Jak v nedávném Superfinále obstáli jednotliví gólmani? Server brankari.florbal.cz detailně rozebral jejich výkony. Třetí pod lupou je vítkovická Lenka Kubíčková.
Jaké byly Lenčiny pocity a očekávání před vrcholením sezony? „Cítila jsem se podobně lehce nervózně jako před každým důležitým zápasem. Což mi přijde trochu divné, ale možná to bylo tím pohodovým týmovým posezením den před zápasem. Je fajn být mezi normálními lidmi,“ usmívá se. V den zápasu pak myslela na to, že si s ostatními může splnit sen, na který mnohé z týmu čekaly pěkných pár let „A věřila jsem, že to vyjde.“
Rozbor základních herních činností
Lenka (161 cm) si uvědomuje, že k tomu, aby zabrala stejný prostor v brance jako vyšší gólmanky, musí být v kleku vzpřímená. Během zápasu byla vidět její výborná fyzická připravenost, kdy i po dlouhých přesunech udržela vzpřímený postoj, a pokud se během zápasu dostala do lehu na zemi, snažila se co nejrychleji vrátit do základního postoje (video 1:07-1:13). Ruce má stále v místě, kde nejefektivněji zabírají prostor, tzn. v upažení pokrčmo povýš.
Kubíčková: „Centimetry navíc by se určitě hodily. Zvlášť, když dnes už i spousta holek umí vystřelit poměrně přesně a prudce, takže mnohdy je to víc o tom, jestli nás to trefí, než o postřehu. Ale nestěžuju si, i trpaslíci umějí dobře zachytat. Jen to zkrátka chce víc pohybu a dobré čtení hry.“
Svůj výškový handicap dohání mrštností. V případě, že byl míček na bránící polovině, byla Lenka stále v pohybu. Krátké přesuny prováděla v základním postoji s mírným nadzvedáváním kolen nad podložku, delší pak s pokrčeným kolenem k bližší tyčce vzhledem k míčku, přičemž špičku druhé nohy využívá k odrazům (oboje video 5:15-5:28). V případě nutnosti k přesunu využila pohyb do stoje/podřepu a intenzivnější odraz (video 3:00-3:04). Velmi časté jsou pro její chytání skoky (video 4:14-4:32) do volného prostoru branky z jedné strany na druhou, což opět vychází z její tělesné stavby.
Kubíčková: „Někdy skáču a padám až moc, ale je to dané tím mým aktivním stylem. Většinou se to vyplácí, někdy to ale nevyjde.“
Nádherně jistý zákrok předvedla proti rychlému nájezdu (video 1:33-2:00), kdy vyjetím na úroveň velkého brankoviště a předkopnutím nohou sevřela míček a zabránila soupeřce v zakončení. Velkou pochvalu zaslouží také hráčky Herbadentu za clonu před brankářkou. V jeden moment byla dokonce během zápasu protihráčka za Kubíčkovou (video 5:25-5:30).
Kubíčková: „Co se týče clonění, Herbadent je strašně nepříjemný. Útočnice přesně vědí, kam si stoupnout, aby zaclonily výhled. Navíc střely jsou pak velmi dobře mířené do odkrytých prostor branky. Vše je cílené, žádné náhodné pokusy. V tom nás zatím Herbadent jednoznačně předčí. A ta hráčka za mnou? Občas se mi to stává, ale v tu chvíli to neřeším. Klidně ať je za mnou, aspoň vidím míček a ne její nohy.“
Během zápasu si několikrát otřela podrážku bot dlaněmi. Důvod?
Kubíčková: „Otírání podrážek je můj (zlo)zvyk. Dělám to pořád, ať je povrch jakýkoliv. 🙂 Vzniklo to asi tím, že mi to na Dubině dost klouže, takže si boty otírám i na trénincích.“
Zajímavější než o výkonu číst je jej shlédnout. Sestřih Lenčina výkonu ze Superfinále 2013
[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=VYy1bz1sOA0[/youtube]
A jak sama brankářka stříbrného týmu vnímá obdržené branky?
1. branka
„Během zákroku jsem nebyla tam, kde jsem měla být. Pád v průběhu zákroku byl jen důsledkem toho, že jsem si nepokryla bližší tyčku, což byla hlavní chyba. Když jsem si to na poslední chvíli uvědomila, snažila jsem se to ještě nějak dohnat, strčit tam koleno. Ale nestihla jsem…“
2. branka
„Chyba byla v tom, že jsem už za brankou ztratila míček z dohledu a dlouho jsem se nemohla zorientovat. Nevím, co mě tam tak zmátlo, každopádně balónek jsem ‚našla‘, až když mi letěl do branky. Pozdě…“
3. branka
„Přesně trefené, co dodat. Střela mezi ruku a nohu, navíc přes clonící křídlo. Tenhle gól si nevyčítám, přesto mrzí nejvíc…“
Shrnutí
Lenka předvedla výborný výkon. Nebýt jeho, zápas by se nerozhodoval v posledních minutách. Jak hodnotí Superfinále a svůj výkon sama?
Kubíčková: „Myslím, že jsem to odchytala vcelku slušně. Měla jsem pár dobrých zákroků, hodně pomohl výborný výkon celého týmu, někdy bylo trochu štěstí, někdy trochu smůly – jak to v takových zápasech bývá. První třetina byla z mé strany zbytečně nervózní, což se asi taky podepsalo na těch dvou gólech. I když už mám něco za sebou, takto důležitý zápas jsem nikdy nechytala, navíc před takovou diváckou kulisou. Takže to byla v mých 29 letech nováčkovská daň. I přes prohru to byl úžasný zážitek, a to hlavně díky skvělým vítkovickým fanouškům, kteří nás podporovali celých 60 minut a právě oni dělali atmosféru v aréně.
Ještě jedna věc závěrem: i když Superfinále bylo, jak už jsem řekla, krásným zážitkem, pořád jsem zastáncem toho, že finále by se mělo hrát na víc vítězných zápasů. Tím netvrdím, že bychom tu sérii vyhrály, ale mělo by to celé vyšší sportovní hodnotu. Ona proklamovaná mediální prezentace ženského florbalu v televizi stejně jaksi ztrácí význam, když jde záznam utkání v jednu v noci. A ze sportovního hlediska je to pak zcela scestné – jeden zápas (hraný navíc ve zcela nezvyklých podmínkách) přece nemůže určit, kdo je lepší, natož kdo je mistr! (Od toho je tu pohár, kde se rozhoduje v jednom zápase.) Pokud model Superfinále přesto vydrží, doufám, že se brzy přestěhuje i do Ostravy či do Brna.
Poděkování za pomoc při realizaci projektu patří
ČFbU, Petru Fořtovi
Autor: Jakub Koráb
