V zemi tisíce jezer působí reprezentační brankář David Rytych už třetí sezonu. Sám, bez českých přátel i bez své rodiny. Jenže oběť se mu vyplácí: už to dotáhl do brankoviště možná nejlepšího florbalového týmu planety. Jak odloučení i tlak v SSV Helsinky zvládá, prozradil v exkluzivním příspěvku pro florbal.cz. V den zápasu jí špagety s tuňákem, poslouchá Yanna Tiersena a nedá dopustit na tzv. TripleX.
Ahoj, zdravím všechny čtenáře nové rubriky pro brankáře!
Na úvod bych rád zdůraznil, že každý brankář by se měl připravovat dle vlastního programu, každému vyhovuje něco jiného. Sám jdu do všech zápasů s tím, že jsem celý týden poctivě trénoval a jsem tudíž dobře připravený. Totiž: když si věříte, jde úplně všechno. To je typické u Švédů a u Finů. Nikdy si nepřipouštějí, že by mohli vůbec prohrát.
Pro mě osobně je nejdůležitější nezklamat sám sebe. Florbal je jenom sport a ani já nejsem robot. Chybu udělá každý. Taky ale strašně moc věřím ve výjimečné situace, které přesahují osobnost a zároveň ji ovlivňují. Podle Mariana Jelínka to jsou tzv. nefyziologické energie. Definici nefyziologických energií i rozhovor s Mariánem Jelínkem si můžete přečíst zde.
Většina domácích zápasů začíná v sobotu v 18.30 u nás doma v Central Parku Pasila. Už v pátek si jdu lehnout před půlnocí, abych se dobře vyspal a byl připravený. Zkontroluju jejich nejlepší hráče, jak se jim dařilo v předchozích zápasech, jestli jsou ve formě, nebo naopak třeba nemůžou nastoupit kvůli zranění.
Ráno vstávám kolem deváté. K snídani mám většinou müsli s jogurtem. Potom se podívám na internet na zprávy z Česka, co se kde aktuálně děje. Někdy se stihnu ještě podívat na českou komedii, abych měl před zápasem dobrou náladu. Když je hezky, jdu se projít.
Zpátky to střihnu přes supermarket pro špagety s tuňákem. Ty mám před zápasem vlastně vždycky a umím je snad na všechny možné způsoby. Musím se najíst nejpozději 4 hodiny před zápasem, aby mi nebylo těžko.
Po druhé hodině si jdu na chvíli odpočinout do postele a někdy ještě na hodinku usnu. Po třetí hodině se začínám balit na zápas. Na tuhle sezonu mám zvolenou svou písničku, která mi k tomu hraje.
Oblíbenou píseň Davida Rytycha najdete zde.
V 15.45 vyrážím z domu, a protože jedu MHD, nechávám si na cestu hodinu, abych byl včas na srazu a nemusel platit pokutu. Když dorazím do šatny, hned se převleču z obleku do šusťákovky, kterou používám na rozběhání. Před poradou si stihnu připravit zápasové věci a můj oblíbený námořnický ručník na své místo. Pak máme mítink, kde trenér řekne sestavu a i to, jak si představuje naši hru.
Jídelna v hale Pasila.
Po poradě mám ještě chvíli čas a prohodím pár vět s kluky nebo s našimi kustody, kteří už v kabině chystají občerstvení, pití a ručníky na zápas. Podle seznamu připraví buď sirup, nebo vodu. Já piju jen čistou vodu. Hodinu a deset minut před utkáním vyrážím na můj „Triple X“. (10 minut běh, 10 minut strečink a 10 minut příprava výstroje).
Tady se obyčejně „Rypy“ protahuje.
Běhám v lese stejnou trasu a na oblíbeném místě mám běžeckou abecedu podle mého trenéra Michala a hned se vracím zpět. V hale pak jdu do posilovny, nebo do jiné místnosti, kde je klid. Tam udělám protažení na nohy a jdu se do šatny převléknout do brankářského.
Věci Davida Rytycha jsou připraveny na to, až se do nich reprezentační gólman obleče.
Na hřišti si ještě dám poslední zahřívací rozcvičku a jdu do branky na warm up. Ten trvá asi 20 minut sérií různých střeleckých cvičení. Vracíme se do šatny, kde se převléknu a vezmu si zápasový dres. Pak už mluví jen trenér, nebo kapitán a všechny hecuje. Já se soustředím sám na sebe a už s nikým nemluvím. Na závěr si dáme tajný rituál a jdeme na to. Před vchodem do arény nás ještě povzbudí celý realizační tým.
Předzápasová rozcvička, při níž jde hlavně o to se zahřát.
Po představení hráčů se všichni kluci sejdou u mé branky, popřejeme si hodně štěstí a zařveme pokřik (y –ka –ko stone; v překladu 1,2,3 kámen).
S Tero Tiituem a ostatními při pokřiku těsně před buly.
Pak už hlasatel představí zahajovací pětku a… a dál už to znáte. 🙂
David Rytych #30
Autor: Jan Barák
Takhle si představuji florbalový život 😉