Fotbal a házená jsou sporty, kde jsou branky uzpůsobeny vývoji brankářů nejmladších kategorií. U těch florbalových se postupně s touto metodickou „pomůckou“ začíná také pracovat.
Jak podotýká sekretář ČFbU Jan Jirovský „hlavním cílem je přiblížit velikost branky vývoji brankáře“. Pokud vezmeme v potaz výšku klečícího brankáře elévů, může vzdálenost mezi nejvyšším bodem helmy a břevnem branky činit i 35 cm, mladší žáci jsou na tom zhruba o 10 cm lépe.
Pro srovnání: většině dospělých brankářů dosahuje břevno při rovném kleku do výšky hlavy. Snahou každého trenéra by mělo být, aby brankář vykonával základní postoj napříč kategoriemi, ale vzhledem k velikosti branky to u těch mládežnických není vždy možné…
Brankář mladších žáků s 1. částí.
Většina brankářů v nejnižší věkové kategorii nemá možnost dosáhnout na střely, které směrují do vrchní části branky. A tím jsou nuceni vštěpovat si nevhodné návyky základního postoje. Aby zabránili gólu, provádějí činnost, jež je slepou cestou v brankářské činnosti.
Pokud jste měli možnost navštívit trénink či zápas přípravky, elévů či mladších žáků, mohli jste se setkat se situací, kdy brankáři v těchto kategoriích skáčou do výšky, stoupají si nebo drží ruce nad hlavou při provádění zákroku, což připomíná spíše brankářský postoj v házené.
Nepoměr velikosti branky a velikosti brankáře má negativní dopad i na hráče v poli. Pro ty je nejefektivnější střílet do horní části branky, kam většina brankářů nedosáhne. Hráči si tak vštěpují, že nejvíce místa pro vstřelení gólu je v horní části branky. Což u starších kategorií, které v daném místě mají ruce a ramena, neplatí a většina odkrytého prostoru je pod horními končetinami brankáře.
Brankář kategorie elévů s 1. a 2. částí systému.
Vzhledem k tomu, že se dá 2. díl snižovače upnout do libovolné výšky, lze ho využít jako vhodnou metodickou pomůcku nejen u mládežnických kategorií.
Možnosti využití
1) Umístění krytu do výšky 20 cm nad palubovkou jasně vymezuje cíl střely, kde je míček pro brankáře velmi těžko chytatelný (výška je nad úrovní dolních končetin a ruce musejí ze základní polohy, ze vzpažení pokrčmo povýš). Motivací může být připsání dvou gólů v případě trefení krytu.
2) Umístění 1. dílu na své místo pod břevno a druhého k úrovni palubovky nutí hráče střílet do míst, které jsou pro většinu brankářů na chytání nejnáročnější.
3) Brankář, jenž má problémy se správným postavením rukou (má je nad konstrukcí branky) při základním postoji, si při využití krytu uvědomí, že branku do prostoru vrchní části nedostane a polohu si zautomatizuje ve vhodném postavení.
Napadá Vás i další využití?
Autor: Jakub Koráb
Rozhodně je to plus i pro větší(např. dorost, juniory), aby se konečně odnaučili mířit na vingly, s tim naprosto souhlasim!!!
Ty si asi spadnul na hlavu, ne? Asi si špatně pochopil význam snižování branky. Nemá to být plus pro hráče, ale pro golmany. Pro dorost a juniory by to byla největší blbost. Pro nižší kategorie je to super nápad, kvůli vývoji golmana. Nevim, zda jsi někdy viděl nějakýho dorostence, či juniora, ale většinou je to už „kus chlapa“ (ne žádnej řekněme prcek), kterej už je dost velkej na to, aby lapal na normální bránu.
Karle. Než něco vypustíš, přemýšlej. Už jen dle článku lze usuzovat, že je zde projevena snaha o nalenezení dalšíjo využití tohoto systému KROM SNÍŽENÍ BRANKY PRO ELEVY A ML.ŽÁKY. Anonymovi jistě nešlo o to, aby pořádný kus chlapa chytal v menší bráně, ale spíš o to, aby pořádný kus chlapa se naučil střílet někam jinam než do „vinglu“.
u mladších kategorií se mi tahle myšlenka líbí, ale prosimtě PROČ by se měli junioři odnaučovat střílet do vinglu??? když se to povede jsou to nejhezčí góly ;-))