Svého času patřil k velkým talentům ostravského FBC, měl být tím, kdo se stane tahounem tradičního týmu. Jenže vicemistra extraligy z roku 2011 a účastníka MS juniorů o 2 roky dřív Jakuba Robenka už po boku Skácela a spol. nenajdete. V prvním týmu s ním přestali počítat, a tak po důkladném zvážení přijal nabídku trénovat v klubu ženský celek, který se po roce vrátil mezi elitu. Nejmladší extraligový kouč v Česku (23 let) si nyní své rozhodnutí nemůže vynachválit.
Tím, že jste začal v FBC Ostrava trénovat ženy, se vaše hráčská kariéra minimálně přerušila. Proč jste vlastně přestal?
„V A-týmu FBC se se mnou už nepočítalo. Když jsem se to dozvěděl, nejprve jsem si hledal nějaké možnosti působení v extralize, ale za nějaké 3 týdny mi zavolal Aleš Poukar (manažer ženské složky FBC – pozn. aut.) s tím, že máme možnost hrát extraligu žen. Přemýšlel jsem asi 2 hodiny a nabídku jsem přijal. Což ale logicky znamenalo, že sám už extraligu hrát nebudu. Pokud vše vyjde, budu letos nastupovat ve 2. lize za MVIL Ostrava a co bude dál, se uvidí.“
Co vás přimělo k tomu vzít roli trenéra extraligových žen?
„Původně jsem takovou nabídku dostal už v září 2012. A myslel jsem si, že si ze mě někdo dělá legraci, jelikož jsem rok předtím působil u juniorů, tak na mě zřejmě Aleš Poukar přišel. Upřímně, v první chvíli jsem si myslel, že bych musel být blázen, abych nabídku přijal, ale posléze jsem si promluvil s několika lidmi a hlavně Dušan Dudešek, současný manažer žen Vítkovic, mě navnadil tak, že jsem to zkusil a dnes mohu říci: ‚Díky Bohu za to!‘“
Svého času vám patřila v dresu extraligového FBC poměrně podstatná role. Neberete angažmá v ženském florbale jako ústup ze slávy? Spousta lidí jej ráda haní…
„Původně jsem loni, kdy jsme byli v 1. lize, ještě dokázal skloubit hraní s trénováním, i když s hraním to už bylo dost na nahnuté, občas jsem to stihl, občas zase ne. Skutečností, že budeme v extralize žen, padla možnost, že bych osobně stíhal nejvyšší soutěž za muže. Upřímně, poslední 2 sezony mě florbalově demotivovaly a nějakou extra chuť hrát extraligu jsem neměl. Pro mě je nyní ten tým strašně důležitý, dá se říct, že po přítelkyni je to to nejdůležitější, co mám. Co se týče vnímání ženského florbalu, osobně jsem dlouho měl stejný názor. Nicméně, sleduju ženský florbal už několik let a nejsem sice schopen odhadnout, jakou kvalitu extraliga žen bude mít, ale mohu upřímně říci, že mě náš tým a kolektiv v něm pohltil natolik, že si v současné době život bez něj nedovedu představit.“
Jakub Robenek (uprostřed) v nezapomenutelném 5. finále play off 2011 proti Tatranu.
V průběhu utkání s Jihlavou, jež skončilo první výhrou týmu po návratu do extraligy (5:1), jste se prezentoval jako velmi emotivní trenér, který nejde pro ostřejší slovo daleko. Jak sám sebe jako kouče popíšete?
„Musím říct, že utkání s Jihlavou bylo to nejhorší, jaké jsem v životě odtrénoval. Říkal jsem holkám po 1. třetině, že jsem byl v průběhu několikrát hysterický a posléze, nějakých 20, 30 sekund poté jsem si říkal: ‚Ty bláho, co já tady dneska předvádím!‘ Cítil jsem ale, že hlas musím zvýšit, že by to mohlo pomoci, protože jejich výkon nebyl dobrý, nebyly se schopné probrat. Snažím se být trenérem, který nevyčítá chyby, spíše mě dokáže vytočit, když se někdo někde zapomene z lajdáctví, nebo něco základního neudělá. Doufám, že utkání s Jihlavou bylo světlou výjimkou toho, jak jinak na střídačce působím.“
Tým je složen z mladých, poměrně neznámých hráček, z nichž mají zkušenost s nejvyšší soutěží jen některé, a to navíc jen ve velmi malém rozsahu. Na koho byste fanoušky upozornil?
