Při standardních situacích mají zodpovědnost za jejich pokrytí a z branky i nejlepší přehled o tom, kdo by kde měl stát. Jak by řešili 4 nejčastější modely standardních situací gólman juniorské reprezentace Jakub Výtisk (SSK Future), brankářka národního týmu Kristýna Provázková (TJ JM Chodov) a trenér juniorů Sparty Václav Culka. Na základě jejich postřehů můžete zabránit vstřelení gólu při této časté brankové příležitosti.
Osobní obrana při rozehrávce
Kristýna Provázková (TJ JM Chodov)
„Spoluhráčky by ode mne slyšely, aby si zodpovědně pohlídaly volné soupeřky a přihrávky na ně. Soustředila bych se na výběh či střelu po přihrávce v okolí zdi. Slabinu tohoto řešení vidím v riziku selhání osobní obrany, pokud mají soupeřky nacvičený nějaký perfektní signál.“
Jakub Výtisk (SSK Future)
„U tohoto typu standardky se snažím o to, pokud jsem už proti danému soupeři hrál, hráčům pomoct tím, že vyjmenuji potencionální střelce. Pomáhá i podívat se, na jakou stranu útočníci drží florbalku a promyslet si všechny varianty toho, jak se situace může vyvinout.“
Václav Culka (trenér juniorů AC Sparta Praha)
„U této standardky je klíčové, aby si bránící hráči dokázali pohlídat rozehrávající hráče osobně. Hráči ve zdi musejí být schopni reagovat na pohyb rozehrávajících hráčů a jejich případné výběhy. Nesmějí zůstat stát na místě, ale reagovat každý na svého hráče. Pro hráče mimo zeď platí, že musejí také zůstat osobně u svých hráčů a pohlídat odskočení útočníků do volného prostoru na střelu. Výhodou je, že při dobrém pohybu a bránění dojde k zablokování střely. Naopak pokud rozehrávající hráči situaci zahrají dobře a použijí například blokování jednoho z hráčů, mohou se dostat k přímé střele na branku. Pro brankáře toto řešení přináší výhodu dobrého výhledu a volného pohybu v brankovišti. Ovšem zase má na starost celou bránu…“
Standardní situace z bezprostřední blízkosti velkého brankoviště, zeď tvoří všichni z bránícího týmu
Kristýna Provázková (TJ JM Chodov)
„V této situaci se zeď nesmí nechat ‚vycukat‘, nesmí skrz ni projít střela. Sama musím mít přehled o situaci, abych správně vyhodnotila pozici finálního zakončení. Za nevýhodu tohoto řešení považuji určitou pasivitu a velký prostor pro soupeřovu kombinaci.“
Jakub Výtisk (SSK Future)
„Přesně takhle si rád poskládám zeď, pokud jde o standardku z bezprostřední blízkosti: všichni hráči do zdi, já si nejradši stoupnu nad ně, prohlédnu si situaci a zakleknu, po spoluhráčích většinou vyžaduji, aby zůstali zakleknutí, dokud se situace neodehraje do bezpečí. Prostě a jednoduše, aby vytvořili společně se mnou zeď v pravém slova smyslu. (usmívá se) Nevýhodou je, že je bránění někdy statické a ten nejšikovnější zakončovatel někdy najde nějakou tu skulinku ve zdi a vstřelí gól. I přesto za mě nejvýhodnější řešení této situace.“
Václav Culka (trenér juniorů AC Sparta Praha)
„Toto postavení obránců před brankářem bych nedoporučoval. Brankář v tuto chvíli nemůže v podstatě vůbec nic dělat a ještě má zhoršený výhled. Může jen doufat, že míček trefí zeď, anebo jeho. V případě, že útočníci trefí díru ve zdi, je to na 99 % gól. Navíc se těžko brání úhly vedle zdi proti střele.“
Brankář klečí ve zdi společně s obránci
Kristýna Provázková (TJ JM Chodov)
„Tento způsob rozestavení hráčů a brankáře ve zdi bych někdy chtěla vyzkoušet. Určitě bych na 100% jistila střelu. Obránkyním ve zdi bych poradila, jak zabrat u bližší tyčky co nejvíc místa a také jim popřála hodně štěstí při chytání. Určitě bych byla svědkem nějakého parádního ‚sejvu‘. Sama bych zaujala takovou pozici, aby se mi bránící hráčky pokud možno nepletly do přesunu. Nevýhodou je opět faktor selhání jedince při případné přihrávce na nepokrytého hráče.“
Jakub Výtisk (SSK Future)
„Tuto variantu bych pravděpodobně nikdy nevyužil, nebo si nedovedu představit, že by mně a mému týmu byla v něčem prospěšná. Prostě se lépe cítím v prostoru branky, a kdybych byl spolu s obránci ve zdi, necítil bych tu jistotu. Nevýhody vidím hlavně v selhání lidského faktoru, nebo i nešťastném odrazu, který potom vzhledem k pozici brankáře může vést k velmi jednoduše obdržené brance.“
Václav Culka (trenér juniorů AC Sparta Praha)
„Toto řešení bych doporučoval spíš než zeď 5 hráčů před brankářem. Výhodou je, že brankář má na starost pouze půlku branky. Po stranách má navíc dva hráče, kteří mu kryjí střelu z úhlu a ještě před zdí jednoho volného bránícího hráče, který může jít aktivně narušovat rozehrání úderu. V případě, že by byl úder z větší blízkosti, může být zeď až ze 3, nebo 4 hráčů plus brankář.“
Standardní situace z rohu
Kristýna Provázková (TJ JM Chodov)
„Obránkyně by opět dostaly jasný pokyn pokrýt přihrávku do předbrankového prostoru. Pak záleží na způsobu obrany, jestli je osobní, nebo zónová. Soustředila bych se na výběh a střelu od mantinelu. Pokud se při standardce brání aktivně a zabrání se nějaké kombinaci, z akce často brzo sejde vzhledem k nevýhodné pozici rozehrávky v rohu.“
Jakub Výtisk (SSK Future)
„Při standardce z rohu se snažím nabádat spoluhráče, aby bránili osu hřiště, resp. přihrávku přes ni. Protože po krosu z rohu a následné střele z první padá nejvíc gólů a pro brankáře je velice obtížné zareagovat. V případě, že projde přihrávka z rohu na obránce, vím, že je střela moje.“
Václav Culka (trenér juniorů AC Sparta Praha)
„U rozehrávky z rohu je klíčové osobně pohlídat náběhy a odskoky hráčů. Není neobvyklé, že pravý obránce přeběhne až k levému mantinelu na střelu apod. Nicméně u situace, tak jak je nakreslena, není zřejmé, kdo kryje případný výběh jednoho z vybíhajících hráčů. Zda křídlo, s tím, že centr hlídá prostor před brankou a případně blokuje střelu od levého obránce po případné nahrávce. Anebo zda proti vybíhajícímu hráči vystupuje právě centr a za levého obránce je odpovědné pravé křídlo. Oba přístupy mohou být správné a z pohledu brankáře v nich nevidím velký rozdíl. Osobně bych nicméně volil druhou variantu, tj., že za vybíhajícího hráče má odpovědnost bránící centr.“
Autor: Jakub Koráb
výbornej článek..díky