Loni v květnu po mistrovství světa juniorek řekla: Dost, konec! Jenže dlouho bez florbalu nevydržela. Chodovská obránkyně Kristýna Bachmaierová se v lednu pomalu začala vracet na hřiště, až je z ní v nynějším play off opět jedna z opor týmu, který tak dostal v rozhodující fázi sezony výraznou posilu. V semifinále proti Vítkovicím se bude hodit…
Nemohla to přežít. Na jaře sice měla florbalu nad hlavu, ale její comeback se dal očekávat. „Bouchlo to ve mně a jsem tady,“ hlásí. Na jak dlouho je zpátky? Nezabalí to zase brzy? I o tomhle se bavila před svým znovuzačleněním do týmu s trenérem Ondřejem Neumanem. „Řekla jsem mu, že ne,“ ujišťuje.
V základní části stihla 4 zápasy, odehrála kompletní čtvrtfinále proti Židenicím. V sobotu pomohla dvěma trefami Chodovu k výhře 3:0 ve 3. zápase, trefila se i včera, dohromady je s 9 body (4+5) v elitní desítce produktivity play off.
Znovu na hřišti kouzlí, čerpá ze svého přirozeného talentu, vypadá to, jako kdyby ani osm měsíců nebyla mimo. „To si nemyslím, proti silnějším týmům se mi klepou ruce. Na rychlou hru si ještě musím chvíli zvykat. Ale myslím, že zas tak hrozný to není,“ nadhodí.
Většina těch, které po šampionátu v Nitře prohlásily, že končí, už je zase zpátky na hřišti. Veronika Enenkelová je od konce kalendářního roku pevnou součástí šlapajícího týmu Vítkovic, Lucie Zemanová nastupuje za juniorky Bohemians, jen za gólmankou Sofií Francovou se zavřela opona.
Bachmaierovou zpět na hřiště postrčila řada okolností. „Na jedné straně lidi, na druhé straně jsem dostala impulz, když jsem si byla na podzim párkrát zatrénovat s Libercem,“ vypráví. Florbalka jí chyběla v ruce. „A pak jsem viděla nějaké fotky na facebooku, bylo tam: ‚Bachmaierová, reprezentace‘, tak si říkám: ‚Vždyť to jsem já!‘“ líčí uvolněně.
I když se zmiňuje o Liberci, do žádného jiného týmu než na Chodov by podle svých slov nešla. „Kdyby ano, už tam dávno jsem. S Ondrou (Neumanem) jsem od Kladna, je to můj druhej táta,“ směje se. „Nechce se mi od něj, ať je jakýkoliv, mám ho ráda,“ říká.
Na tréninky do Prahy pořád dojíždí z Kladna a přisvědčuje, že jí cesty rozhodně nechyběly. „Ale snažím se jezdit autem, takže v pohodě. Stíhám všechny tréninky, žádné úlevy nepotřebuju,“ vykládá.
Tým ji po jejím odchodu a návratu přijal. „Myslím, že jsem znovu zapadla. Nečekala jsem nic hrozného, nějaké války…“ konstatuje.
A tak jediná změna, na kterou si v klubu musí zvykat, jsou sukně, v nichž chodovské hráčky nastupují k zápasům od poloviny této sezony. „První zápas jsem se v tom fakt necítila, ale pak už je úplně jedno, co mám na sobě. Myslím na hru a ne na to, jestli mi fouká pod sukni, nebo ne. Aspoň jsme originální,“ říká se svým typickým nadhledem.
S tím, kterým znovu po několika měsících deptá i soupeřky na hřišti.
Autor: Pavel Křiklan
To, že se Bachy vrátila, je úžasná věc. Ostatně bylo by škoda prohospodařit takový talent. A vrátila se ve velkém stylu. Takřka nechybuje, má ve hře velký přehled a její útočné výpady jsou jako výpady naštvaného chřestýše.
Fandím!