Mají to těžké. Na nich samotných leží velký díl zodpovědnosti za výsledek celého týmu a vedle soupeřových střel bojují i s vlastní psychikou. Jaké psychické stavy brankář během soutěžního období zažívá a jakým způsobem se nejvhodněji lze s těmito situacemi vyrovnávat? Dlouholetý extraligový gólman Zdeněk Mitrovský, jenž nakoukl i do reprezentace, po letech přiznává, že psychika byla jeho největší slabinou.
Psychická stabilita a schopnost vyrovnat se se zátěží nejen během zápasu jsou předpokladem dlouhodobého tréninku. Pojmenování a zamyšlení se nad jednotlivými fázemi psychických procesů, jež jsou spojené s výkonem, je předpokladem pro eliminování nežádoucích psychických stavů. Jak uvedl bývalý československý hokejový gólman Jiří Holeček v Metodickém dopise ČSTV v roce 1987: „Brankář musí zapomenout na své problémy, naučit se vytvořit si napětí, které je pro něj optimální, stanovení cílů a soustředění na samotné utkání.“
Dle řady autorů dělíme aktuální psychické stavy na předzápasové, soutěžní a pozápasové.
– předzápasové
HOREČKA neboli přílišné nabuzení
Regulace horečky spočívá ve snížení aktivace. Prostředkem může být odvedení pozornosti myšlenkami či rozhovorem od důležitosti zápasu, poslech klidné hudby (což si asi ne všichni brankáři dokážou před zápasem představit) nebo navození „bleskové relaxace“, která spočívá v tom, že je nutné si lehnout a vědomě nechat svaly „padnout“ na podložku.
APATIE, kterou lze charakterizovat jako rezignaci, nejčastěji spojená se strachem z neúspěchu
Regulací při apatii je zvýšení aktivační úrovně. Prostředky k tomu jsou rychlá hudba, rozcvička, týmový pokřik nebo požití povolených nabuzujících preparátů, jež obsahují rychle rozpustné cukry nebo kofein… Strach do určité míry zvyšuje soustředěnost a výkon, pokud však přesáhne vhodnou hladinu, výkon klesá. Důležité je případné hypotézy o neúspěchu, či úspěchu nechat před halou a soustředit se na maximální výkon při kterémkoliv zápase.
Graf: Optimální nabuzení je doprovázeno sebedůvěrou a snahou podat kvalitní výkon.
Z grafu je zřejmé, že kvalita výkonu souvisí s optimálním psychickým nabuzením. Pokud je brankář apatický, nebo příliš nabuzený (horečka), nepředvede ideální výkon. Při apatii nemá mobilizovánu veškerou snahu uspět, při horečce jí má zase mnoho a tím se nedokáže soustředit pouze na výkon. Zkušený brankář dokáže odhadnout svůj aktuální psychický stav a dle potřeby jej případně dostupnými prostředky regulovat.
Při horečce je možnost navodit zklidnění pomalejší hudbou, snížit pozornost k blížícímu se výkonu rozhovorem či myšlenkami na jiné téma, soustředit se a zklidnit dechovou frekvenci… Apatii lze předejít pozitivním myšlením, oblíbenou (ideálně rychlou) hudbou, rituály, hecováním se se spoluhráči nebo soupeři… Studená sprcha pak může posloužit v obou předsoutěžních psychických stavech jako vhodný regulátor.
– soutěžní (stavy během zápasu)
Velmi důležitou složkou výkonu brankáře je jeho míra aspirace (snahy, usilování), pozitivní myšlení zaměřené na úspěch je předpokladem pro kvalitní výkon. Touha vyhrát, předvést výkon, který by pomohl týmu zvítězit. Ale i zde je určitá hranice, která, když se překročí, má snaha na výkon spíš negativní vliv. Změna aktivace probíhá na základě působení faktorů jak vnějších (soupeř, diváci, důležitost utkání…), tak vnitřních (nervozita, strach…) činitelů.
Uklidnit se během samotné hry je možné jednoduchou relaxační technikou, nutné je si uvědomit vlastní dech a snažit se ho zpomalit, následně si pak uvědomit tlukot srdce a vědomě se na něj soustředit. Přestože pro někoho může samomluva poukazovat na ochabnutí ducha, pro některé brankáře je to důležitá činnost, kterou se během zápasu uklidní, ale i nabudí.
V případě, že se během utkání nedaří vše dle předpokladu, je vhodné svůj případný neúspěch nepřenášet na sebe, na spoluhráče či na protihráče, ale vybít si frustraci na věcech (lahev, helma…) nebo výkřikem. Ovšem tady opatrně! Rozhodčí mohou tuto reakci kvalifikovat jako nesportovní chování a stejně tak nepůsobí nejvhodněji na spoluhráče, pokud ukážu jako jejich opora svou slabost.
– posoutěžní
Jsou, jak uvádějí autoři, ovlivněny výsledkem a průběhem zápasu. Brankář, jehož tým vyhraje, bude mít standardně pozitivní odezvu, zatímco gólman, jemuž se výkon nepovede a tým prohraje, bude frustrovaný…
Při výhře je vhodné vychutnat si ten pocit a uvědomit si, že to věnované úsilí stojí za to. Při prohře je důležité si konstruktivně rozebrat zápas, ale přehnané vracení se k chybám snižuje sebedůvěru. Pro navození příjemných pocitů po prohře je dobré soustředit se určitou chvíli jiným směrem nebo upnout svou pozornost na další zápas, a o to víc aktivovat svůj potenciál pro vyhnutí se porážky.
POHLED BRANKÁŘE
Zdeněk Mitrovský (bývalý brankář extraligových týmů SSK Future, FBC Liberec, AC Sparta a reprezentace ČR, kariéru ukončil před 6 roky)
„Psychika je nejdůležitější složkou výkonu každého sportovce. Obecně jsem měl s psychikou dost problémy, byla to asi má největší slabina. Před zápasem jsem se snažil přemýšlet o jiných věcech než o florbale a až cca dvě hodiny před zápasem jsem se snažil myslet jen na florbal. Promítl jsem si styl hry soupeře a jeho nejlepší hráče (odkud a kam nejčastěji střílejí atd.) Dodržoval jsem různé rituály a stereotypy, tak se má ‚hlava‘ nejlépe připravila na zápas.
V zápase jsem se snažil nevnímat okolí a soustředit se jen na hru. Pokud jsem pustil hloupý gól, snažil jsem se na to moc dlouho nemyslet. Samozřejmě pro mě byli největší oporou spoluhráči, kteří mě po gólu přišli podpořit. Určitě je dobře, aby si každý brankář uvědomil, že když pustí hloupý gól, je to sice chyba, ale stejnou chybu provede hráč, který netrefí prázdnou branku nebo se nechá hloupě vyloučit…
Po zápase jsem se snažil ‚vypnout‘ a zápas už moc neřešit. Stejně je to pak už zbytečně. Většinou jsme chyby rozebrali při pozápasovém tréninku a pak už jsme se připravovali na další zápas.“
Autor: Jakub Koráb
