V létě figurovaly ve 2 největších transferech v rámci extraligy. Vítězka kanadského bodování Gabriela Žůrková zamířila z Chodova do Bohemians, jiná reprezentační útočnice Tamara Hašová rozšířila „vítkovickou“ kolonii v barvách Herbadentu. Obě v minulých dnech nastoupily k prvnímu utkání v novém působišti – ani jedna ovšem ze svého výkonu příliš nejásala.
Žůrková měla v pátek proti Liberci (6:2) nejméně 2 vyložené šance, jenže roli spolehlivé střelkyně v nich nepotvrdila. Jinak bylo patrné, že nově složená elitní lajna zelenobílých s Ivetou Hyršlovou a Adélou Bočanovou bude potřebovat čas na sehrání. „Byla to z mé strany bída,“ pronesla Žůrková sebekriticky.
V zápase si připsala bod za asistenci, v neděli proti ELITE už zaznamenala i první trefu. Také po příchodu na Chodov měla slabší rozjezd, teprve ve své druhé sezoně naplno explodovala. „Neřeším to, není se proč stresovat. Buď to přijde, nebo ne,“ zachovala si nadhled.
Hašová je v jiné situaci. Po těžkém zranění levého kolena, v němž měla utržené křížové vazy a rozdrcené oba menisky, nehrála od loňského října. Nedělní zápas proti Královským Vinohradům (19:4) pro ni byl první ostrý po necelém roce. Víc než sehrání s novými spoluhráčkami ji zatím zajímá, co všechno si může na hřišti dovolit.
Třebaže se ona po mnoha šancích při svém debutu gólu dočkala, když jí před míček před prázdnou branku předložila bývalá vítkovická spoluhráčka Zuzana Macurová, mluvila stejně jako Žůrková. „Spokojená moc nejsem. Ještě nemůžu kolenu úplně věřit tak, že bych mohla vlétnout do všech soubojů. Nehrála jsem svůj styl,“ vysvětlovala.
Pro ni typickou zavilou rvavost ukázala až ke konci zápasu, kdy v jednom z duelů o míček poslala soupeřku přes mantinel. „Koleno mě neomezuje tak, že by mě bolelo, ale úplně si ještě netroufám hrát svou hru. Byl to první zápas, doufám, že se to bude postupně zlepšovat,“ přála si.
U obou byla jejich letní změna do jisté míry překvapením. Žůrková, která mířila do Bohemians už předloni, ale nakonec skončila na Chodově, na jaře s týmem z Jižního Města dobyla bronzové medaile, sama vyhrála poprvé v kariéře bodování. Jenže místo útoku na další úspěchy v bílomodrých barvách ji to táhlo jinam. „Chtěla jsem změnu, cítila jsem, že už mě to tam moc neposune. Bohemka mi dala dobrou nabídku, líbily se mi ambice, tak jsem to šla zkusit,“ vyložila.
Přitom zelenobílé nechala v minulé sezoně s Chodovem v konečném pořadí soutěže za zády. Při rozhodování ji to však nezviklalo, podle ní to byla jen záležitost jednoho ročníku. „Šlo jen o to, že prohráli 2 zápasy se slabšími soupeři, to se stane. Nás to na Chodově potkalo v sezoně předtím. Jinak je to kvalitní tým, vždycky to s ním byly super zápasy,“ podotkla.
Hašovou přivedla do barev vítkovického konkurenta v boji o titul vidina startu na mistrovství světa. Po vleklé pauze chce být co nejvíc na očích trenérkám národního týmu. A také si zahrát proti nejlepším klubům planety. I proto se snažila co nejdřív vrátit na hřiště. „Jestli chci hrát Pohár mistryň a příští týden jet na Polish Cup, zkouška už být musela,“ uvědomovala si.
Své místo v sestavě Herbadentu si zatím hledá. První 2 třetiny odehrála na Vinohradech ve 3. útoku s Magdalenou Klímovou a Dominikou Kubišovou, na závěrečnou část se posunula do 2. pětky k Zuzaně Macurové a Anet Jarolímové. „Zkoušíme to. Uvidíme, jestli se mě třeba trenérka zeptá, kde se cítím líp. Ale zatím se spíš soustředím na sebe a je mi tak nějak jedno, koho kolem sebe mám,“ líčila.
A tentýž postoj zaujala k dresu, v němž se poprvé objevila v zápase za Herbadent. Ten s jejím oblíbeným číslem 29 ještě nedorazil, tak oblékla triko se jmenovkou Michaely Dudáčkové a s devatenáctkou na zádech. „Je to šťastné číslo mojí ségry,“ potěšila svou věrnou fanynku, která na její premiéře nemohla chybět.
Žůrková své poznávací znamení změnila, numero 69 z Chodova je minulostí, teď nastupuje se třináctkou, se kterou začínala v FBC Ostrava. „Hrávala jsem s ní v žákyních a v juniorkách, v ženách už pak byla zabraná. Tak jsem přešla na desítku a teď jsem se zase vrátila na začátek. Že je to smolné číslo? Já ho mám pro štěstí,“ usmála se.
Autor: Pavel Křiklan
