Po dlouhých 9 letech je její jméno znovu uvedeno pod titulem Nejlepší florbalistka sezony. I když si obránkyně Herbadentu Denisa Billá sama víc považuje té loňské (tehdy v anketě skončila až 7.), ostatní byli jiného názoru. Její vydařený ročník, korunovaný vítězným gólem 166 vteřin před koncem Superfinále, dokonce neunikl ani pozornosti švédských klubů.
Dá se tedy říct, že ses loni cítila herně lépe?
„Asi ano, i když se to špatně popisuje. Člověk se cítí dobře, když dává góly, dokáže na ně přihrát, ale… Hodně se to ve mně pralo, ovšem když se nad tím zamyslím, myslím, že úspěšnější pro mě byla ta loňská sezona. Přijde mi, že letos to na mě docela viselo, cítila jsem to trochu i z týmu, snažila jsem se to nějakým způsobem odlehčovat a možná jsem si ani nepřipouštěla, že ta sezona je pro mě tak dobrá. Možná s odstupem času zjistím, že byla opravdu lepší než ta loňská.“
Stala ses Florbalistkou roku podle odborníků i Nejužitečnější hráčkou extraligy podle samotných aktérek soutěže. Předpokládám, že víc si ceníš toho druhého triumfu…
„Je to strašně těžké srovnávat, ale asi ano. Je to od lidí, kteří proti tobě nastupují, nebo s tebou hrají v týmu a nějakým způsobem oceňují to, jak na tom hřišti jsi. Přeci jen, co si budeme podívat, kdybych nebyla letos druhá v kanadském bodování, těžko říct, jestli bych byla tak vysoko.“
Nejlepší florbalistkou sezony ses stala už před 9 lety, tehdy ještě jako útočnice. Zmiňovala ses o tom, že velký podíl na tvém vzestupu má bývalý kondiční trenér Herbadentu Daniel Hejret…
„První vítězství bylo dané i tím, že se ankety vyhlašovaly v prosinci a mě se nad rámec vydařilo juniorské mistrovství světa, kde jsem se dobře umístila v kanadském bodování, byla jsem zvolena do All stars a tehdy to bylo, dle mého soudu, opravdu čistě o tom turnaji, který proběhl měsíc předtím a mé jméno bylo vyzdvihováno. Tentokrát si toho vážím mnohem víc, jelikož to bylo opravdu za celou sezonu, i za to, jak v poslední době pracuju. A Dan Hejret na tom má opravdu lví podíl. Protože to byla osoba, která se mnou několikrát ztratila nervy, ale opět jsme si k sobě našli cestu a dokázal mě dokopat k tomu, abych byla tam, kde jsem.“
V čem konkrétně ti pomohl? Copak jsi nebyla vždycky pracovitá?
„Asi to bylo o hlavě. Asi jsem byla nějakým způsobem uspokojená tím, že jsem tam, kde jsem a nikdy jsem si nepřipouštěla, že bych mohla být výš. A Dan byl právě ten, který mě hecoval k tomu, abych byla nejlepší a abych byla třeba i o třídu lepší než ostatní.“
Projevila se tvá úspěšná sezona i ohlasem ze zahraničí? Dostáváš pořád nabídky, nebo už u tebe kluby zjistily, že je to marné?
„Dostala jsem jednu ze Švýcarska, zhruba v polovině sezony. A jsem v kontaktu s jednou osobou ze Švédska, která mi podala informace, že by tam byl zájem nejen z jednoho týmu. Upřímně jsem to moc neřešila, protože je pro mě pořád takové citlivé, že by nějaký švédský tým měl zájem o někoho, kdo má poloviční výšku 90 procent jejich hráček.“ (usmívá se)
A uvažovala bys o tom? Máš tady maminku, kvůli které ses vrátila z Finska, také je pár měsíců do mistrovství světa a zvykat si na nový tým a zemi přípravě nepřidá…
„Byla by to pro mě asi výzva. Řešila bych to kvůli mamince, nechtěla bych ji tu nechat. Je to půlka mě i na hřišti. Ale kdyby přišla nějaká hodně dobrá nabídka, asi bych byla schopná se o tom s nimi pobavit. Zřejmě bych to řešila tím, že bych odešla po mistrovství a když by ten tým s tím souhlasil, asi bych s tím neměla problém.“
Autor: Pavel Křiklan
Tvoje půlka na hřišti Ti radí,jdi do toho a věř,že budu šťastná,když si budeš plnit své sny a budeš šťastná <3