Včera večer zašla Magdalena Kotíková se spoluhráčkami z Královských Vinohrad do sauny. Dopřát rozbitému tělu relax po náročném víkendu a hlavně – ještě pořádně probrat bitvy play down proti FBC Ostrava a užít si radost ze záchrany. Tu v neděli vpodvečer ve vypjatém závěru 4. duelu série definitivně stvrdil právě proměněný nájezd z její čepele.
Je to symbolické završení poutavého příběhu. Bývalá reprezentační kapitánka a velká postava českého ženského florbalu domácí scénu před necelými 2 lety opustila s tím, že je s hraním konec. Od začátku února jste ji však zase mohli mezi extraligovými mantinely vídat. Naskočila mezi ně s jediným cílem: pomoci u dna tonoucím Vinohradům k záchraně v nejvyšší soutěži. Herně, trenérsky, lidsky…
A v neděli sama na svazek s touhle misí švihla forhendovou střelou razítko: SPLNĚNO. „Mám radost z toho, že se to povedlo. Pro cíl, který jsme si stanovili po Novém roce, jsme udělali maximum. Věřila jsem, že se to podaří,“ uvedla.
V sérii, v níž pozorovala, jak její psychická náročnost cloumá s některými jejími aktérkami, se snažila zachovat především klid. A to i při penaltách. „Věděla jsem, že na většinu holek padne tíha okamžiku. Já sama jsem obavy neměla, i když na tréninku v nájezdech přece jenom jistota chyběla. Ale zkušenosti byly na mé straně, jezdila jsem nájezdy v Liberci, v reprezentaci, v Herbadentu a většinou jsem byla úspěšná,“ rekapitulovala.
Magdalena Kotíková se spoluhráčkami.
Ve všech těchto angažmá hrála o přední příčky, najednou se ocitla uprostřed boje, na jehož konci mohl být také výsledek – příští sezona jen v 1. lize. „Ale já to necítila jinak. Jsou to protipóly, ovšem pokaždé všechny tyto zápasy mají náboj. I když pro hodně hráček, ať už od nás, nebo ostravských, bylo hodně náročné se s tím vyrovnat v hlavě. V play down se potkávají týmy se slabšími herními dovednostmi, a když docházejí síly, vzniká z toho hodně chyb. O to náročnější je pro všechny sérii zvládnout,“ vykládala Kotíková.
Duši ji rozpínal jiný rozměr radosti. Tady už nebyla jen jako hráčka. Podílela se na vypracování plánu přípravy pro klíčových 7 týdnů, v němž se všechno točilo okolo slova klid. Motivační hesla, která jsou parketou kouče Viléma Svobody, zase vycházela z názvu klubu. Tedy z jeho zkratky.
V Sokolu Královské Vinohrady jich zdomácnělo několik různě rozvinutých, SKV je už zažité jako základ motta Společně K Vítězství, po neděli by to klidně mohlo být: S Kotíkovou Vyhrajeme! „To v našich heslech určitě nebylo,“ smála se. „Ale je fakt, že by se dalo říct, že ten jediný gól jsem si schovala na závěr. Mám radost, že jsme vyhrály až v neděli, v sobotu by to bylo vzhledem k vyrovnanosti týmů a našemu špatnému výkonu nespravedlivé,“ uznala.
Zuzana Macurová slaví proměněný nájezd, jímž rozhodla o druhé výhře Vinohrad v Ostravě.
A prodloužení partie mohla přivítat také další velká zimní posila klubu a zatím poslední hráčka, která v českém národním týmu žen nosila kapitánskou pásku. Zuzana Macurová totiž v neděli slavila narozeniny… „Když jsem jí k nim ráno přála, říkala, že ten nejhezčí dárek by pro ni byl, kdybychom vyhrály,“ líčila Kotíková. Tak jí ho zabalila i s gólovou pentlí. Macurové pak zazpíval celý tým narozeninový popěvek přímo na hřišti.
U srdce však Kotíkovou hřálo především to, že Vinohrady ve 4 těsných zápasech dokázaly předvést hru, na které společně s ostatními pracovala. „Tým jde postupně nahoru. Lidi, kteří chodili i na podzim, nám teď říkali, že už to místy vypadá jako florbal, což je pro mě super. Mám o to větší radost, že jsme dokázaly vyhrát stylem, který jsme se snažili během přípravy holky naučit,“ pochvalovala si.
Magdalena Kotíková v hale Pixba během své únorové stáže ve slavném švédském klubu.
Vedle hráčky plnila také roli asistentky trenéra, a právě na tomhle poli by chtěla dál rozvinout své úsilí. O licenci C, na níž měla jako hráčka s určitým počtem startů za reprezentaci nárok, si zažádala nedávno, teď chce o stupeň výš. „Nejbližší plán je začít studium licence B. Zkušenost z SKV, ale také má nedávná soukromá studijní stáž v Pixbu mě hodně inspirovaly a motivovaly propojit mne a florbal mnohem víc, než tomu bylo doposud…,“ vyložila.
Do té doby se určitě objeví s florbalkou na trénincích SKV, Ale nejdřív si musí doléčit „osekaný nohy“, jak sama říká. „Musím také navštívitdoktora na pravidelnou kontrolu s mým operovaným kolenem, které super drželo…,“ plánovala.
Pak přijde jaro, letní příprava, další sezona a Kotíková zatím neodmítá představu, že se v ní znovu na hřišti objeví. „Tento model, který fungoval doteď, nevylučuji. Pořád mám holkám co předat, i kdybych na hřiště měla jít jen někdy. Ale určitě to není tak, že můžu začít letní přípravu v plném rozsahu jako hráč,“ rozhodla se už teď.
Když se rozhlíží kolem, těší ji, že se hráčky z její generace zase nechaly vtáhnout zpátky do boje o titul. „Je dobře, že se holky vrátily, je to velmi zajímavá konfrontace s mladší generací a je vidět, že my, ‚starý páky‘, pořád můžeme prohánět ty mladší,“ usmívala se. Jestli tohle poslání naplní v příští sezoně i ona, je zatím ve hvězdách. A kdyby ne? Pořád je lepší svůj poslední zápas skončit rozhodujícím nájezdem v play down než zraněním v Superfinále…
Autor: Pavel Křiklan
