„Mně, jako Ditě Ondrejkové, principiálně soutěž Miss Český florbal vadí. Soutěž mi vadila od samého počátku, ať už se to spojovalo, nebo nespojovalo s propagací MS 2013.
Zdravím skoro Miss Agro Terku Chvátalovou! Podotýkám, že mi podobné soutěže jsou proti srsti i v případě hasiček, volejbalistek nebo třeba univerzit. Souvisí to samozřejmě s tím, že mám vedle vystudovaného bakaláře žurnalistiky i téměř dokončená genderová studia, která se problematiky ideálu krásy dotýkají. Nicméně jsem celou dobu soutěž sledovala z povzdálí a nekomentovala to, protože jsem to nepovažovala za nutné.
Ostatně jsem posledního půl roku strávila ve Finsku, kde mi nějaké hlasování a propagace téhle soutěže akorát zaplňovaly newsfeed na facebooku, přičemž ten to umí na příkaz hezky odfiltrovat. Když jsem ale četla, že má někdo problém s názorem Švédů a Finů, kteří odmítli soutěž spojovat s MS žen, postavila jsem se na svém FB profilu na jejich stranu. Severské země jsou mnohem citlivější na celou genderovou problematiku, otázku rovnoprávnosti a šíření stereotypního smýšlení, které přisuzuje ženám či mužům určité vlastnosti.
Pro lepší ilustraci – když si vezmete reklamní leták s vánoční nabídkou na dětské hračky, u nás si můžete být jisti tím, že kočárek s panenkou bude tahat holčička, zatímco chlapeček si hraje s autíčky. Ve Švédsku na tohle vůbec nehledí. Při focení nechají děti hrát si, s čím chtějí a přitom to fotí. Tohle by u nás daný produkt neprodalo, protože to není ‚přirozené‘.
Stejně tak je to se soutěží Miss. Holky jsou namalované, nafocené, namóděné. Věřím tomu, že si užily spoustu legrace a cítily se přitom fajn. Klidně, neberu jim to. Ale vadí mi, že tím prodáváme ne krásu toho sportu, ale estetickou krásu holek. Hlavním atributem téhle soutěže je něco, co s tím sportem zkrátka vůbec nesouvisí. Když to řeknu nadneseně, florbal může hrát Dolly Buster s pátou plastikou poprsí a je to úplně jedno, když bude umět běhat a dávat branky.
My sami jako florbalisté bychom se měli snažit poukazovat na to, že na hřišti se mažou veškeré rozdíly, že jde zkrátka jen a jen o to, kdo bude šikovnější, lépe připravený a vyhraje sportovní klání. Paradoxem je, že se ve mně bije člověk, který umí číst mediální obsahy, sdělení a který chápe, že tahle soutěž je vlastně velmi úspěšný marketing. A pak ta, kterou jsem popsala už výše.
Mrzí mě, že florbal, jenž se vždycky profiloval jako mladý sport otevřený novým trendům, který bych přirovnala třeba k Applu či Googlu, jež myslí (respektive mysleli) ‚out of box‘ a nebojí se dělat riskantní, avšak vizionářské kroky do budoucna, udělá krok zpět a zahraje na jistotu nějakou soutěží krásy. Tyhle akce jsou totiž pro mě symbolem doby, která už by měla být za námi. Tenhle entertainment je přežitkem a je na nás, jestli se budeme chtít zařadit do vykotlaných kolejí, nebo vyjet vlastní cestou.“
Autor: Dita Ondrejková
Za mě grandiózní palec dolu!
Názor respektuji, ale naprosto nesouhlasím. Žádám tedy (v rámci genderové vyrovnanosti) o názor druhé strany 🙂
Zdravím, tento článek je jasně označen jako blog a celý je v kurzívě jako názor jednotlivce. Pokud chcete zastat „druhou stranu“ napište nám Váš názor na redakce@florbal.cz.
Pěkný den Tomáš Fiala
Feministický „muži jsou prasata, kteří zneužívají toho, že se ženy chtějí líbit“ výkřik do prázdna. Tahle soutěž MISS měla přilákat diváky k florbalu tou nejjednodušší formou – a snad se i povedlo.
A pokud paní Ondrejková píše o tom, že zde máme problém s názorem Finů a Švédů, nemá pravdu. Názorů může mít každý Fin či Švéd plný rukáv, my zde máme problém s tím, že strkají nos do doprovodného programu námi pořádaného MS a neváhají brečet u IFF, která následně, díky svému švédskému vedení, soutěž zakáže. To je celý problém.
IFF to nezakazala, jenom vyjadrila nazor, ze si ji to nelibi a na zaklade tohodle organizatori od souteze sami upustili.
Naprosto souhlasím s názorem paní Ondrejkové. Soutěže typu miss mi připadají naprosto ponižující. Jak pro ženy, které se předvádějí, tak pro muže, kteří toto sledují. Žijeme údajně v době rozumné. Ale…! přírodu člověk neoblafne. Geneticky máme dáno, že ženy se předvádějí a naparují, aby vzhledem přivábily nejsilnějšího muže ze stáda, aby měly zajištěnu ochranu pro své potomky. Muži se pak snaží vypadat co nejsilněji, aby oplodnili co nejvíce samiček a rozmnožili svůj genofond. Toto chování nám neovlivňuje rozum, ale pudy. A z toho pak vznikají tyto přiblblé soutěže.
Jestliže autorka, jakožto „bakalářka žurnalistiky“ „umí číst mediální obsahy“, pak si já, jakožto právník, dovolím poznamenat, že její text je přehledem argumentačních faulů. Vydávat subjektivní názory za fakta, dávat do zdánlivě „logických“ souvislostí věci pramálo na sobě závislé – ajajaj…
Několik poznámek:
1) Celá „genderová problematika“ hypertrofovala právě do takového obludného dogmatického systému, že se sama stala svébytným druhem stereotypního myšlení, rpoti kterému by měla sama bojovat.
2) Váš příklad s reklamním letákem kulhá – obávám se, že by situace v 85/100 případů dopadla tak, že si budou chlapci hrát s autíčky a děvčata s panenkami. A teď mi upřímně odpovězte – nebylo by to pro „genderově korektní“ reklamu nepřípustné? Opravdu by to takto nafotili a publikovali, i když by to vlastně podporovalo „genderové stereotypy“?
3) Rád bych, pro klid autorčiny duše poznamenal, že strach z toho, že „prodáváme ne krásu toho sportu, ale estetickou krásu holek“ je neopodstatněný. Ono totiž jedno nevylučuje druhé. Naopak, zde je vidět, jak lze skrze krásu děvčat prodat i krásu sportu samotného… 😉
4)Míchání sportovní stránky se soutěží je nehorázná manipulace. Jestli si pamatuji dobře, tak David Podhráský nehodlal vítězce Miss věnovat cenu pro nejlepší hráčku MS, nebo ano? Soutěž měla svá pravidla a ta sportovní stránku nehodnotila a nikde ani takovou ambici neavizovala.
5) Je taková soutěž přežitkem? Zájem veřejnosti ukázal (a ukazuje), že to jednoduše není pravda.
Závěrem
J.S. Mill jednou napsal cosi o „nahrazování důvodu zálibou“ – obávám se, že to je přesně autorčin případ. Vzhledem k formě blogu nelze proti prezentování subjektivních názorů protestovat. Pouze bych si vyprosil převlékání subjektivních pocitů do hávu věcných(faktických) argumentů.