Loni byla na švédském Superfinále jako divák, letos si v tom českém zahrála. Po zápase však obtížně hledala slova, chvílemi ze sebe vydala jen bezmocný úsměv. První Švédka v české extralize Amanda Nordin si konec svého čtvrtročního působení v Herbadentu představovala jinak.
S týmem, který ji udivil tím, jak vysoké rozdává příděly, se rozloučila debaklem 0:5. „Nebyl to náš den, nevím…,“ prohodila a nahromaděné emoce uvolnila lítostným smíchem. „Chtěla jsem, aby byl. Ale Vítkovice hrály prostě lépe,“ uznala. „Když jsme v úvodní třetině dostaly 1. gól, nemyslela jsem si, že to bude mít nějaký vliv. Ale možná nás to trochu srazilo a bylo těžké se z toho dostat,“ přemítala.
Přitom podle ní hrál Herbadent čím dál lépe. „Ale měly jsme začít první třetinu tak, jak jsme zahájily tu třetí. Přála bych si, aby v tomhle zápase bylo víc třetin než jen 3,“ nadnesla.
Na jejím týmu se prý podepsala i nervozita, ona sama nikdy v takovém „šrumci“ nehrála. „Loni jsem byla na švédském Superfinále jako divák. Atmosféra tady je lepší než u nás, jsou tu o hodně lepší fanoušci, kteří povzbuzují, jsou hluční. Ve Švédsku spolu hodně mluvíme na hřišti, ale když se jdeme na zápas podívat, jsme celkem zticha,“ porovnala. Český duel o zlato byl pro ni větším zážitkem ještě z jednoho důvodu: „Taky je lepší v Superfinále hrát než ho jen sledovat, navzdory té prohře,“ dodala.
Domů do Umeå tak pojede se stříbrnou medailí. Půlroční studijní pobyt je u konce, Nordin bude pokračovat v kariéře ve Švédsku. „Ale doufám, že se jednou vrátím, nezavírám tady za sebou dveře. Ve Švédsku mi ve škole chybí poslední rok, takže jej během příští sezony musím dokončit. A pak nevím, co budu dělat,“ krčí rameny.
Působení v Česku si nemohla vynachválit. „Herbadent byl ke mně opravdu vstřícný, starali se tu o mně, fakt jsem si to tady užila. V Praze i v klubu. Navíc všechny holky jsou skvělé. Přeju si, abych se někdy mohla vrátit a zahrát si tu celou sezonu, ne jen od ledna. A taky chci získat zlato, tenhle výsledek si žádá odvetu,“ vyhlásila.
Autor: Pavel Křiklan
