Ještě než se rozhoří boje o Superfinále, je tu poslední příležitost na mírné odlehčení. Všichni 4 semifinalisté mají ve svém středu hráčku, která strávila minulou sezonu, nebo první polovinu této, v zahraničí. Jaké jsou zážitky těch, které se nyní ucházejí o titul, tady i v cizině? Jako první jde na řadu švédská obránkyně vítězek základní části Herbadentu Amanda Nordin, která na stránky domovského Dalenu sepsala své postřehy z prvního měsíce působení v Česku. Je místy veselé, co všechno ji tu nepřekvapilo…
„Za prvních 30 dní života tady v Praze jsem toho oproti běžnému měsíci stihla tolik! Každý den tady v Česku pro mě má připravené nové překvapení. Jednou z největších výzev je jazyk. Ne každý tu mluví anglicky a věty v češtině mi znějí jako jedno dlouhé slovo. Třikrát jsem se snažila si koupit Opencard na hromadnou dopravu – a ani jednou se mi to nepovedlo. Pokaždé, když jsem se zeptala paní za přepážkou, jestli umí anglicky, odpověď vždycky byla stejná: ‚Trochu.‘ Což je velmi mírně řečeno… Žádná ze zmíněných paní totiž anglicky neuměla a musela jsem absolvovat 3 pokusy u 3 různých pokladen, než jsem získala mapu se znázorněním speciální prodejny, kam musíte jít a koupit si Opencard tam.
U nás v klubu je to lepší. Anglicky mluví 2 ze 4 našich koučů, ovšem naše hlavní trenérka mezi ně nepatří. Bydlím s ní v jejím bytě. Nějak ale zvládáme komunikovat, i když, abych řekla pravdu, Google překladač je jedním z našich nejlepších kamarádů. Pokaždé, když mi Mára (hlavní trenérka) řekne něco anglicky na tréninku nebo na zápase, všichni kolem jsou v šoku a komplet ztichnou. Naše komunikace s Márou se zlepšuje každým dnem a po měsíci jsme už byly schopné spolu dokonce občas mluvit po telefonu.
Amanda Nordin v posilovně s Danielem Hejretem / facebook Herbadentu
Máme také kondičního trenéra, jmenuje se Dan a anglicky říká jen 2 věty. Jedna z nich je ‚I love America‘ a ta druhá je ‚Thank you‘. Tady v Herbadentu pracuje kondiční trenér jako osobní kouč. Jdeme do posilovny, Dan je tam a říká nám, co máme dělat a jak těžká závaží si máme nakládat. Cvičení jsou hodně rozmanitá, děláme všechno od dřepů po kotouly. Obvykle chodím do posilovny s některou ze spoluhráček, takže Dan může vysvětlit jim, co chce, aby dělala a ony mi to přeloží. Jednou se ale stalo, že jsem přišla před Eli (Krupnovou) a Dan se mnou začal pracovat, než přišla. Naše komunikace se většinou skládala z ukazování a gest, vždycky se prostě najde cesta, jak se domluvit. Dan je jediný trenér za mou kariéru, který přinesl na trénink tenisovou raketu, abychom s ní vystřelovaly florbalové míčky do vzduchu. To bylo na tréninku, který měl s celým týmem.
První zápas za Herbadent SJM Praha 11 jsem odehrála ten samý den, kdy jsem se přestěhovala sem do Prahy. Hrály jsme proti ELITE Praha v semifinále Poháru České pojišťovny (Český pohár) a zvítězily jsme 14:1. Po utkání jsem dělala můj první televizní rozhovor v životě a byla jsem opravdu nervózní, když jsem měla mluvit anglicky v české televizi. O pár dní později mi jedna spoluhráčka poslala link na ten klip a tak jsem zjistila, že mluvím plynně česky – úžasné! Všechno tady totiž dabují, zatím jsem nenašla jediný televizní kanál, který nevysílá dabované programy.
V obraně Herbadentu podala proti ELITE slibný výkon.
Vítězství v semifinále nás posunulo do finále. Pohár České pojišťovny je nejvíc, co tady v Česku můžete vyhrát po Superfinále. Finále se hraje každý rok v jiném městě, letos jej hostilo Ústí nad Labem. Vedle slávy a zlatých medailí vítěz dostane také 50 000 korun a zápas vysílá televize. Naším soupeřem byl tým TJ JM Pedro Pérez Chodov, kteří tu patří k těm lepším týmům. Dva dny před finále jsme proti Chodovu nastoupily v lize a prohrály jsme, takže jsme věděly, že tenhle zápas bude těsný. Po 1. třetině bylo skóre 1:2 pro Chodov. Ve 3. třetině jsme zápas otočily a nakonec jsme zvítězily 7:4. Když jde opravdu do tuhého, všechny holky z Herbadentu se semknou a hrají naplno a já jsem opravdu vděčná za to, že mohu být součástí tohoto týmu!
Top 3 nezapomenutelné zážitky:
1. zlatá medaile z Poháru České pojišťovny
Pro každého, kdo rád vyhrává, je zlatá medaile tím nejlepším, co můžete získat. Navíc atmosféra v hale byla báječná a podpora, kterou nám dali fanoušci, byla fantastická.
2. povrch v hale Crazy girls FBC Liberec
(hrálo se v hale v Dobiášově ulici – pozn. aut.)
Byl to ten nejhorší povrch, na němž jsem kdy hrála, vypadal jako valcha. Bylo nemožné dát dobrou přihrávku…
3. sobotní noc na policejní stanici
(Nordin tam doprovodila svou kamarádku a švédskou mistryni světa Jenny Gustafsson, které při krátké návštěvě Prahy ukradli její starou peněženku, v níž prý moc peněz nebylo – pozn. aut.)
Ani policie tady v Česku nemluví anglicky, ale mám štěstí, že mám v týmu hodné a ochotné kamarádky, které jsou vždycky po ruce (Nordin volala z policejní stanice Denise Billé, která jí pomohla s překladem – pozn. aut.).“
Autor: Pavel Křiklan
