Pražský celek jsme poprvé zaregistrovali před dvěma lety a už tehdy vzbuzoval spoustu emocí. Už jen ten název – Elite! Jaká troufalost, na tohle si zkrátka v tuzemských končinách příliš nepotrpíme, raději příliš nevyčnívat…
Pokud mně pražské uskupení nedalo spát, pak určitě v pozitivním slova smyslu, třebaže stopy nedůvěry nemohu zapřít. Zcela směle totiž přišly s myšlenkou vystrnadit z extraligové scény dosavadní lídry a vybudovat tým konkurenceschopný v evropském měřítku.
Co mě ale dostalo nejvíc, byl fakt, že představitelé klubu se rozhodli jít cestou budoucí profesionalizace. Proto ona nedůvěra, už tehdy doprovázená slovy, že podobné myšlence skutečně fandím, a pokud jí vdechnou život, pak před všemi hluboce smeknu.
„Dle mého názoru si ženský florbal zaslouží daleko větší pozornost, než jakou má, a je několik cest, jak toho dosáhnout. Vybral jsem cestu se snahou profesionalizovat klub, což ovšem nejde udělat najednou. Musí se postupovat krůček po krůčku,“ nechává nahlédnout pod klubovou pokličku její prezident Stanislav Richter a zároveň prozrazuje možný recept na úspěch, „na začátku musíte sehnat silné partnery ochotné klub dlouhodobě podporovat, což se nám z velké části podařilo, dalším krokem je kvalitní tým hráček odhodlaných něco dokázat a schopných tomu něco obětovat. I to se nám snad daří.“ A pak už zbývá jen v maximální míře minimalizovat výdaje hráček, až se v konečném stádiu dopracujete na nulu. Nakonec vše přejde do fáze finančních odměn. Jak jednoduché. Kvalitní podmínky navíc klub hodlá nastavit nejen po sportovní stránce.
Jen malí mají malé cíle, a tak ambicí vedení i hráček určitě nebyla regionální soutěž (2. liga), kam byl nově vzniklý klub zařazen. Elite zcela logicky pošilhávalo po extralize, na kterou už po svém založení možná mělo kádr, nicméně legislativní řád soutěže neumožňoval přeskočit první ligu. I tak se kolem pražského celku šířila řada ničím nepodložených fám a možná i tady lze hledat kořeny obecné neoblíbenosti.
Stačilo se přitom zeptat povolaných… Snad tedy i zpětné vyjádření prezidenta pomůže zbourat nepravdivé mýty: „Extraliga byla od počátku naším cílem. Vzhledem ke kvalitě kádru naše snaha směřovala k co nejrychlejšímu postupu, ovšem legislativně to po založení klubu nebylo možné, proto jsme si stanovili tříletý horizont, během kterého jsme toho chtěli dosáhnout.“
Nakonec se Pražanky mohly vydat zkratkou, druhou ligou podle očekávání projely jako nůž máslem, stejně tak následnou baráží o první ligu. A jelikož v extralize bylo tehdy jen devět celků z deseti možných a žádný z konkurentů Elite v prvoligové divizi I neprojevil o postup zájem, výkonný výbor ČFbU vyhověl žádosti klubu a odsouhlasil jeho vstup mezi extraligovou smetánku.
Vypadá to na spanilou jízdu, realita je však trochu odlišná. Chod celého klubu výrazně poznamenalo tragické úmrtí Radima Kropáče, s jehož jménem byl počátek týmu nerozlučně spjat. „Bylo nutné udělat kompletní reorganizaci, kterou jsme provedli k 12. únoru loňského roku, kdy jsem převzal vedení klubu, již pod novým názvem Elite Praha. Od tohoto dne se datuje nová éra klubu,“ vrací se k významným milníkům Richter. A sluší se konstatovat, že jde o etapu bezpochyby úspěšnou.
Nováček obhájil v náročné pětizápasové zkoušce proti Olomouci extraligovou příslušnost, když do baráže vstupoval z nejlepší výchozí pozice ze všech sestupem „namočených“ družstev. Daleko tak nebylo ani k účasti mezi šesti nejúspěšnějšími.
Tajným přáním vedení bylo umístění v první čtyřce, což jim nepřející se škodolibou radostí předhazovali, a i když to nakonec nevyšlo, herní projev týmu nebyl špatný. Zejména ofenzíva zaslouží pochvalu. Obrana by možná zasloužila ještě nějakou výztuž, ale to si v klubu nejspíš sami uvědomují a své příští kroky budou bezpochyby směřovat k dalšímu posunu vzhůru.
„V dalších ročnících se chceme umístit výš, sedmé místo po základní části ale nepovažuji za neúspěch, zvlášť když přihlédnu k tomu, že to pro nás bylo spíše rozkoukávání se v nejvyšší soutěži a ponaučení se z nováčkovských chyb,“ hodnotí sportovní výsledek Richter a vypočítává další úkoly, které Elite ještě letos čekají.
„V letošním roce dojde k transformaci společnosti na s.r.o., v nejbližších letech pak na akciovku, což by měla doprovázet nejprve částečná a poté už úplná profesionalizace hráček. Do té doby nás čeká ale veliký kus cesty, do níž patří i výstavba vlastní sportovní haly, o které se již dnes jedná.“
Důležité jsou pochopitelně především sportovní cíle a vedení klubu si dobře uvědomuje, že bez kvalitní mládežnické základny na dlouhodobý úspěch pomýšlet nelze. „Příští rok chceme posílit tým juniorek, abychom byli i v této soutěži konkurenceschopní. Velký důraz proto klademe na výchovu a práci s naší mládeží a mohu prozradit, že už nyní se u nás profilují výborné hráčky, schopné prosadit se v nejbližších letech na té nejvyšší úrovni.“
Uvidíme, nechme se překvapit, koho v blízké či vzdálenější budoucnosti v dresu Elite uvidíme.
V rámci přípravných turnajů se Pražanky představí na několika akcích doma i v zahraničí (Brno, Bratislava, Praha, Amsterdam) a netřeba dodávat, s jakým cílem na jednotlivé štace zamíří. Dlouhodobější mety jsou spojeny se snahou prosadit se v evropských soutěžích, v maximální míře chce vedení podporovat a být nápomocno všem hráčkám usilujícím o reprezentační dres.
„I nadále chceme být výhradně ženským klubem, i když nevylučuji, že bychom za pár let mohli trošku změnit názor. S vývojem klubu může přijít i rozšíření, v tom případě ale určitě budeme začínat od těch nejmenších,“ prozrazuje na závěr prezident klubu Stanislav Richter, se kterým jsme se pokusili boural mýtus o elitářském klubu. Zda se nám to podařilo, to už ponechám na vaši libovůli.
Foto: Stanislav Richter
Autor: Redakce Florbal.cz
