Jako razítko na životní sezonu si minulý pátek došla poprvé v kariéře pro ocenění Florbalistka roku. Útočnice Anet Jarolímová teď ovšem spíš myslí na to, co bude. Až po 5 letech neotevře při extraligovém zápase kabinu Herbadentu. Až na sebe zase oblékne bílomodrý dres Chodova. To kvůli němu opustila myšlenky na konec kariéry i dlouholeté spoluhráčky a odmítla lákavou nabídku ze Švýcarska. Sen o titulu s klubem, v němž s florbalem začínala, je nyní její nejsilnější touhou…
Po sezoně jsi byla hodně blízko myšlenkám už dál v kariéře nepokračovat. Jak se odehrávalo tvé rozhodování, na jehož konci je přestup do Chodova?
„Bylo řešení zůstat v Herbadentu, bylo řešení jít do Red Ants, dlouho jsem přemýšlela o tom, jestli vůbec pokračovat dál. Ale pak jsem si řekla, že jsem Chodovu slíbila, že se jednou vrátím. Kéž by to dopadlo tak, že ho dovedu k titulu… Ovšem není to jen o mě, ten tým se neskutečně vyvíjí a mě lákalo tomu pomoct. Míšu Marešovou (trenérku Chodova – pozn. aut.) znám jako hráčku, to bylo také velké plus. Asi jsem potřebovala změnu…“
Když se zmiňuješ o vazbách na chodovskou trenérku, zavolala jsi jí během toho rozhodování, jestli pro tebe na Chodově má místo, nebo naopak klub oslovil tebe?
„To druhé. 🙂 S Michalem Bauerem (šéfem klubu – pozn. aut.) se znám dlouho přes tenis, věděl, že ta varianta vrátit se někdy v budoucnu bude. Po mistrovství světa jsme se spolu bavili a vzešlo z toho, že se vrátím tam, kde jsem začínala…“
Nabídka z Red Ants Rychenberg, klubu, který patří ke špičce švýcarské ligy, se většinou neodmítá. Co hrálo proti nim?
„Těžko říct. 🙂 Ta nabídka byla skvělá. Sami říkali, že tým pro příští sezonu už mají domluvený, ale přesto mě chtěli. Takže jsem uvažovala o tom, že bych tam opravdu šla. Ale sama jsem si říkala, že… (přemýšlí) Prostě bych moc chtěla s Chodovem, kde jsem, dá se říct, florbalově vyrůstala, něco dokázat. A přece jen – tohle můžou být mé poslední 2 sezony… To pro mě hrálo velkou roli. A vzhledem k tomu, že nějaké zkušenosti mám, ráda bych pomohla českému florbalu, holkám na Chodově, aby se zvedly a hrály v reprezentaci. Aby až příště budou mít možnost hrát v Česku mistrovství světa, aby získaly medaili, což mně se nepovedlo.“
Anet Jarolímová v barvách Chodova ve finále play off 2009 proti Herbadentu.
Jak ses po těch 5 sezonách v Herbadentu rozloučila s trenérkami, které si tě tam v roce 2009 z Chodova vytáhly?
„Jako první mé rozhodnutí znala rodina, pak jsem to oznámila jim. Chtěla jsem, aby to věděly první ony, i když se říkalo, že jdu na 100% do Švýcarska a na 100% do Chodova. 🙂 Rozlučka s týmem teprve bude, s trenérkami jsem mluvila sama. Poděkovala jsem jim za to, jak mě podržely, nejenom tím, že mě před 5 lety vzaly do týmu později, až po přípravě. Pak mi věřily a nominovaly mě na mistrovství světa, kde jsme získaly medaili. To je pro mě tak strašně cenné! Daly mi neskutečně moc zkušeností, neskutečně moc zážitků, všeho, co mě naučily… Já jim to všechno řekla a ještě jednou jim za to všechno musím poděkovat. A nejen jim, všem hráčkám, které tam se mnou byly. Ať už je to Mája (Magdalena Kotíková), Deny (Denisa Billá), Domča (Dominika Šteglová), Kiki (Kristýna Jílková), hráčky, které už jsou zkušené. Od nich jsem se měla pořád co učit.“
Možná o to větší nezvyk bude, až proti nim na podzim nastoupíš…
🙂 „To ukáže čas. Nebude to pro mě zápas jako ostatní. Samozřejmě budu chtít vyhrát, ale… uvidíme, vůbec nevím, jak to bude vypadat. Většinu holek znám…“
Etapu v Herbadentu jsi skončila dosud nezažitou prohrou v Superfinále. Mistrovství světa, na které jsi tolik dřela s kondičním trenérem Petrem Brabcem, pro tebe skončilo bez medaile. Je alespoň volba nejlepší florbalistkou sezony malou náplastí na ty týmové neúspěchy?
„Je to strašně příjemné… Ale ta náplast je jen zčásti. Je to znamení toho, že je moje práce dobrá, ať už co se týče kondiční stránky s mým koučem, tak i toho, jak jsem se snažila pracovat pro tým. Jenže individuální náplast bohužel týmové zklamání nezalepí…“
Autor: Pavel Křiklan
