Trenérka reprezentace na extraligovém hřišti? Proč ne, ve florbale není nic nemožné… Loni už se jako hlavní kouč národního týmu a hrající trenér Chodova objevil v akci Radim Cepek, jenž se mihl dokonce v Superfinále, letos píše podobný příběh Lenka Bartošová. Asistentka národního týmu žen i juniorek a šéfka střídačky Liberce odložila fixu a tabulku i obavy o pochroumaná kolena a s florbalkou v ruce se vrhla do play off. Včera dokonce přispěla k výhře nad FbŠ parádním gólem!
Před 4 lety musela členka slavné éry Crazy girls kvůli zdravotním důvodům skončit, v tom se její návrat liší od případu vrstevnic Magdaleny Kotíkové, Ilony Novotné či Kláry Rozumové. Majitelka všech 6 titulů s Libercem třeba začala závodit na kole, pak se naplno vrhla na trénování. Udržovala se v kondici, v této sezoně párkrát vyběhla k zápasům poháru.
Ne, že by vysloveně chtěla, spíš ji k tomu donutil úzký kádr jejího týmu, který potřeboval výpomoc. Nastupovala proti slabším soupeřům, osobním soubojům se hleděla vyhýbat. Před dvěma týdny se však musela objevit i v extralize. Po 4leté pauze! „Naštěstí to nebylo dlouhé rozhodování, jinak bych do toho asi nešla. Přišel Tom (její nynější asistent Erben) a řekl: ‚Prostě na to hřiště jdeš!‘. Tak jsem musela jít…,“ usmívá se.
Bylo to ze dne na den. Obránkyně Kristýna Lochmannová si přivodila výron kotníku, k tomu se přidaly virózy u Simony Kabelákové a Zuzany Hubáčkové, zápas předposledního kola základní části v Brně za dveřmi. Liberec lepil sestavu tak, aby dal dohromady 2 slušné pětky…
Bartošová nakonec odehrála celý zápas. A o týden později naskočila znovu. „Na ELITE jsem už nechtěla jít, ale před zápasem přišla hráčka, že má problémy s kolenem, tak jsem musela nastoupit znovu. Ale naštěstí jen na jednu třetinu. Bylo to pro mě lepší, proti kvalitnějšímu týmu jsem se rozkoukala, nešla jsem rovnou do zápasu s FbŠ,“ popisuje.
Tehdy už totiž věděla, že bude muset na hřiště i v play off. Proti jednomu z favoritovi na titul, proti týmu nabitém jejími příštími svěřenkyněmi z reprezentace. Liberec nemá obránkyně… „Bála jsem se některých věcí, ale naštěstí to tam ještě zůstalo, takže nějak to jde. Samozřejmě bych něco měnila, nějaké reakce bych potřebovala trochu jiné…“ říká.
Bartošová ve tvrdším souboji před libereckou brankou s Karin Vavrečkovou.
I o kolena, s nimiž byla na několika operacích, má mírné obavy. „Jsou takové momenty, kdy si říkám, abych se nezranila, protože by to bylo špatně v práci. Ale člověk na to hlavně při zápase nesmí myslet, protože by se to pak stalo…“ míní.
Na co však u kolen myslet musí, to je důkladná regenerace. „Hlavně po takovémto zápase jako na FbŠ mě většinou kolena hodně bolí, takže se snažím tomu předcházet například chozením do bazénu, což jsem zjistila, že funguje. Svaly se uvolní a kolenům to pomáhá,“ vykládá.
I tak má prý druhý den po utkání bolesti, když jde do schodů. „Ale díky tomu, že jsem si po sobotním zápase dala dlouhou studenou sprchu na nohy, to docela šlo. Sice první schody jsem šla hodně dlouho, ovšem ty další už jsem byla rozhýbaná, takže to bylo lepší,“ hlásí. Ale za ty pocity při zápase jí podobné útrapy stojí. „Užívám si to úplně skvěle! Jsem úplně nadšená, sice to je po 4 letech docela rozkoukávání, ale… Neuvěřitelné, jak mě to baví!“ plesá.
Však se znovu může prohánět mezi mantinely, to je nade vše. Vedení týmu při zápase svěřila do rukou Tomáše Erbena, trenéra zlaté éry Crazy girls, jenž byl stejně jako ona u všech 6 jejich titulů. Jak vlastně mají na střídačce rozdělené role? „První slovo má Tom. Ale když se mi něco nelíbí, s hráčkami mluvím já. Berou to, což je úplně super. Nikdo nereaguje na to, že jsem teď hráčka,“ líčí Bartošová. Když vycítí, že by zrovna nebylo správné mluvit, mlčí. Spíš se snaží soustředit na sebe a svůj výkon.
A zevnitř také krásně vidí systém, který sama hráčky naučila a teď má možnost vyzkoušet si jej v praxi. „Musím říct, že první zápas proti Brnu mi ukázal plno věcí. Je to plus pro mě, že to vidím zevnitř hřiště. Díky tomu jsme upravovaly některé detaily, třeba i teď proti FbŠ. Zafungovalo nám to hlavně v tom druhém zápase,“ přibližuje.
Své trenérské emoce nechala na střídačce, na hřiště se snaží hlavně přinést klid do rozehrávky. A když její tým dá gól, nebo se to povede dokonce jí samotné, tak jako když včera při přesilovce vymetla horní roh branky Jany Christianové, je z ní kouzelně nadšená dorostenka, která diriguje oslavné kolečko uprostřed hřiště. „Musím říct, že to byla nádhera! Dát v extralize po 4 letech gól… Hodně jsem si to vychutnala a ještě si to hodně vychutnávám,“ říká blaženě.
Autor: Pavel Křiklan
