Přesun Zuzany Macurové z Vítkovic do Herbadentu těsně před začátkem právě skončeného ročníku vyvolal v českých florbalových vodách pořádný rozruch. Dnes se tak kapitánka reprezentace postavila proti svým bývalým spoluhráčkám na druhou stranu barikády. A ve svých 33 letech mohla posléze oslavit premiérový ligový titul. I když, jak sama říká, prožívá to spíš uvnitř.
Ačkoliv to místy vypadalo, že Herbadent měl v utkání výraznější převahu, někdejší tahounka Vítkovic měla pro bývalé spoluhráčky a kamarádky slova chvály. „Myslím si, že to tak jen vypadalo, že ve skutečnosti nám byly Vítkovice až nad očekávání vyrovnaným soupeřem,“ uvedla.
Nicméně, poměrně jasně uměla definovat, proč její nový tým nakonec zvítězil. „Herbadent má v sobě něco jako Tatran, že prostě dokáže rozhodující momenty zápasů urvat, když potřebuje, tak zabere,“ posala „faktor Herbadent“.
Prožila dlouhou epochu ve Vítkovicích, titulu se ale dočkala až v Praze. Roky dřela bez té nejsladší odměny. A přesto to hned po zápase nevypadalo, že Macurová po nějakých 13, 15 letech ve florbale dosáhl na vrchol. „Možná je to větší zážitek pro mladé holky, radost mám obrovskou, ale mám ji hlavně v sobě,“ usmála se.
Loni, ještě na druhé straně barikády, skončila před branami libeňské arény a florbalového svátku. „Loni jsem byla v hledišti a holkám na hřišti záviděla. Je to super!“ podotkla.
A doufá, že v Praze ještě alespoň rok zůstane. „Hodně lidí se mě na to ptá, ale skutečně jsem neodešla pro to, že bych nevěřila, že se Vítkovice nedostanou do finále, prostě jsem chtěla nějakou životní a pracovní změnu. V Praze se mi líbí a doufám, že zde ještě alespoň rok zůstanu,“ uzavřela.
Autor: Michal Dannhofer
