Tři tituly zažil v Tatranu jako hráč, hattrick dokonal nyní i jako trenér. Jan Zahalka se opět ukázal jako výborný motivátor a tmel střešovického týmu plného osobností. I když v průběhu ligového ročníku zřetelně vystupoval proti myšlence Superfinále, nakonec ho sobotní večer nadchnul. A nejen proto, že opět mohl slavit.
Loni ve finále s Ostravou prožil úplně jiné emoce. Nejdříve skoro bezmoc, pak euforii a velké nadšení. Letos byla atmosféra jiná.
„Byl jsem zásadně proti. Teď, když jsem viděl v posledních týdnech, jak ta akce je připravená, že to má ohlas, komerční úspěch, televize, diváci, vyprodáno, tak jsem tomu projektu začal věřit. A dnešek mě přesvědčil, že to smysl má,“ říká trenér Střešovic.
I na Zahalkovi, ze kterého jde na první pohled respekt, bylo znát, že s ním atmosféra posledního utkání pohnula. „Že jsme dokázali, že přišlo skoro 8 tisíc lidí, to je obrovský úspěch pro florbal. Navíc si myslím, že zápas byl docela koukatelný. Emoce byly obrovské a můžu poděkovat organizátorům za to, jak se jim to povedlo připravit,“ poslal vzkaz všem, kteří se o zdárný průběh soboty zasloužili.
Pro jeho tým bylo letošní play off ale přece jen poněkud slabší, než v minulých sezonách. „Tahle akce má dvě strany mince. O té první jsem řekl. Bylo to perfektní. Ale na druhou stranu pořád platí, že nás to připraví o ty nejdůležitější zápasy. Letos v play off jsme si vlastně skoro nezahráli. Hráli jsme osm zápasů, mnohdy hodně jednoznačných. A byli jsme ve finále…,“ vypočítává Zahalka.
Možná se tento aspekt projeví později. Tatran pojede v říjnu do Umea opět hájit barvy českého florbalu coby mistr. „Jeden zápas nás moc nemůže připravit na další období nebo sezony,“ dodává střešovický kouč.
Ve finále možná stejně jako v minulé sezoně stálo při Tatranu trocha štěstí. Jenže Střešovice jsou tým, který umí využít nabídnuté příležitosti. „Víme, kdy zabrat, a když přišel ten okamžik, kdy jsme mohli rozhodnout, tak jsme to využili. Byla to třetí přesilovka, a konečně nám vyšla,“ říká Zahalka. A Vítkovicím za finálový duel poděkoval.
„Poklona Vítkovicím za to, jak to odehrály. Necítil jsem, že dnes máme zrovna svůj den, herně se nám moc nedařilo, a to hlavně, díky výbornému soupeři. Nakonec jsme to utrhli tím naším srdcem,“ dodává lodivod Tatranu.
To, že podobně otáčel jeho tým série už v minulých letech, se na sebevědomí v letošním superfinále podepsalo. „Určitě je výhoda, když tým podobná vítězství zažije a má v sobě takovou tu morální sílu. Když se prohrává, přichází na řadu vůle, sázka na to, co je natrénované. Musí se hrát stejně a výkon gradovat,“ říká Zahalka.
Je to zdánlivě jednoduchý recept. Kouzlo úspěchu je ale dlouhodobá tvrdá práce budování týmu. Podobný přístup by ale oba finalisté rádi viděli i u jiných extraligových rivalů. „Jestli tu ty týmy byly, a finále viděly, tak se jim to muselo líbit. A snad je to motivovalo k tomu, aby si tu příště zahrály,“ věří Zahalka ve zvýšenou konkurenci v dalších letech.
Sám si ale ještě večer přehrával sobotní zážitky. „Bylo to sen, zažít si to jako hráč i jako trenér. Pamatuju doby, kdy jsme chodili hrát do malých tělocvičen od 11 večer, protože nás dřív do hal nepustili. A teď – florbal má v televizi hlavní vysílací čas a v aréně je 8000 lidí. Bylo to krásný…“
Autor: admin
Nadraftujte nekdo Zahalku, pomuze vam k titulu.
Že Future k titulu nedovedl. Myslim si,že s takovým týmem by vyhrál každej průměrnej trenér
To štěstí nevydrží dlouho!! Pane Zahálko!
Dlouhodobá tvrdá práce budování týmu? Ano, v podání Vítkovic to naprosto sedí a hlavně bych dodal.. díky kvalitní práci s odchovanci. Ale u Tatranu?