Oni už vědí, když se musí… říká Mrázek. Jeho mladíky zničil „válečný veterán“

Svému mladému týmu vtiskl specifický herní styl, a i když přes sezonu postavil téměř novou sestavu, dostal se do boje o titul. Radomír Mrázek dotáhl Vítkovice až do Superfinále, po rozhodujícím utkání si ale posteskl, že mu zatím nevyrostla nová osobnost, taková, jakou je Milan Fridrich v Tatranu.

Vítkovický tým skoro celou dobu utkání vedl, Tatran byl ve skóre napřed pouhých 12 sekund (!) v průběhu poslední třetiny.

Přesto Mrázkovi svěřenci psychické výhody využit nedokázali. „Utkání asi nejde hodnotit jinak, než že to bylo úplně vyrovnané. Oba týmy hrály s vědomím, že se hraje jen na jedno utkání. Takže se hrálo relativně opatrně. Každý chtěl mít všechny situace stoprocentně pod kontrolou, málo se riskovalo, držel se balonek,“ řekl vítkovický kouč. „Pak to šlo do prodloužení a to už… Tam už se prostě ‚musí‘. No a oni už vědí, když se musí…,“ hlesl smutně s narážkou na pověstné zvraty a závěry Tatranu.

V klíčových momentech byl vždy na pravém místě kapitán Střešovic Milan Fridrich. Mnohými odepisovaný a zdravotními problémy sužovaný matador zápas rozhodl. Talent vítkovických hráčů musel v tu chvíli stranou. „Mě nejvíc štve, že nám ten válečný veterán dal tři góly. On je v tom brankovišti neodstavitelný. Vždycky si ten prostor najde, a to byl asi ten zásadní problém. Takže nerozhodlo žádné oslabení. Milan si tam ten prostor našel v každé třetině několikrát a pokaždé z toho byla gólovka,“ podotkl Radomír Mrázek.

Právě velikost Fridrichovy osobnosti byla možná tím rozdílovým parametrem. „Porovnal bych to asi s tím, když my jsme tam měli toho našeho válečného veterána – Dana Foltu, to bylo něco podobného,“ mínil Mrázek. V roce 2009 Vítkovice i za přispění tehdy nepříliš zdravého, ale zkušeného a odhodlaného Folty, který chodil jen na klíčové pasáže, nejdůležitější momenty sezony zvládly.

Ostravany může jen mrzet velká možnost rozhodnout Superfinále ještě před koncem prodloužení. Po Řezaninově gólu na 4:3 měli při Von der Pahlenově vyloučení jedinečnou příležitost odskočit na rozdíl 2 gólů. Do konce zbývalo 10 minut… „Na našich přesilovkách bylo celou sezonu vidět, že to není ono. A v podstatě i na oslabeních. Jsou věci, které se projevují časem a my je tak dobré zatím nemáme. Pořád hledáme. Navíc s takovým soupeřem najít nějaké mezery je složitější,“ přiznal vítkovický stratég.

Mrázek nehledal výmluvy ani při posouzení Heczkova faulu v prodloužení, které přineslo rozhodující gól. „Není moje práce hodnotit výkon rozhodčích a nemá cenu rozebírat, jestli byl, nebo nebyl faul. Pískali skvěle, jsou to jedni z nejlepších rozhodčích na světě,“ vysekl poklonu sudím.

Z Prahy přesto Vítkovice odjížděly smutné. „Ten zážitek na konec je samozřejmě takový neveselý. Ale byla to vydařená akce, a to celý den. Byl jsem tady od rána, celý den byl opravdu dobře uspořádaný. A atmosféra? Opravdu nezapomenutelná…,“ dodal Radomír Mrázek.

Autor: admin