Český florbal se díky chodovským posilám v těchto dnech učí švédsky. Ale zatím jen v mužské extralize. V ní už tu hráli Švédové, Finové, loni Švýcar Manuel Hartmann. Ženské nejvyšší soutěži až na dvě krátké epizody taková zkušenost chybí. Proč? A co všechno je vlastně potřeba k tomu hráčku ze Švédska, Finska či Švýcarska přivést?
Ten příběh je učebnicový – ovšem s jedním velkým ALE. V předminulé sezoně švýcarské ligy skončil tým FB Riders předposlední, o setrvání v nejvyšší lize musel bojovat v baráži. Než získal dvě finské reprezentační útočnice – Jenni Timonen a Katri Luomaniemi – a najednou v polovině tohoto ročníku bojoval o účast v semifinále.
Přitom podle hráček, které mají zkušenosti z obou soutěží, není švýcarská liga kvalitativně zásadně odlišná od té české. Důvody, proč se soutěž pod Alpami hemží špičkovými hráčkami ze zahraničí jsou převážně dva – ekonomická síla země a snaha klubů.
Jürg Kihm, trenér FB Riders, má především to druhé „zmáknuté“. S posilami, které má vyhlédnuté, se o florbale baví málokdy. „Protože ten hrají tak 10 hodin týdně a mají ho rády tak jako tak, jinak by sem ani nechodily. Ale klíčový jen ten zbývající čas,“ podotýká.
Při starostech o cizinky myslí na všechno. „Pokud nejsou spokojené s postelí, ve které spí, s místem, kde bydlí, s prací, kterou mají, nebo nemají co dělat a nudí se, jsou otrávené a chtějí jet domů. A ještě o tom všem řeknou. Čili když zapomenete na jednu věc, za chvíli o tom ví celé Finsko,“ usmívá se.
Klub svým finským hvězdám platí byt, dvakrát ročně mají nárok na letenku ze Švýcarska do Finska a zpátky, permanentku na vlak z Curychu do Bubikonu, sehnal jim práci (musejí zastat minimálně poloviční úvazek). Což prý zvlášť v případě Timmonen nebylo vůbec jednoduché. „Ve Švýcarsku je velmi těžké najít práci pro někoho, kdo plynně neovládá němčinu. Takže jsme ji předtím ještě poslali na dvouměsíční kurs, který jsme také platili. Nakonec dělá ve školce,“ vykládá Kihm. Luomaniemi pak zaměstnal jeden z mecenášů klubu v obchodě se sportovními potřebami.
Katri Luomaniemi (vpravo) je jednou z největších osobností švýcarské ligy.
Ještě jeden důležitý krok je potřeba. Oslovenou hráčku pozvat (ideálně na vlastní náklady) na pár dní na stáž do klubu, aby viděla, jak to na místě chodí. „Nic jiného nefunguje,“ podotýká kouč Riders.
Jsou tyhle vstupní podmínky pro české kluby nereálné? Pravděpodobně ne. S bydlením problém není, i práce by se snad našla, samozřejmě ideální by byla studentka v rámci výměnného programu. Chodovští Švédové třeba v Česku zaměstnání nemají, jsou tu také jen na půl roku.
Zatím jedinými cizinkami z top země v domácí extralize byly Finky Kaisa Siitonen (Vítkovice, 2006/07, 6 zápasů, 2 góly) a Päivi Laurila (Olomouc, září-prosinec 2009, 8 zápasů, 5 bodů). První však přišla za prací, druhá za studiem a do klubu sama napsala, jestli za něj může hrát. Obě nijak neoslnily, Laurila přitom dodnes hraje finskou ligu a na podzim byla spoluhráčkou Lucie Košturiakové v Koovee.
Na českou extraligu tam přitom byly zvědavé. „Ptaly se mě na to, jaká je úroveň, jak se nám s Herbadentem daří. Věděly, že jsme hrály Pohár mistryň, a to je dost zajímalo,“ vypráví Košturiaková, jež šla do Finska za studiem a od ledna je zase zpátky v Herbadentu. „Když jsem odcházela, trenér mi kladl na srdce, ať se poptám po dalších holkách, ať jim zas pošlu nějakou Češku nebo Slovenku,“ říká.
Českému florbalu udělala na severu dobré jméno. Ten by každopádně spíš potřeboval, aby hráčky proudily opačným směrem… „Emma Rantanen říkala, že by možná někdy chtěla zkusit studium a florbal v Čechách, ale na ničem konkrétním jsme se nedomluvily,“ říká slovenská útočnice na adresu bývalé juniorské reprezentantky Finska a donedávna ještě členky úspěšného týmu Classic.
Emma Rantanen (vlevo) by si v Česku ráda zahrála. Jak její představa dopadne?
