Spouštěcí pohyb zákroku, velký neduh brankářů. Práce s rukama je často svízel

Někdo zná tento prvek chytání pod pojmem nasazování, někdo se s ním dosud nesetkal vůbec. O co jde? Jedná se o drobný podvědomý pohyb, kterým se brankář pocitově dostává do zdánlivě dobrého načasování a do správného rytmu, ale reálně mu tento pohyb pouze ubírá čas a znemožňuje efektivní a správné provedení zákroku.

Dobře lze tento fenomén přiblížit pomocí chyby, která se u brankářů vyskytuje nejčastěji. Jde o kmitání rukou od stehen k ramenům v okamžiku střely.

Snad každý z nás to viděl u sebe, nebo u svých kolegů: před střelou jsou ruce brankáře umístěny někde v okolí země či stehen, v okamžiku střely poté obě dlaně vyletí do výšky ramen, aby zaujaly správnou polohu. Střela skončí zákrokem, gólem či proletí mimo branku a ruce se vrátí do původní pozice pod úrovní pasu, připraveny znovu vystřelit nahoru.

Proč je tento postup špatný? Protože ubírá čas a neumožňuje přesný zákrok! Pokud je veškerá energie rukou nasměrována k jejich přesunu ze zahajovací polohy u stehen do správné pozice u ramen, zbývá jen málo k přesnému umístění dlaně do trajektorie míčku. I tak může tento postup pomoci chytit střely, které letí do okolí ramen, kam ruce míří ze své původní pozice u stehen. Problém ale nastane, když míček směřuje jinam – k hlavě či nad nohu, nebo pokud lehce zaplave a změní směr. V tu chvíli se už ruce nemusejí potýkat jen s tím, aby včas zasáhly střelu, ale musejí navíc brzdit a často zcela otáčet svůj původní pohyb. A celý zákrok pak končí dost laciným gólem.

Proč brankáři tento pohyb dělají? Nejde vždy jen o uvedený příklad, spouštěcí pohyby jsou různé. Někdo těsně před střelou chodí do provazu, někdo si sedá na paty a posouvá dlaně do blízkosti helmy. Někdo vykopává nohy před sebe a sedá si na zem, někdo zahajuje přesunem do co nejširšího úkleku s nízkým těžištěm. Způsobů je mnoho, důvod je však společný – snaha dostat se „do zákroku“. Většině lidí se chytá lépe, pokud jejich pohyb navazuje na pohyb předchozí (vzpomeňte si, jak dobře se chytá střelecké cvičení, pokud máte správný rytmus).  Zároveň celý pohyb zahajuje brankář ještě před střelou, takže si pak pocitově připadá rychlejší. Bohužel, jakmile s něčím takovým gólman začne, dělá to podvědomě a automaticky, aniž by si cokoliv uvědomoval, a některé jednoduché střely se pro něj postupem času stávají neřešitelné.

Týká se tento problém i vás? Nejsnáze vám odpoví kamera během střeleckého cvičení, či během rozchytání. Na mobilu ji dnes má téměř každý, tak proč se občas v brance nenatočit? Při sledování záznamu ale nesmíte vycházet z toho, co děláte v okamžiku střely. Důležitá je pozice vašeho těla (nohy, boky, ramena, ruce) cca 2-3 vteřiny před střelou a způsob, jakým se tato pozice změní do okamžiku, kdy míček opouští hokejku střelce. Po celou tu dobu neděláte zákrok, ale spouštěcí pohyb zákroku – samotný zákrok, který následuje, je poté již pouze „ve vleku“ vašeho předchozího pohybu.

Jak spouštěcí pohyb eliminovat? Nejdůležitější částí je uvědomit si, že něco takového vůbec existuje, a poté odhalit, co přesně děláte vy. Ti šťastnější u sebe neobjeví žádné příznaky, většina si však nějaké drobnosti všimne. Pak už jen stačí na každém tréninku na svůj spouštěč myslet a postupně ho odstranit. Nejde to ovšem rychle. Většinou je nasazování hodně zažité a budete se k němu vracet především ve vypjatých chvílích zápasu, nebo ve velké únavě. Nicméně postupně zmizí a odměna v podobě více chycených střel bude sladká!

Pokud je vaším cílem působit v brance poklidně a vyrovnaně a pokud si chcete počkat ve správném postoji na každý míček a vždy mít šanci udělat stoprocentní zákrok (jako třeba David Rytych v nedávném finále Poháru mistrů), odhalení a odstranění vašeho spouštěcího pohybu je jedním z nezbytných kroků na vaší cestě k naplnění svého plánu. Hodně štěstí! 🙂

Luděk Pasecký, trenér brankářů, TJ JM Pedro Pérez Chodov

Autor: admin