„Z našeho současného týmu se v extralize před touto sezonou objevily jen 2 hráčky (Romana Kiecková a Zdeňka Sluková, brankářka Kateřina Kouřilová odchytala 4 minuty – pozn. aut.), a to jen velmi sporadicky. Naší největší zbraní by tudíž mělo být týmové pojetí a bojovnost. Přesto máme v týmu hráčky, které mají potenciál na to, aby o sobě daly vědět, a to třeba už v průběhu tohoto ročníku. Jako trenér nerad vyzdvihuju jedno jméno, ale myslím si, že za celý realizační tým a za holky mohu prohlásit, že Katka Kouřilová, pokud bude zdravá, má opravdu velkou budoucnost.“
První utkání jste odehráli proti Herbadentu, tedy zřejmě nejtěžšímu možnému soupeři, navíc na jeho hřišti. Co jste říkal svým hráčkám před utkáním? Bylo by asi bláhové myslet si, že máte šanci na body…
„Přesně tak. Bylo velmi rozporuplné, jak hráčkám situaci podat. Na jedné straně je třeba je připravit na skutečnost, že můžou v Praze dostat nášup, na druhé straně musíte docílit toho, aby do utkání nešly demotivovány. Doufám, že jsem našel nějaký kompromis. Musím říct, že ve srovnání s utkáním proti Jihlavě byl náš výkon proti Herbadentu o 200% lepší. Myslím si, že kdybychom proti Jihlavě podali takový výkon jako v Praze, nemuseli bychom se utkáním takto protrápit. Každopádně holky zvládly Herbadent s hlavou nahoře a nebýt nepovedeného konce, mohl být výsledek 8:2 pro Herbadent. A celá republika by se mohla divit, protože si myslím, že nás, možná společně s Vinohrady, lidé stavějí do pozice největší outsiderů. Já doufám, že tomu tak nebude a věřím, že zápas proti Jihlavě to ukázal.“
Po Herbadentu vás naopak čeká šnůra nějakých 4, 5 duelů se soupeři, se kterými se papírově budete rvát o účast v play off. Jste za takový los rádi?
„Upřímně, jsem strašně rád. Když jsem přišel po losu do šatny a holky na mě vybafly, že 1. kolo hrajeme na půdě Herbadentu, polil mě pot. Na druhé straně, když jsem studoval los dál, jsem strašně rád za to, že jsme se s Herbadentem takto utkali, protože si můžeme extraligu osahat v utkání, kde je šance na body minimální.“
Hráčky FBC se radují z úspěchu nad Jihlavou.
Co všechno bylo pro váš tým nové?
„Holky nikdy nehrály 3×20 minut, nikdy neměly hodinovou rozcvičku, natož aby jely na utkání vlastním autobusem. Musím smeknout klobouk před tím, jak to zvládly. Před utkáním s Jihlavou jsem jim říkal, že nás nyní čeká taková šnůra a že je nesmírně důležité, jak právě to první utkání zvládnou. Jsem strašně rád, že se podařilo vyhrát, protože si můžeme udělat dobrý odrazový můstek. Nyní hrajeme proti Olomouci a Vinohradům, věřím, že získáme co nejvíc bodů, dostaneme se na pozitivní vlnu a poté je možné, že se zrodí nějaký překvapující výsledek, a to s kýmkoliv. Sezona by následně mohla vypadat solidně a o postup do play off bychom se mohli porvat.“
Jak jste připravoval hráčky na to, že mají celou halu pro sebe, že poprvé nastoupí v nejvyšší soutěži, na kterou přijdou také diváci?
„Holky o tom strašně mluvily, je pravdou, že byly obrovsky nervózní. Měl jsem trenérské školení, a tak jsem do autobusu nasedl v Brně a můžu říct, že jsem viděl skleslé obličeje. Když jsem se holek ptal, jak se cítí, říkaly, že špatně, že se bojí, že v noci nespaly. Připravit je na to příliš nejde. Mohu jim říct z vlastní zkušenosti, jak to probíhá, nicméně jsem nevěděl, co se může na Herbadentu stát, jestli to třeba nebude po 5 minutách 0:8. Ale opravdu klobouk dolů, zvládly to způsobem, jako by měly v extralize odehrány 2 sezony. Doufám, že se po prvním domácím utkání, které pro ně bylo opět zvláštní, třeba už jen tím, že poprvé přišli rodiče, dostaneme do nějaké roviny, kterou budeme následovat celou sezonu a opadne předzápasová nervozita.“
Výkon v utkání s Jihlavou nebyl zdaleka optimální, nicméně jste dokázali vyhrát, a to poměrně výrazně…
„Věděl jsem, že naše ofenzivní část je kvalitní, akorát taková neurovnaná a defenziva nám proti Herbadentu fungovala. Chtěli jsme být aktivnější, což se nám povedlo až od závěrečné části, kdy jsme změnili taktiku, počkali si na soupeře na vlastní polovině a potrestali jeho chyby z brejků. Každopádně, výkon nebyl vůbec dobrý, holkám jsem mezi 2. a 3. třetinou říkal, že to je nejhorší výkon, jaký od nich vidím.“
Ovšem počítají se 3 body…
„Za výhru asi vděčíme soupeřům jako Slavičín či Hradec Králové z Poukar České šperky Cupu a Czech Open, kde výkony byly kvalitní, ale výsledkově se to neprojevilo. Holkám jsem říkal, že když jsou lepší, musejí zatnout, vzít míček do zubů a za brankovou čáru jej prostě donést. Upřímně, ve 2. třetině jsme byli horší, Jihlava nás držela v zámku a můžeme děkovat jen Bohu za to, že jsme dostali jeden brejk, který jsme využili. Myslím si, že ve 3. třetině Jihlava utkání nezvládla. Pustila nás do obrovských šancí, které jsme proměnili. Pak sice snížila na 1:5, ale na víc už neměla.“
Autor: Michal Dannhofer
