Vypadnout ze sestavy můžete mnoha způsoby. Zraníte se. Jste nemocní. V trestu. Nemáte formu. Anebo jako Denisa Ratajová v neděli prostě nemáte s čím hrát… Vítkovická obránkyně během úvodních 2 semifinálových duelů na Chodově zlomila 2 florbalky a protože si jich do Prahy stejný počet přivezla, smutně se během 3. třetiny druhého duelu posadila na střídačku a zápas dokončila jako divák.
Chvíli to vypadalo, že usilovně hledá, zda by přece jen nějakou florbalku nenašla. Smutně popocházela kolem vítkovické lavičky. Tady nic. Tady taky ne. Ááá tady je. Sehnula se k zemi a zvedla… láhev na pití. Jediné, co mohla držet, pokud nechtěla svírat pahýl, který jí zbyl z její zbraně. „Holky měly navíc, jenže já se necítila ani tady s tou starou a ještě abych hrála s úplně jinou… Hrálo by se mi špatně,“ odhadla.
Tak se ze sestavy vyloučila sama. „Měli jsme dost hráček a dobrých hráček, myslím, že bylo lepší, aby tam za téhle situace byl někdo jiný,“ uvedla.
Podle minulého víkendu to vypadá, že florbalky láme jako sirky, opak je prý pravdou. „V zápase se mi to nestalo asi nikdy, jenom o dveře,“ smála se. „Bohužel, asi jsem si to tenhle víkend vybrala…“
To tedy… Ve Vítkovicích prý fasuje za sezonu jednu florbalku, za 2 dny tak rozštípala výbavu za 2 minulé roky. Co teď? „Doma sice mám jednu starou, ale hodně starou. Snad se nade mnou někdo slituje…“ nadhodila.
Ještě aby ne, s Vítkovicemi ji už tenhle víkend čekají další bitvy semifinálové série s Chodovem. Brzy 19letá juniorská reprezentantka asi zajde s prosíkem za rodiči. „Na konci června mám narozeniny, možná si to vyberu už předem,“ usmívala se.
Tahle florbalka Denisy Ratajové také padla za oběť semifinále.
Nerada by zase zažila situaci, že by se na zápas nečinně dívala ze střídačky. V neděli přišla o nejlepší pasáž Vítkovic, které v poslední půlminutě za stavu 3:7 vstřelily 3 góly, i když ten na 6:7 rozhodčí neuznali. Ratajová ovšem chvíli předtím přišla o náčiní… „Mrzelo mě to docela dost, protože jsem se zrovna v tu chvíli konečně dostala do zápasu, i přesto, že mi to moc nešlo a zrovna se to zlomilo… Bohužel, asi mi to nebylo souzeno…“ povzdechla si.
Stejně jako Vítkovicím, které po sobotní výhře dostaly další den od Chodova protiúder. „Ten zápas se nám nepodařil, makaly jsme, tlačily jsme se dopředu, ale Chodovu tam spadlo všechno… Takový zápas blbec,“ prohlásila Ratajová. Ale s ostatními byla ráda i za to jedno vítězství v prostředí, kde se Vítkovicím dlouhodobě nedaří.
Ona sama zase dlouhodobě platí za vynikající střelkyni. Jenže své umění ukáže v poslední době málokdy. V předminulém ročníku nasázela v 16 letech za FBC Ostrava jako obránkyně 16 gólů za sezonu! Po přestupu do Vítkovic ale její obávaná palba utichla. „V FBC to stálo jenom na málo hráčkách, prostě jsem to musela vzít na sebe. Tady se k tomu nějak nepřinutím, nevím, čím to je,“ přemítala. „Možná i tímhle stylem, jakým hraje Chodov, se to těžko otáčí znovu na beky, není tolik prostoru ke střelbě…“
Stala se z ní nahrávačka, poprvé v kariéře má víc asistencí než gólů. I proto, že v nadějných pozicích místo rány ještě hledá spoluhráčky, střelu od ní téměř nevidíte. Přitom když natáhne, většinou to bývá gól. „Musím se do toho hlavně dostávat sama. I holky mi říkají, že bych měla střílet. Nevím, proč to nepřichází,“ krčila rameny. Třeba s novou florbalkou…
Autor: Pavel Křiklan
