V minulém článku jsem se vám pokusila na úvod nastínit úplné základy anatomie kolena (čtěte zde), takže nyní už všichni trochu tušíme, o co jde. Tento článek bych ráda věnovala části kolene, která je velmi důležitá pro jeho správnou funkci a pohyb a která brankářům může často komplikovat život. Jedná se o patelofemorální kloub, neboli spojení stehenní kosti s čéškou.
Na kosti stehenní se nachází žlábek, do kterého čéška přesně zapadá a ve kterém by se také měla pohybovat. Pohyb čéšky doprovází každé ohnutí a natažení dolní končetiny v kolenním kloubu a je úzce spojen s aktivitou čtyřhlavého stehenního svalu. Tento sval totiž svým mohutným úponem čéšku překrývá, srůstá s ní a dále se upíná pod kolenní kloub.
Čéška tak tvoří jakousi kladku, která přenáší sílu vyvinutou stehenním svalem. Jejím úkolem je usměrňování a rovnoměrné rozložení sil jednotlivých hlav čtyřhlavého stehenního svalu. Díky ní dochází ke změně tahu svalu a stehenní sval tak může vyvinout mnohem větší sílu.
Tak jako má vliv čéška na stehenní sval, má samozřejmě opačně tento sval velký vliv na čéšku. A to především na její postavení v žlábku stehenní kosti. Stehenní sval je, jak známo, tvořen čtyřmi hlavami, čtyřmi svaly, které mají trochu odlišné funkce. Navíc se dva z nich – vnější a vnitřní hlava (m.vastus lateralis a m.vastus medialis) – upínají právě na čéšku, z vnější a vnitřní strany.
Svými úpony a především svojí aktivitou pak mohou ovlivňovat její postavení v stehenním žlábku a také zabraňují jejímu vykloubení, sklouznutí k jedné straně. Je proto velmi důležité, aby tyto svaly pracovaly v rovnováze.
Působení sil stehenního svalu na čéšku.
A tady může nastat problém, se kterým se pravděpodobně setkáváme i u florbalových brankářů. Pokud jedna z těchto hlav stehenního svalu pracuje více, je silnější, přetahuje čéšku na svou stranu, a ta potom nemůže klouzat při pohybu hladce ve žlábku. Stává se pak to, že čéška při pohybu naráží například na hranu žlábku, což může působit obrušování chrupavky a následně bolest.
Objevuje se taky loupání v koleni a jeho přechodné blokády. Obvykle bývá tím silnějším svalem vnější hlava stehenního svalu a táhne tak čéšku zevně. Když potom pokrčíte koleno, nenachází se čéška uprostřed něj, ale více na vnější straně. Potíž proto bývá ve vnitřní hlavě stehenního svalu, který má tendence k oslabení a nemá pak sílu čéšku udržet ve správné pozici.
Jestliže se nyní podíváme na florbalového brankáře, na jeho základní postavení a jeho pohyb, začíná být pomalu jasné, co se s čéškou děje. Brankář často preferuje jednu končetinu jako stojnou a druhou má spíše nataženou do strany a opírá se více o jeho vnitřní stranu – což nutí čéšku se stáčet spíše zevně.
Když se pak chce přesunout na stranu původně natažené končetiny, aktivuje se výrazně zevní hlava stehenního svalu a čéšku opět táhne zevně. Je zde jasná převaha vnější hlavy a pokud není správně doposilována i mediální hlava, dochází časem k posunu čéšky zevně.
Koleno a čéška při ohnutí v koleni 90°, vlevo: lehký posun zevně (doleva), vpravo: výrazné vychýlení ze žlábku zevně (doprava)
Nabízí se tu poměrně jednoduché řešení, kterým je správné posilování stehenního svalu tak, aby byly všechny jeho části v rovnováze. S posilováním samozřejmě jde ruku v ruce protažení, které se bude týkat nejen přední strany stehna, ale především té zadní. Svaly zadní strany stehna, někdy nazývané hamstringy, mají na správnou funkci kolene velký vliv. O tom všem si povíme v dalších článcích.
Autor: Kateřina Ptáčníková
