Do hal přichází zima. Co dělat, když vás chytání zmrzlýma rukama bolí?

Nastávající zimní období přináší brankářům jednu nepříjemnost: při promrznutí rukou jsou dlaně a prsty citlivější na střely hráčů. Zkrátka – míčkem to bolí víc. Možností obrany je přitom několik.

Proč vlastně střely najednou tak štípou a pálí? Vysvětlením tohoto jevu z fyziologického hlediska je reakce receptorů, které automaticky (i když u každého jedince jinak) nastavují svou citlivost podle intenzity podnětu. „Proto v určitých mezích platí: čím vyšší teplota, tím nižší citlivost a čím nižší teplota, tím je citlivost vyšší,“ uvádí doktor František Véle, expert na kineziologii (vědu o mechanických zákonitostech pohybového ústrojí).

Prvotní ochranou před citlivější odezvou je zabránění prochladnutí okrajových částí těla. Nejjednodušším řešením je využití zimních rukavic, které zabrání úniku tepla. Při velmi silné bolestivosti, která by měla mít vliv na samotné chytání, je vhodné si i přes sníženou možnost chycení míčku do dlaně rukavice nechat na úvodní část tréninku, nebo na rozcvičení před zápasem.

Pak tu samozřejmě jsou speciální brankářské rukavice, s nimiž přišli výrobci florbalového vybavení i na základě požadavku brankářů zmírnit vjem, který je pro mnohé z nich nepříjemný. Například reprezentační gólman Tomáš Kafka, který (na rozdíl třeba od Davida Rytycha) v rukavicích v zápase nechytá, si je během loňského mistrovství světa v prochladlé Hartwall Areeně navlékal při předzápasovém rozstřelu. Jak uvádějí výrobci, jednou z hlavních funkcí rukavic je tlumení rychlosti míčku před samotným dotykem s dlaní brankáře, čehož je docíleno samotným materiálem na přední části rukavice a i vzduchovou mezerou, která mezi materiálem a dlaní vzniká.

Tělo se při vystavení chladu brání několika mechanismy. Jedním z nich je omezení cirkulace krve do okrajových částí těla. Účinnou metodou pro rozproudění krve je svalová činnost těchto částí. Stačí zatínat prsty v pěst nebo třít ruce o sebe. Tím vzniká teplo a vede k prokrvení, což znamená prohřátí kůže a svalů pod ní.

Další pomůckou pro boj s chladem je masážní míček. Při válení či stlačování působí na nervová zakončení a tím vyvolává reakci, která vede k prokrvení. Někdy poslouží i prohřívání dlaní pod přiměřeně teplou vodou (teplota cca 40 °C). Voda vyvolává odezvu, která vede k rozšíření cév (vazodilaktaci), tedy většímu prokrvení, což má za následek zmenšení citlivosti.

Masážní míček.

V zimním období lze využít k ohřátí rukou také vydechovaný vzduch. Pokud hřbety rukou položíte přes sebe a mezi nimi utvoříte dutinu, do které vydechujete, teplotní odezva se po chvíli dostaví.

Nejen povrch těla je na chlad citlivější. Se zimou se mění i vlastnosti materiálu, z nějž je vyroben míček. Ten se smrští, čímž ztvrdne. Tady stačí nenechat vak s míčky v chladném prostředí kufru auta, nevytápěné nářaďovně…

Závěrem je nutné říci, že svalovou prací si tělo vytváří teplo, které se přenáší do všech jeho částí. Někdy je tedy nutné věnovat pozornost kvalitnímu rozběhání s protažením, a pokud to pomůže, na začátku tréninku zatnout zuby, chytat a čekat až se tělo samo prohřeje…

Moje zkušenost se zimou

Barbora Suchanová

Barbora Suchanová, juniorka Bivoje Litvínov

„Minulou zimu jsem přišla na trénink úplně promrzlá a ještě trošku pozdě… Stačila jsem se jen převléknout a trenér mě hned hnal do brány na rozchytání. No, a po pár dobře mířených ranách na ruce, jsem myslela že se zblázním… Nejdřív jsem ruce mnula, ale to pár vteřin nestačí. Když mě viděl trenér, na zkoušku mi (jestli to pomůže :D) půjčil svoje MEGA zimní lyžařské rukavice a v nich jsem asi 10 minut chytala… Už po prvních 5 minutách bylo takový vedro, že jen jsem je pak sundala, byla to paráda největší :)).“

Autor: Jakub Koráb