Měla bojovnou a dobrou náladu. A měla také proč. Nela Jiráková potvrdila, že je jednou z nejlepších obránkyň na turnaji a český tým nasměrovala k výhře. Po utkání poskytla v mix zóně obsáhlý rozhovor nejen o zápase proti Norsku, ale také o semifinále a atmosféře turnaje.
První třetinu Norky docela vzdorovaly, čím jste to zlomily?
„Myslím si, že rozhodla ta druhá třetina, kdy jsme vstřelily asi pět nebo šest branek. Řekly jsme si, že musíme být trochu trpělivější na míčku. Norky velmi dobře zavírají střed, takže jsme se snažily to roztočit okolo, z čehož padl i ten první gól. A to byl asi klíč k tomu úspěchu.“
Dlouho držela ta jejich brankářka, že? Ale pak už jste na ni našly recepty.
„Ano, potom už bylo i vidět, že v té třetí třetině byly Norky opravdu hodně unavené a my už jsme toho prostě využily. Ne že by v té třetí třetině padalo hodně gólů, ale už to bylo spíše takové dohrávání, řekla bych.
Jste moc spokojená s tím, jak se prosazuje vaše formace? Trenér vás po zápase se Švýcarskem chválil, že to všechno zapadá. Je ta spolupráce opravdu ideální i z vašeho pohledu na hřišti?
„Je to skvělé, strašně si to užívám. Já si trochu dělám legraci, že mi přijde, že hraji se čtyřmi útočníky a já jsem ten jediný obránce, který to tam vzadu jistí. Jsem ráda, že se mi dneska povedlo ukázat, že také umím vystřelit a ten gól dát. Nechci říkat, že to byly mé poslední góly, ale tu roli mám trochu jinou. Nicméně jsem za ni i tak ráda a v té lajně je obrovská chemie, kterou doufám, že si udržíme a uplatníme i v dalších bojích.“
Právě jsem se chtěl zeptat, jestli tak, jak má Šárka Staňková útočné choutky, jestli je to těžké si zaútočit, nebo jste s tím smířená?
Nela Jiráková: Ne, já jsem s tím smířená, protože mě to i baví. Oni nějak nikdo z těch čtyř ani nepřemýšlí o těch zadních vrátkách, takže je to tak nějak na mně všechno. Ale to nechci vůbec říkat, ony dělají skvělé „back-checky“ , takže to není určitě všechno jenom na mně. Ale občas si vzadu připadám spíš jako taková roztleskávačka, než že bych si s nimi hrála. Ne, určitě si dělám legraci. Je to super, je to skvělé a strašně si to užívám a jsem hrdá, že tady v té lajně můžu hrát.
Proti těžším soupeřům to ale bude chtít asi trochu přepnout, ne?
„Určitě, určitě. Dneska jsme si moc nezabránily, takže nějaká taktika proběhne. Budeme si muset říct nějaké principy, které budeme chtít držet, předpokládám, proti Finsku. Samozřejmě ještě nevíme, ale myslím si, že to je docela horký favorit. Musíme se kouknout na tu defenzivu, ale myslím si, že v útoku nám to docela klape, tam si myslím, že moc věcí měnit nemusíme.
Vy jste Finky porazily na Euro Floorball Tour hodně jasně. Dává vám to nějakou psychickou výhodu?
„Určitě. Já si myslím, že to bylo nějakých devět let, co jsme Finky neporazily, takže tohle byl pro nás velký faktor pro sebevědomí. A myslím si, že to přišlo i ve správnou dobu, protože kdybychom na něj měly čekat až na mistrovství, tak člověk tak nějak neví, jestli se to vůbec může povést. Takhle jsme to nějakým způsobem zlomily už v těch hlavách a doufám, že to v sobotu potvrdíme.“
Viděly jste ten zápas se Švédskem?
„Ano, na ten jsme koukaly, vlastně na celý. Já si myslím, že i vzhledem k tomu, že to byl první zápas, tak to bylo z obou stran takové hodně rozehřívací. Ale určitě z toho trenéři budou brát nějaké materiály, protože to byl asi jejich nejnáročnější zápas, co tady musely předvést i z hlediska defenzivy.“
Jsou sestry Kauppiovy pořád největší hrozba, nebo už se to vyrovnává?
„Asi když se koukneme na statistiky SSL, tak asi můžeme říct, že ano. Jak Veera, tak Oona mají obrovskou fazónu a my si na ně samozřejmě, jako každé mistrovství, budeme muset dát pozor. Ale myslím si, že letos už to není jenom o těch soupeřích, ale myslím si, že už jsme tak kvalitní tým, že ty soupeřky se musí připravovat i na nás. Určitě to není tak, že jdeme do semifinále s tím, že zkusíme a uvidíme. Je to prostě totálně „padni nebo padni“, to bude zápas. A ony už si na nás musí dávat taky pozor, protože jak říkám, ta naše lajna a ty ostatní lajny předvádějí neskutečný turnaj.
Vy na ně máte ve Švédsku nějakou speciální taktiku, dařilo se vám je bránit?
„Jo, my na ně vždycky máme takovou speciální taktiku, ale říkám, ne vždycky se to povede. Mně přijde, že v mé kariéře už jsme zkusily úplně všechno, co jde, ale nikdy nic moc nefungovalo. Ale já doufám, že to v sobotu prolomíme.“
Jaká byla dnešní atmosféra ve srovnání s tím Brnem?
„Určitě to bylo jiné, větší aréna. Tolik se to nerozléhá, ale bylo tady přes pět tisíc lidí. Takže něco neskutečného na čtvrtfinále. Já doufám jenom, že si najde víc lidí cestu sem na to semifinále a že tady přepíšeme historii.“
Co z hlediska té rozlehlosti haly, trvalo chvilku, než si člověk zvyknul?
„Musím říct, že už to „křiknu“ na svého centra, což je docela příjemná věc. Doufám, že v sobotu už nedokřiknu.“
A z hlediska té rozlehlosti haly?
„Musím říct, že tady je docela zima, takže ta podlaha je obecně taková tvrdší. Na hokejku docela dobré. Mně se to v Brně strašně líbilo, i ti fanoušci byli blízko, ale samozřejmě tady to má zase taky něco do sebe. Vejde se sem víc lidí, bude lepší atmosféra. Je to zase něco většího a má to takový ten náboj toho mistrovství světa. Takže já jsem spokojená.“
Přijelo hodně lidí za vámi tady? Třeba z Kladna, je to ještě víc než do Brna, je to ještě větší „fanklub“?
„Ne, dneska jsou tady jenom rodiče. Měli tady být i švédští rodiče, ale nestihli bohužel vlak z Prahy do Ostravy, takže si myslím, že ten zápas nestihli. Ale v sobotu a v neděli tady určitě budou.
Takže ta rodina, co jste na Gotlandu, tak za vámi takhle jezdí?
„Ano, určitě, jezdí vždycky. Byli v Brně a přijedou znova.“
Autor: Michal Dannhofer
