nyní se do Brna a Ostravy vrátila jako asistentka zkušeného švýcarského trenéra Neila Anderese u australské reprezentace žen. Jaký je vlastně její příběh a jakým způsobem se tvoří australská reprezentace? Zjistíte v tomto rozhovoru pro Florbal.cz.
Hana Sládečková je společně s Nikolou Černou v Austrálii už několik let, založily si cestovatelský blog a podcast. „Já už jsem v Austrálii asi tři a půl roku, nebo dokonce už skoro čtyři roky. A první rok jsem ani nevěděla, že se tam hraje florbal. Ale pak jsme se přestěhovaly na západní pobřeží a tam jsme se připojily k místnímu klubu. A po dvou sezonách, co jsme tam hrály, tak jsme jsme chtěly pomoct tam nějak pozvednout místní florbal a naskytla se příležitost. Byla otevřená pozice na asistenta trenéra, tak jsem si poslala přihlášku a byla jsem vybrána. A teď jsem tady,“ popisuje.
Věděla hned, že se chce vrátit do Brna a Ostravy? „Bylo to hodně lákavé, protože já mám hrozně hezké vzpomínky na mistrovství světa v roce 2013. Vlastně jsem to ani nevěděla, když jsem posílala tu přihlášku, ale shodou okolností se to takhle sešlo a jsem moc ráda, že jsem teďka tady zpátky po dvanácti letech,“ usmívá se.
Jak vlastně vzpomíná na domácí šampionát z roku 2013? „Pro mě to byl ten nejhezčí zážitek z celé florbalové kariéry,“ vypálí bez většího přemýšlení hráčka, která si v SB-Pro zkusila také finskou nejvyšší soutěž, jinak svou kariéru na nejvyšší úrovni spojila s Vítkovicemi.
Teď před sebou měla za úkol připravit australský národní tým. „Je to trošku složitější, protože některé hráčky jsou v Evropě, některé hráčky jsou na East Coastu a pak většina z nich je na západním pobřeží. Tam aspoň nějaká je. Jsou to dvě třetiny týmů, které spolu trénujou minimálně dvakrát týdně. Do toho mají nějaké tréninky fyzičky, takže jsou spolu fakt třikrát týdně. Ale je pak těžké do toho týmu dostat ty ostatní, se kterými se nevidíme tak často. Ale aspoň dvě třetiny mají možnost spolu trénovat docela často,“ popisuje.
Florbal je stále v Austrálii v pionýrských podminkách. „Hrála jsem za Lambs FC, mistní klub. Je to těžké v Austrálii, protože nemáme dostatek hráček, nemáme takovou velkou hráčskou základnu, letní liga se hraje s pěti týmy. Naštěstí je rozdělená na první a druhou divizi, ale je tam prostě málo hráček, jestli se nás sejde 10 na zápas, tak jsme happy. Snaží se ty hráčky rozdělit nějak přiměřeně, tak aby ty týmy byly vyrovnané, aby ta soutěž byla vyvážená. Ale pak to dopadá tak, že půlka týmu se chce zlepšovat a obětovat tomu něco navíc a druhá půlka by nejradši jen přišla na zápas. Je tam spoustu pravidel, které tam člověk musí dodržovat oproti tomu, co znám tady z Česka, někdy to až nedává smysl. Je to jiné. Člověk tam nemá pořádně ani čas na warm up před zápasem. Umožní vám jen patnáct minut na hřišti, hraje se tam přes léto, takže je tam hrozné horko. Hrajeme tam i ve 40 stupních, což je oproti Evropě rozdíl. Tady se hraje velká část v zimě,“ popisuje
Australská reprezentace má v sobě už tradičně českou hráčskou stopu. „Já myslím, co jsem poslouchala ty příběhy, tak je to většinou, že se ty dřívější generace rozhodly opustit Česko a začít někde znova. Ať je to případ Vendy (Venduly Kasal). Ta říkala, že její rodiče nějakou dobu žili v Austrálii, protože tam jeli za prací. Ona se tam narodila, takže má australské občanství, normálně ale žije v CR. Co se týče Karolíny, tak ta říkala, že se její táta prostě jednoho dne sbalil z Česka, odjel a chtěl začít nový život někde jinde, dostal se do Austrálie, kde založil rodinu a už tam zůstali“ zná příběhy svých hráček.
Její tým je složený převážně z hráček, které hrají na pravou stranu. „Jo, většina z nich začínala s pozemním hokejem, proto skoro všechny hrajou na pravou stranu. Kdybychom měly více levaček, měli bychom více herních možností, ale momentálně máme jen jedinou v týmu, takže hrajeme s tím, co máme,“ popisuje.
Cíl je zřejmý. „Chtěly bychom být nejlepší tým z týmů, které jsou mimo Evropu. A to je náš cíl, uvidíme, jestli se nám to podaří. Dneska (v sobotu) jsme měli cíl vyhrát zápas s Nizozemskem. Nepodařilo se, takže budeme muset asi udělat nějaké změny. Jediným pozitivem byla naše třetí třetina v tomhle zápase. Myslím, že holky dostihla nezkušenost s mezinárodním florbalem, nemají moc kde zkušenosti nabrat. Máme co zlepšovat,“ uzavírá Hana Sládečková.
Autor: Michal Dannhofer
