Takhle nějak se hraje play off… Před 3. třetinou prohráváte 1:4, víte, že to může být vašich posledních 20 minut v sezoně. Zapomenete na všechno, co bylo a „kousnete se“. Buď to vyjde, nebo ne. Bohemians to v úterý v 5. zápasu semifinálové série proti Herbadentu vyšlo. I když vlastně napůl. Hráčky v zelenobílém duel otočily, přesto jej nakonec prohrály. A Eliška Křížová lituje, že její tým takhle nehrál pořád.
Po polovině plochy haly na Jižním Městě byla rozeseté bezvládné ležící postavy v dresech Bohemians. Taková prohra a takový konec sezony deptal. Jako první se zvedla Křížová a obešla všechny spoluhráčky. „Řekla jsem jim, ať dají hlavu nahoru, protože jsme si tu sérii neprohrály tímhle zápasem. Myslím, že jsme v poslední třetině předvedly nejen divákům, ale i Herbadentu, že florbal hrát umíme, že se jich nebojíme. Bohužel, zase to nevyšlo…“ povzdechla si.
Kolikrát už tuhle větu po duelu či sérii s velkým městským rivalem florbalistky FbŠ musely říct… Tohle klání podle Křížové rozsoudil nedělní zápas, 4. v pořadí, který obhájkyně titulu ovládly 6:1. „Byl nejdůležitější. Nedávaly jsme šance, Herbadent naopak proměnil všechno, co mohl. Myslím, že to nás docela položilo, nebyly jsme schopné plnit to, co nám trenér řekl,“ přiznala útočnice.
V úterý tým nerezignoval. O druhé přestávce se za hodně nepříznivého stavu snažil povzbudit větou, která v těchto případech létá vzduchem hodně často: Není co ztratit… „Doufám, že to tak i vypadalo. Škoda, že jsme takhle neodehrály všechna utkání,“ mrzelo ji.
Jenže přesto nakonec hráčky FbŠ přišly o hodně. Ze zdánlivě jasně prohraného duelu vykouzlily téměř jistě vyhraný. Na bezstarostný Herbadent dolehla po obratu na 4:5 křeč. Nakoplo jej až 3 minuty před koncem dvojnásobné vyloučení. Nejdřív Petra Nemravová za hru rukou, za půl minuty nato ji na trestnou následovala Nikola Černá za úplně zbytečný faul v rohu – hrubost.
Hráčky Bohemians zůstaly na hřišti ve 3, soupeř poslal do hry dvojnásobek. „Ruka byla sporná, naše hráčka říkala, že sice ruku nastavila, ale trefilo ji to do hrudníku. Rozhodčí to viděly jinak, nedá se nic dělat. Pak přišla naše chyba, praskly nervy a 6 na 3 se téměř nedá ubránit…“ mínila Křížová. Měla pravdu, Tereza Urbánková vyrovnala, v prodloužení se trefila Kristýna Jílková a hořká porážka zelenobílých byla na světě.
Eliška Křížová v souboji s Eliškou Krupnovou.
Přesně před rokem přišla Křížová na Děkance do kabiny po prohraném semifinále se stejným soupeřem (2:4 na zápasy) a pár minut po zápase oznámila, že florbal opouští. „Jedna etapa končí,“ uvedla tehdy. I když tomu úplně stoprocentně nevěřila, s postupem času byla podle svých slov víc a víc přesvědčená o tom, že ona a florbal se rozpojí definitivně.
Přesto, i když žehrá na to, jak málo má času, se dál v jeho světě pohybovala. Párkrát své bývalé spoluhráčky přišla coby studentka FTVS masírovat, během domácího šampionátu žen a na finále poháru se stala televizní expertkou. A nakonec se, možná zákonitě, zase vrátila na hřiště. „I když tím padlo nějaké osobní volno, jsem za to ráda. Požádali mě, jestli nechci přijít pomoct. Rozhodla jsem se, že budu pokračovat. Kvůli reprezentační kariéře. Když se dokážu dostat do formy a nabrat fyzickou kondici, mohlo by to teoreticky vyjít,“ uvažuje.
Právě telefon od nového kouče reprezentace Miroslava Janovského sehrál při jejím rozhodování podstatnou úlohu. „Určitě velkou. Byla jsem nalomená, 50 na 50. Ve škole toho mám pořád hodně, teď bych měla finišovat, ale diplomku jsem ještě ani nezačala psát… Ale tohle mě jednoznačně přesvědčilo o tom, abych hrála, protože s Mírou si v hodně věcech rozumíme, máme na florbal stejný názor… Pod ním hrát mě vždycky bavilo a doufám, že se mi dostane té cti a budu moct být v reprezentaci,“ přeje si Křížová.
Mnozí experti považují právě ji za příklad nenaplněného potenciálu. Se svým talentem má podle nich na mnohem víc, než dosud ukázala. Ona to vnímá odlišně. „Florbal pořád beru jako koníček, ne jako kariéru, odškrtávání si úspěchů. Je to pro sport, který mě baví, a jsem v týmu, kde mě baví být,“ říká.
V týmu, který letos věřil, že má největší šanci s Herbadentem uspět a který opět skončil na jeho štítu. „Ale kdyby se to jednou stalo, určitě bych nevnímala, že jsme porazily Herbadent, ale to, že jsme postoupily do Superfinále, nebo že jsme vyhrály titul. Tohle bych si pamatovala a ne to, proti komu to bylo…“ podotýká na adresu dlouhodobého konkurenta.
Autor: Pavel Křiklan