Hráčku přinejmenším jejího kalibru by český florbal náramně potřeboval. Jako vzor, jako srovnání, jako schod v cestě vzhůru. Anebo jako jednoznačnou hvězdu extraligy, jak o tom sní trenérka Herbadentu Markéta Šteglová. „Byla bych ráda, kdyby měl někdo zájem si to u nás vyzkoušet. Ale musela by to být nějaká hráčka, aby to byl tahoun, který by se tu vyplatil,“ zdůrazňuje.
Dobře ví, že by vyslankyně Finska či Švédska byla pro její hráčky vzpruhou. „Ovšem nepodařilo se nám nikoho ulovit. I když neříkám, že bychom se o to nějak intenzivně snažily… Uvažuju o tom pořád, ale nejsem manažer. Přijít za nimi a oslovit je, to neumím,“ namítá.
Chce to mít hlavně kontakty. Proto Šteglová požádala o pomoc i Radima Cepka, jenž už do Česka dovedl Švýcara Manuela Hartmanna i nynější Švédy Maxe Wahlgrena s Rasmusem Christianssonem. Bývalá hráčka Herbadentu Zuzana Svobodová zase na přání Šteglové před rokem oslovila 3 hvězdy: Švýcarky Mirku Anderegg a Andreu Hofstetter (nyní provdanou Kern) a Švédku Hermine Dahlerus. První odpověděla, že neumí anglicky, navíc zvažovala, že možná s florbalem skončí (nyní si dala pauzu v národním týmu), druhá čekala dítě.
A Dahlerus, jedna z nejlepších florbalistek historie, pak před touto sezonou v 36 letech uzavřela kariéru. Ovšem i ve svém věku by byla nesporným přínosem a možná by novou výzvu přijala. Nabídka ji totiž mile překvapila. „Jsem opravdu potěšená, vážím si toho, že si myslíte, že vám můžu v Herbadentu pomoct a mohla bych být oporou. Podle mě máte velmi dobrý a talentovaný tým, zápasy s Herbadentem na Poháru mistryň byly vždy ze všech nejtěžší,“ odpověděla loni v březnu s tím, že si chce od florbalu odpočinout.
Hermine Dahlerus
Každopádně Herbadent je podle slov své trenérky Markéty Šteglové na angažování top posily formálně připravený. „Zajistit bydlení problém není, práce, to úplně nevím. Určitě by tady ta hráčka nestrádala, mohla by se tu v pohodě florbalu věnovat. Ovšem samozřejmě to není na to, že by si tu ušetřila nějaké peníze,“ konstatuje.
Což je ovšem na škodu právě to ALE, ten motiv, který často cizinky do Švýcarska žene. „Je pro každého v Evropě atraktivní. Jsou tu dobré platy, vysoký životní styl. To pomáhá,“ říká kouč Riders Jürg Kihm, jenž má momentálně na soupisce A týmu 7 cizinek z 5 zemí.
Podle něj není daleko doba, kdy se i v Česku usídlí nějaká zvučná zahraniční posila. „Pokud týmy z Česka můžou nabídnout zajímavou práci, mají velkou šanci,“ odhaduje a opakuje, že klíčové je v případě tuzemska zahraniční hráčku pozvat na místo. „Pořád, bohužel, musíte ukazovat, jaká vaše země je. Czech Open je parádní, všechny šampionáty taky. Ale je to týden v malém světě: vidíte letiště, dvě restaurace, dvě haly, pak velkou závěrečnou party na konec a hotovo,“ sumíruje.
I ty, které byly v Praze několikrát na Czech Open, totiž dokážou šokovat. Jak se o tom přesvědčil i sám Kihm. „Když jsem jednou u nás v týmu navrhl: ‚Pojeďme na soustředění do Česka!‘, jedna z reakcí švýcarských hráček byla: ‚A co tam budeme jíst?‘ Zhrozil jsem se: ‚Proboha, budete jíst to samé, co tady! Vždyť je to civilizovaná, evropská země s vysokou životní úrovní! Co si myslíte?‘ A odpověď? ‚Aha…‘“
Přinejmenším Lucia Košturiaková alespoň přivezla z Finska jednu dobrou zprávu. Kouč jejího bývalého klubu Koovee nejspíš svou družinu na tréninkový kemp do Česka vezme. „Zájem projevil celý tým. Letenky jsou pro Finy hodně levné, takže trenér navrhl, že by Koovee přijelo v rámci nějakých přátelských utkání s Herbadentem třeba někdy v létě,“ přibližuje Košturiaková.
Lucia Košturiaková v zápase proti Porvoo.
Vzájemný duel by mohl pomoci oběma. „Letos je Pohár mistryň v Tampere, v případě, že Classic získá titul, mohlo by se zúčastnit i Koovee a byla by to pro ně skvělá příprava. Myslím, že by to bylo také zajímavé zpestření pro Herbadent,“ soudí.
A třeba některou z Finek napadne, že by tu vlastně nebylo špatné zůstat i na sezonu, na dvě…
Autor: Pavel Křiklan
přesně…