Jedněmi z nejčastějších gólových hrozeb v zápase jsou standardní situace. Na co si během rozehrávky soupeře dát pozor a kdy je vhodné, aby hráči zaklekávali do střely? Své zkušenosti s řešením standardek popisují Kristýna Horňáková z FbŠ Bohemians a Lukáš Hurda z FBC Plzeň, pohled druhé strany přidává útočník mistrovského Tatranu Tomáš Vávra.
Stavění zdi při standardní situaci závisí na dohodnuté taktice konkrétního týmu. Podle toho, kolik protihráčů je u rozehrávky, tolik hráčů nejčastěji zaklekává do obranného postavení (zdi) v přímé trajektorii letu míčku vzhledem k brance. Často se standardní situace řeší formou osobní obrany a po rozehrání/střele se přechází do dohodnutého herního systému.
V rámci teorie řídí postavení zdi brankář, v praxi to vždy však není možné a stává se, že gólman pouze hlasitě „žádá“ spoluhráče o provedení zákleku a informuje, kam by případně mohla projít přihrávka.
Při předpokladu, že přes postavenou zeď míček neprojde, by byl brankář v odkryté části branky. Se zkušenostmi s „pevností“ zdi však brankář klečí za ní, sleduje rozehrávku a snaží se pohybem přemístit do toho prostoru branky, kam hrozí střela po přihrávce. Jak bylo uvedeno, důležité je organizovat spoluhráče, ale primárně je nutné sledovat míček a rozestavení protihráčů. Pokud brankář míček nevidí, je důležité, aby se alespoň instinktivně přemístil.
Tohle obranné postavení Finek není ideální. Gólmanka nechala u své levé tyčky moře místa.
Nutnost zdi se převážně odvíjí od vzdálenosti rozehrávky od branky. Platí, že čím je rozehrávka od branky vzdálenější, tím méně hráčů zaklekává. V případě standardní situace v těsné blízkosti velkého brankoviště často zaklekává celý bránící tým. Při rozehrávce z rohu se zdi nevyužívá, brankář zaujímá základní postoj u tyčky a reaguje podle rozehrávky.
Záleží na konkrétní situaci a kondičních schopnostech každého z brankářů, ale jako nejvhodnější se z praxe jeví zaujmutí základního postoje za zdí kolem malého brankoviště, kdy má brankář dostatek času pro přesun do všech úhlů možné střely.
Spíš sporadicky zaklekávají brankáři společně se spoluhráči do samotné zdi (nevýhodou je pak provedení jejich následného pohybu po rozehrávce mezi spoluhráči), nebo do posledního chvíle před rozehrávkou stojí a sledují situaci přes klečící spoluhráče.
Jak standardní situace vnímají jejich aktéři?
Kristýna Horňáková, FbŠ Bohemians, extraliga žen
„Při bránění standardek blízko branky je nejdůležitější komunikace se spoluhráči. Určitě nepatřím do skupiny brankářů, co si doslova ‚ořvou‘ obranu, ale často je potřeba upozornit spoluhráče, nebo posunout zeď. Důležité je vyhodnotit krizové body. Která hráčka je nejvíc nebezpečná, kam případně nesmí projít přihrávka… Při zakrytém výhledu je dobré si stoupnout, abych viděla na míček, a na to, kam jde přihrávka. Při standardkách ze vzdálenějších pozic je to o práci v bloku a dobrém rozebírání protihráčů, nesmějí procházet jednoduché přihrávky. Vzhledem k tomu, že jednotlivé lajny mají natrénováno několik signálů, lze se na soupeře díky videozáznamu připravit.“
Lukáš Hurda, FBC Plzeň, 2. liga mužů
„Standardky v Plzni, zvlášť pokud se rozehrávají z nebezpečných střeleckých pozic, bráníme samozřejmě pomocí zdi. Když ji stavím, snažím se z účasti z ní vynechat beky, kteří pak chybějí před bránou u dorážek. Jelikož postavením zdi může snadno dojít k určitému přečíslení, je důležité, aby ihned po rozehrání hráči ze zdi zareagovali na vzniklou situaci a nezůstali v pokleku. Snažím se vždy pokrýt bližší tyč a pokrytí té vzdálenější nechat na zdi. Ze standardek padají asi ty nejhloupější góly. Proto je právě úkolem gólmana správně zorganizovat spoluhráče, ale vnímat i soupeře, protože rozehrávající tým se často snaží překvapit. Chce to prostě klid a přehled.“
Tomáš Vávra, Tatran Střešovice, Autocont extraliga
„Brankářova organizace při standardních situacích, zvlášť v nejbližším okolí brankoviště, má velký význam pro jeho spoluhráče, protože on už z podstaty má největší rozhled na hřišti a není sešněrován svou pozicí v bránění tak jako jeho spoluhráči… Pokyny bránícím spoluhráčům pak může předávat po vyhodnocení rozestavení celé soupeřovy pětice při rozehrávce, což má neocenitelný přínos pro každého hráče… Osobně mám rád typy brankářů, kteří své spoluhráče při standardní situaci nebo při hře dirigují, minimálně proto, že v případě obdržené branky se na ně dá svalit část viny…“ (směje se)
Autor: Jakub Koráb
