Na posledním mistrovství světa byl Aleš Zálesný hvězdou nejzářivější. Dokázal rozjásat natřískanou halu a svými povedenými trefami umlčet drzé soupeře. I když uběhly dva roky, opět bude patřit k těm, kteří potáhnou český tým za vysněným cílem.
Jak proběhla aklimatizace v promrzlém Finsku?
Je to tady fajn. Každému se tu líbí, což umocňuje naši pohodovou náladu, kterou jsme si přivezli. Navíc jsme tu byli před čtyřmi týdny, takže jsme nejeli do úplně neznámého prostředí.
Ráno jste měli trénink v Hartwall Areně. Jak vám hala sedí?
Je to tam příjemné, i když mě osobně byla trochu zima. Ale to se dá čekat, když je pod povrchem led. Každopádně si myslím, že by mohla florbalu sedět. Všechno ale uvidíme až v sobotu v zápase proti Italům.
Trenér Trnavský si trochu stěžoval na vlastnosti finské palubovky…
Ideální to zrovna není. Nevím co pod tím mají, jestli parkety, nebo nějaké dřevěné profily. Ale docela to pruží, což není pro florbal ideální. Na míčku to nikdo nepocítí, nýbrž při zrychlení. Není to ono, na ničem podobném jsem v životě nestál. Snad se s tím organizátoři ještě nějak poperou.
Na talisman v podobně zlatého řetězu jsi nezapomněl. Opět budeš unikat pozornosti rozhodčích?
Uvidíme, jak to dopadne. (směje se) V poslední době jsou ke mně rozhodčí dost tolerantní a nechávají mě s tím hrát. Snad to během šampionátu nebudu muset z krku sundat.
Poslední mistrovství se ti povedlo na výbornou. Jaké bude to letošní?
Těžko říct, ale doufám, že tu bude hodně lidí. To mě vždycky neskutečně nabudí. Atmosféra dokáže udělat s hráčem své. Domácí mistrovství byla jedna velká senzace a přál bych si, aby to i letos bylo podobné.
A co forma? Přivezl jsi si ji ze Švédska?
Ještě to není úplně takové, jako bych si představoval. Pořád jdu směrem nahoru. Právě v těch následujících dnech bych se chtěl dostat na svůj vrchol.
Autor: admin
