Ještě než se rozhoří boje o Superfinále, je tu poslední příležitost na mírné odlehčení. Všichni 4 účastníci semifinále mají ve svém středu hráčku, která strávila minulou sezonu, nebo první polovinu této, v zahraničí. Jaké jsou jejich zážitky tady i v cizině? Obránkyně Katarína Klapitová v létě přešla ze Žiliny do Vítkovic, kde společně s Michaelou Šponiarovou vytvořily slovenskou partu s Denisou Ferenčíkovou.
„V Ostravě studuji prvním rokem na Ekonomické fakultě VŠB, od příštího podzimního semestru bych chtěla studovat obor Eurospráva. Bydlím v nově předělaném areálu kolejí univerzity. Volného času příliš nemám, prakticky to v mém případě znamená buď jídlo, anebo spánek. Na procházky se svou hnědou labradorkou Meggie také nemůžu chodit, protože zůstala doma v Žilině.
Ale kousek domova mám i tady. Na kolejích bydlí spousta slovenských studentů, nicméně koleje jsou rovněž ‚erasmácké‘, a tak se zde potkáváme se Španěly, či s Vietnamci a od výtahu je slyšet mnoho různých řečí. Z přednášek a cvičení mám zkušenost, jak to tak poslouchám okolo sebe, že jsem dokonce jedinou Slovenkou v mém oboru.
Samozřejmě, že jsem už také byla na Stodolní, chodily jsme na ni se spoluhráčkami ještě za časů, kdy jsem hrála za Žilinu. Poprvé jsem tuto ostravskou legendu navštívila snad ve 13 letech. 🙂 Zážitků mám odtud spoustu, ať už negativních, kdy jsem byla jednou okradena spoluobčany o peněženku s doklady, či pozitivních, kdy jsem zuřivě tancovala na baru a židli, která měla snad jen 3 nohy.
No, pojďme radši k florbalu. 🙂 Když mám porovnat florbalové prostředí v Česku a na Slovensku, musím říct, že na naši domovskou halu na Dubině už jsem si zvykla, rovněž se mi líbí hala na Jižním Městě, ani nevím, co tam je za povrch, snad modrý Gerflor. Je to obecně úplně o něčem jiném, na Slovensku jsou v 80% hal parkety a na ženský florbal přijde 20 domorodců. Tady přijde mnohem víc lidí, kteří florbalu opravdu rozumějí a po celou dobu zápasu vytvářejí florbalovou atmosféru.
Bohužel mě ale na Dubině nepovzbuzuje bratr Peter, jehož zranění bych dále nechtěla rozebírat, našel si totiž práci v Žilině. Věřím ale, že nyní na semifinálové duely přijede i s rodiči.
Slovenské komando ve službách Vítkovic. Zleva Michaela Šponiarová, Denisa Ferenčíková a Katarína Klapitová.
Ve vítkovické šatně vládne pohoda a sranda je každý jeden trénink. V týmu jsme 3 Slovenky a holky si dělají legraci, kolik že prý nás ještě přijde. V žertu říkají, že jen co si zvykly na Denisu Ferenčíkovou, už jsme přišly další 2, já ještě s Miškou Šponiarovou.
Společně se hodně nasmějeme, ne třeba s Miškou, která je takový tišší typ, ale já, která mluvím pořád, to je o něčem jiném! 🙂 Holky se rovněž snaží naučit se nějaké vtipně znějící slovenské slovíčko, nebo se z legrace ptají, jak se to nebo ono řekne. A když to pak zkoušejí a řeknou to špatně, je to velká legrace. Vzpomínám si, že jednou jsme takhle o půlnoci cestou z utkání řešily rozdíly ve výslovnosti zeleniny v češtině a v našem rodném jazyce, ale to už považuji spíš za ukázku toho, že není moc co dělat. 🙂
Ale stejně jsem se asi víc nasmála během působení v Žilině. Ovšem je to dáno tím, že florbal je na Slovensku braný ještě jako zábava. Bylo běžné, že holka šla noc před utkáním na nějakou oslavu. Což si v Česku nikdo nedovolí, protože prostě ví, že ten výkon, který podá, musí odpovídat.
Za jeden z největších mimoflorbalových zážitků, který s holkama mám, považuji ten, kdy jsme se potkaly na ostravském hokejovém derby. Rovněž jsem tam viděla mnoho našich hráčů z mužského týmu a bylo zajímavé vidět je také jinak než v tréninkovém v hale. Také holky se v civilu chovají a vypadají jinak, to byl pro mě velký zážitek.
Katarína absolvovala společně s Lukášem Veltšmídem před play off živé vysílání v Hitrádiu Orion.
Jednou jsem se vyjádřila, že bych chtěla ještě 2 tituly. Představa je to velmi futuristická, ale v této chvíli chci primárně ten český, s Vítkovicemi. Pak by na řadu možná přišlo Švýcarsko, level tamního florbalu není úplný hardcore, třeba bych se po 10 letech tam dokázala prosadit také ve Švédsku.“
TOP 3 florbalové zážitky Kataríny Klapitové z Česka:
1. domácí televizní utkání proti Herbadentu
„Odehrálo se ještě někdy na začátku sezony, v listopadu, a bylo to něco neskutečného, co jsem ještě nikdy nezažila: všude televizní kamery, zelený povrch Gerflor, navrch přišla kupa lidí, no prostě něco úžasného!“
2. mistrovství světa žen 2013
„Bylo to specifické. Mohl se na nás přijet podívat užší okruh lidí, navíc v té době už jsem trochu znala také Ostravu a zápasy v ČEZ Aréně, to bylo něco fantastického, neskutečného, na takové velké ploše. Navíc přišlo obrovské množství lidí, a to už vás nezajímá, kdo tam sedí, jestli to jsou třeba děti ze školy, ale prostě je to radost hrát.“
3. šesté utkání čtvrtfinálové série mezi Otrokovicemi a Chodovem
„Tohle byl trošičku zážitek! Devět stovek lidí v hale, kteří neustále ženou svůj tým za vítězstvím, nehledě na to, jaký je stav. Protože ano, v tom hledišti sedělo 900 osob a současně 900 fanoušků, florbalových nadšenců! Z toho, jakou vytvořili atmosféru, jsem měla v průběhu celého utkání husí kůži, no prostě něco úžasného!“
Autor: Michal Dannhofer
