Dlouhé roky poctivých služeb jsou u konce. Kapitánka Chodova Anna Dvořáková se po 9 sezonách v bílomodrých barvách rozhodla uzavřít svou bohatou kariéru. Během ní se vypracovala nejen v přirozeného lídra týmu, ale vydobyla si i reprezentační dres, s klubem získala v roce 2009 stříbro, v uplynulých 2 sezonách bronz a k tomu si v lednu zahrála finále poháru. V závěrečné sezoně navíc svou hru vybrousila tak, že patřila mezi nejlepší české obránkyně. Loučí se na vrcholu.
Když v létě 2005 přišla v 19 letech do Prahy z Jihlavy, jmenovala se Kulhánková a klub z Jižního Města byl v extralize nováčkem. Od té doby nastřádala v jeho týmu úžasných 231 extraligových zápasů, v nichž si připsala neméně obdivuhodných 149 bodů. „Každé období bylo něčím jiné – na každé budu vzpomínat jinak a kvůli něčemu jinému. Nejvíc mi ale dal úplně první tým, do kterého jsem jako pískle z Jihlavy přišla,“ ohlížela se Kulhánková v rozhovoru pro klubový web.
Současná trenérka a nynější spoluhráčka Michaela Marešová si ji vybavuje dost podobně. „AnKu v Chodově prožila kus života a prošla obrovským vývojem, jak florbalově, tak lidsky. Vzpomínám na ni, když přišla na Chodov: nesmělá, usměvavá, tichá holčina se šátkem na hlavě. Za prvního půl roku byste jí napočítali tak 10 slov, které pronesla nahlas před více než 3 lidmi – a teď se s ní loučíme jako s kapitánkou týmu,“ popsala velkou proměnu v čase.
Tým kolem předchůdkyně Dvořákové s páskou na ruce Anny Vitáskové, brankářky Šárky Horákové, Marešové či pozdější reprezentantky Kateřiny Čmakalové s trenérem Lukášem Procházkou dal spolehlivé obránkyni základy nejen do florbalu. „Poznala jsem úžasné lidi, se kterými se vídám doteď a získala jsem tak přátele, doufám, na celý život. S těmito lidmi jsme museli bojovat nejen na hřišti, ale i za to, aby si Chodov ženy udržel. Jsou to lidi, kteří tomu týmu dali hodně i nad rámec povinností, což si některé současné hráčky asi ani neumějí představit,“ řekla s nostalgií.
Anna Dvořáková (uprostřed) na snímku ze Škoda Floorball Cupu 2010.
Na Chodově našla rodinu, a není to vůbec nadsázka. V létě 2011 si vzala jinou klubovou legendu a střelce stříbrného gólu z mistrovství světa 2004 Marka Dvořáka. Sama v národním týmu odehrála 40 zápasů, jednou ze svých 2 tref se v roce 2006 v Praze podílela na cenné remíze 5:5 s tehdejšími mistryněmi světa ze Švýcarska. Na seniorský světový šampionát se však nikdy nepodívala. Nejblíž se dostala v roce 2009, kdy byla náhradnicí. V juniorkách si na vrcholné akci zahrála, v české sestavě se ještě coby hráčka Jihlavy podílela na 5. místě na MS v Tampere.
K trenérkám tehdejšího týmu Šatalíkové se Šteglovou ale po sezoně nezamířila, v Praze zakotvila jinde. „Jsem obrovsky vděčná Pavlu Krejčímu (tehdejšímu asistentovi kouče žen Chodova – pozn. aut.), že si mě tenkrát v Jihlavě všimnul a dostala jsem nabídku i z Chodova. Kdybych se tenkrát rozhodla jinak, možná bych měla nějaké tituly a třeba i účast na MS, ale svého rozhodnutí nelituji. Protože Chodov je rozhodně klub, za který jsem hrdá, že jsem mohla hrát,“ vyznala se.
Ve starých dresech, s trenkami a v původní chodovské hale. Sezona 2010/11.
A ostatní jsou zase vděčni za to, že s ní mohli být. „Skvělá holka i hráčka, obrovská bojovnice a srdcařka, kapitánská páska jí slušela! Pro mne bylo obdivuhodné, do jaké formy a pohody se dokázala v posledních 2 sezonách dostat. Za všechna léta u nás jí chci i touto cestou poděkovat a věřím, že se jednou do Prahy s rodinou vrátí a pak bude mít chuť i čas se věnovat našim prckům – například týmu elévek, ve kterém budou hrát i její děti, třeba hned dvojčata!“ prohlásil srdečně prezident klubu Michal Bauer.
Dvořáková pomohla Chodovu do extraligové špičky i za něj bojovala v zápasech o záchranu. Teď však florbalku odkládá. „Důvodů je velká spousta, ale ten hlavní je rodina. Dlouhá léta jsem ji kvůli florbalu zanedbávala a teď už prostě florbal nad rodinou nepřevažuje. A to přestože si opravdu myslím, že příští sezonu už si Chodovačky Superfinále zahrají,“ zavěštila si.
Společně s manželem se stěhuje do Jihlavy, momentálně si nesplní přání pokračovat u týmu v roli masérky či vedoucí družstva. „Bohužel. V Jihlavě jsem už v nějakém kontaktu s Michalem Peterkou (prezidentem tamního klubu – pozn. aut.), ale zatím nemám moc chuť se do florbalu vrhat po hlavě. Chci se 100% věnovat rodině,“ uvedla.
Ti, s nimiž se loučí, ale věří, že je to jen na chvíli a do klubu zase najde cestu zpět. „Až jednou bude mít Chodov svou síň slávy, věřím, že tam bude mít své čestné místo a dres u stropu haly. Díky za všechny ty roky, ve kterých odváděla na Chodově skvělou práci jak na hřišti, tak i při trénování svých následovnic. Přeji ji hodně štěstí v další etapě života a věřím, že se k nám jednou vrátí,“ doufal další chodovský vytrvalec a sekretář klubu Karel Myšák.
Autor: Pavel Křiklan
Anicka je skvela