Nová vítkovická akvizice do obranných řad, Mirva Laitinen, má sice pouze jedenadvacet let, nicméně její florbalový životopis je již plný úspěchů. V roce 2012 získala juniorské zlato, letos zase ligové zlato s SB – Pro, mezitím už stihla nastoupit za ženskou reprezentaci. Ve svém prvním rozhovoru po příchodu do Vítkovic prozradila, jak netradičně začínala s florbalem, či jak vidí své šance v reprezentaci žen Suomi.
Mirvo, mohla bys nejprve zrekapitulovat svou dosavadní florbalovou kariéru?
„Florbal jsem začala hrát v klubu, který náležel pod nejbližší kostel od domova, v mých sedmi letech. Po pár letech jsem konečně přešla do opravdového klubu, M – Teamu, který sídlí v Helsinkách. Tam jsem hrála docela dlouho a poté, co se nám podařilo postoupit do Salibandyliigy, jsem se rozhodla přestoupit do SB – Pro Nurmijärvi. Za toto rozhodnutí jsem velmi ráda, v průběhu tří let v SB-P jsem se hodně naučila a moc jsem si působení v klubu užila. Za největší momenty své dosavadní kariéry považuji zlato ze šampionátu juniorek v roce 2012 a zisk finského titulu, kterého jsem dosáhla letos na jaře.”
Proč ses rozhodla opustit Finsko?
„Společně se svým přítelem (Juliem Jousim, který do Vítkovic přichází rovněž, pozn. aut.) jsme si mysleli, že nyní je vhodná doba k tomu hrát v zahraničí a že to pro nás oba je skvělá příležitost. Vždy jsme snili o tom, hrát v jiné zemi a získat úplně nové zkušenosti.“
Co si o té myšlence myslí příbuzní?
„Jsou z toho opravdu nadšeni a vyjadřují nám největší možnou podporu. Už dokonce začali s hledáním letů tak, aby nás mohli v průběhu sezony v Ostravě navštívit.“
V posledních dvou letech jsi, po zlatu z juniorského šampionátu, hrála také za finskou reprezentaci žen, ale na dubnový turnaj Euro Floorball Tour v domácím Eerikkilä jsi novým štábem nominována nebyla. Považuješ to za neúspěch?
„Nepovažuji. V minulém ročníku, před play off, to pro mě bylo těžké, byla jsem skoro polovinu sezony zraněná, takže už jen fakt, že jsem byla na vyřazovací boje připravena v dobré formě pro mě byl velkým vítězstvím. O nominaci nerozhoduji, takže o ní nějakým způsobem do hloubky nepřemýšlím, není to moje práce.“
Ve vztahu k reprezentaci, není přeci jen riskantní odejít hrát do Česka, což prakticky znamená nebýt na očích nikomu z Finska?
„Nemyslím si, že je to risk, mnohem více je to výzva než risk. Nyní mám totiž před sebou velkou výzvu a skvělou možnost, kterak se zlepšovat v novém týmu a nové lize. Česká soutěž je známa pro svou dobrou kvalitu, takže hrát zde není překážkou pro působení v národním týmu.“
Než ses rozhodla, mluvila jsi také s lidmi ze štábu národního týmu žen, mezi které patří také trenér SB – Pro Timo Suonpää?
„S Timim jsem o tom mluvila a říkal, že jít do Vítkovic je dobrá volba.“
Jak dlouho plánujete v České republice zůstat?
„S Juliem jsme se dohodli, že se budeme plně koncentrovat na jednu sezonu, odevzdáme týmům všechno a o budoucnosti popřemýšlíme po konci ročníku.“
V podstatě budeš první Finkou, která do České republiky přijde ryze za florbalem, jak se jako taková vyslankyně cítíš?
„Popravdě řečeno, dokud ses nezeptal, tak jsem o tom nevěděla. Myslím si, že to zábavné a zároveň trochu divné, být první. Ale je to také milé.“
Vítkovice mají s Finy své zkušenosti, v týmu působili například Tuomas Mustakalio a Turkka Lehtinen. Pomáhali nějak s přesunem?
„Než jsme se rozhodli, tak Julius nejprve mluvil s Janem Jelínkem, který nám hodně pomohl a předal mnoho důležitých informací. Zmínil se právě o Turkkovi, se kterým si pak Julius telefonoval. Také Turkka byl velmi milý, sdílný a na naše rozhodnutí měl vliv.”
Vím, že jste měli několik nabídek, takže otázka se sama nabízí: Proč jste se nakonec rozhodli pro Vítkovice?
„Když jsme si vše tam a zpět promysleli, tak nám také ve větším měřítku vyšlo, že Vítkovice pro nás oba budou nejlepší volbou. Rovněž jsme od všech o tomto klubu slyšeli mnoho pozitivních věcí, takže vše nahrávalo tomu, že to skutečně bude nejlepší možnost. Rozhodli jsme se pro stěhování do Ostravy a už nyní mohu říci, že nelitujeme!”
Co v této chvíli vlastně víš o svém novém týmu a české nejvyšší soutěži? Znáš například vítkovické klíčové hráčky?
„Samozřejmě, že o Vítkovicích a české soutěži už něco vím, nicméně nemohu říci, že toho vím mnoho. Rovněž znám pár hráček, ale nechtěla bych uvádět jejich jména. (usmívá se) Je přirozené, že česká nejvyšší soutěž bude úplně o něčem jiném, o nových hráčkách a rovněž se bude jednat o velkou výzvu, na kterou se moc těším.”
Jednou z výzev, které před Vítkovicemi stojí, je navázat na poslední dvě účasti v Superfinále. Co si myslíš o projektu, který v následující sezoně vyzkouší také Finsko?
„Podle mého názoru je to poměrně těžká a trochu kontroverzní otázka k rozebírání na kterou existuje mnoho úhlů pohledu. Na jednu stranu, finálová série může být nejlepším způsobem, kterak určit vítěze celého ročníku, ale na druhou stranu Superfinále je velkolepá událost, která je velkým zážitkem pro hráče a diváky.“
Proti SB – Pro si dokonce můžeš zahrát s Vítkovicemi v play off Poháru mistryň, jak na to nahlížíš?
„Vím o tom, na Pohár mistryň se těším a popravdě doufám, že se tak skutečně stane a s SB – Pro na sebe během turnaje narazíme. Bylo by skvělé si proti nim zahrát!”
Autor: Michal Dannhofer
