Airbrusher Roman Vítek: Jedna špatná čárka, a můžete začít znovu…

Technika malby pomocí stříkacích pistolí, takzvaný airbrush, je známa více než 100 let. Přišli na ni umělci, dnes se s jejím užitím vyhotovují třeba dočasná tetování, trička, anebo se s ní zdobí helmy brankářů. Ve světě celkem běžná věc, v českém florbalu se však teprve zabydluje. Nástřik není nejlevnější a takto „vylepšené“ masky má jen pár gólmanů. Těm několika odvážným je stříká Roman Vítek, extraligový brankář Pardubic a nadšenec airbrushe.
Romane, jak a kdy jsi s tímhle uměním začal?
„K airbrushi jsem se dostal docela náhodou. Chtěl jsem si nechat udělat design na masku, ale nelíbila se mi práce zdejších airbrusherů. Sledoval jsem dlouho zahraniční umělce a byl jsem zmlsaný jejich prací, tak jsem se rozhodl, že si masku udělám sám. Našel jsem si postup práce na internetu a radil se mailem s českými profíky. Pak už následovala jen metoda pokus, omyl a zkoušení na všechno možné.“

Pracuješ, chytáš v extralize a do toho ještě tento nevšední koníček. Jak to zvládáš?
„Stíhat se to už tři roky docela dá. Po práci a před tréninkem mám trochu času, airbrushuju ale hlavně o víkendech. Někdy z dílny celé dva dny nevylezu.“

Roman Vítek si pochopitelně sám navrhl a vyzdobil i masku pro sebe.

Tvůj dědeček byl prý malíř, co by na toto umění asi říkal?
„Děda úplný malíř nebyl, ale kreslit uměl výborně. Hlavně po něm a po mamce mám kreslířské vlohy, odmalička jsem byl na hřišti, anebo u stolu s tužkou v ruce. Dědovi by se airbrush, myslím, moc líbil, jen by to na něj byla asi moc velká piplačka. Někdy nad tím strávíte desítky hodin času, načež přijde chyba, jedna špatná čárka, a můžete začít znovu.“

Máš něco, co na masky maluješ vyloženě rád?
„Moc rád maluju motivy ve 3D, ale jinak kreslím úplně všechno. Na každém designu si něco užiju. Naopak ale vyloženě nemám rád sériové motivy. Motiv, který má na masce dalších deset lidí, moc nechápu. Maska by měla být vždy originální.“

Zatímco v hokejové NHL i v evropských florbalových ligách se airbrush u gólmanů těší obrovskému zájmu, u nás je zatím spíš raritou. Proč?
„Nemáme v republice tolik profíků, kteří to umějí, a je to taky docela drahá záležitost. Cena nástřiku se pohybuje mezi 3000-4000 korun. Možná někoho odradí také časová náročnost, design na masku trvá přibližně měsíc, a ne každý má doma náhradní helmu.“

Jaká je vůbec úroveň airbrushe v Čechách?
„Úroveň je vysoká, ale tak u pěti lidí. Ostatní nedělají tak kvalitně, jak by mohli. Trochu to chápu, čas jsou peníze, ale kazí tím svoji značku a odrazují případné zájemce. Českou konkurenci ale nijak zvlášť nesleduju, na rozdíl od ní se tím neživím, ale jen bavím. Vybírám si, co budu dělat a hlavně jak to udělám. Proto si s maskou dokážu hrát třeba 40 hodin. Peníze si beru jen za spotřebovaný materiál a barvy. Dělám vlastně jen pro kamarády, takže to není ani přivýdělek.“

To jsi nikdy nepřemýšlel povýšit airbrush na živnost?
„Přemýšlel, mám docela dost zájemců, ale mám taky výbornou práci. Navrhuju dětská hřiště, je to úžasná věc a neskutečně mě baví.“

Vítkově masce dominuje velké logo Sokola Pardubic.

Na letním mládežnickém Rookie Campu jsi o airbrushi vedl seminář. Jak se budoucím brankářům zamlouval?
„Myslím, že se jim líbil. Drželi poprvé v ruce airbrushovou pistoli, zkusili si pár obrázků přes šablonky, bylo to něco nového a neotravovalo je to dlouho, takže na nudu nebyl čas. S některými z nich jsem pořád v kontaktu, ale bavíme se spíš o chytání.“

Mezi naprostou špičku v airbrushi patří Švéd David Gunnarson. Sleduješ jeho práci?
„David Gunnarson je nejlepší. Od něj se snažím odkoukat, co nejvíc to jde. A ještě se učím od Kanaďana Davida Lerouxe. To jsou opravdu špičkoví umělci. Něco od nich beru, ale jinak svoje designy vymýšlím sám.“

Na webové stránky Davida Gunnarsona a Davida Lerouxe se můžete podívat zde a zde.

Máš nějakého vytouženého klienta?
„Asi vyloženě ne. No vlastně… Byl jsem se mrknout v Boleslavi na Poháru mistrů a David Rytych ji má ještě bílou… Ať mi ji na měsíc pošle a já něco vykouzlím.“ (usmívá se)

Na jakou nejzajímavější věc si „airbrushoval“?
„Minulý týden třeba na velkého igelitového draka bráchovi na drakiádu. Chtěl tam vlka, jen mi z toho vyšla spíš naštvaná čivava. (směje se) Jinak už jsem tvořil na sponku do vlasů, kanystr, boty, krabičku na trsátka a dokonce na placatku. To byl zajímavý příběh. Moje kamarádka se zná s Vildou Čokem a chtěla po mně vymyslet dárek k jeho 50. narozeninám. Zvolil jsem placatku a myslím, že se opravdu povedla. Airbrushovat se dá prostě na všechno…“

Autor: Jan Barák