Ručník na stehnech, bez gólu a malé plus. Od toho je třetí lajna, pochvaloval si Vašíček

Zvládne se Ondřej Vašíček vrátit po devíti letech do ostrého extraligového zápasu? Comeback veterána ale vyšel Sedmatřicetiletý borec přesvědčil fyzickou připraveností a i zkušenostmi. Ostravské FBC navíc dostalo do kabiny hráče, který by mohl usměrnit mnohdy zběsilou hru nahoru-dolů.

Ondřej Vašíček svůj návrat uskutečnil o dva měsíce později, než původně chtěl. Ale jeho příběh se stal možná i díky televiznímu přenosu malou reality show. Jeho návrat tak nesledovali jen věrní fanoušci ostravského FBC, ale všichni zvědaví florbaloví fandové v Čechách.

Centr třetí formace Ostravy hrál trochu jinak, než zbytek týmu. Vzhledem k věkovému rozdílu a také letitým zkušenostem bylo znát, že sedmatřicetiletý veterán hru FBC uklidňuje. Role mu padla. Opravdu se mu podařilo udržet své mladé spoluhráče na oprati. Ve zběsilém utkání sice nedal gól, ale hlavně neinkasoval.

„Od toho je třetí lajna. Úkol byl, nedostat gól a to se podařilo. Možná až na dva menší závary jsme to suverénně zahráli. A i kluci tam vepředu měli také nějaké šance. Já jsem si tedy vepředu až tak moc nedovoloval. Raději jsem si hlídal zadek,“ říká Ondřej Vašíček.

O tom, že zápas fyzicky zvládne, nebylo pochyb. I když on sám si před utkáním jistý nebyl. „Je to trochu malý zázrak, ale snad jsem to tempo zvládal. V pětce jsme měli jeden společný trénink v týdnu a ta souhra samozřejmě trochu vázla,‘‘ přiznává.

„Mladí běhají, a když jim to budu trochu rozdávat, tak by to mohlo jít. Fyzicky to bylo v pohodě, jen mi trochu mi nevyhovovalo, že jsme hráli chvilku na dvě lajny a chvilku na tři. Špatně se pak zase dostává do tempa,“ dodává Vašíček.

I proto bylo možné na jeho kolenou vidět ručník, ve chvílích, kdy čekal na pokyn trenéra. Na hřiště se pravidelně dostával až v průběhu třetiny, po sedmi-osmi minutách.
„Samozřejmě, já jsem měl potíže se stehenním svalem. Tohle byla jedna cenná rada od kondičního trenéra,“ říká.

Na návrat ho připravoval odborník na slovo vzatý. „Musím poděkovat Láďovi Gruberovi, což je trenér z posilovny, kam v Ostravě chodím. Připravuje i ostravské hokejisty, kteří hrají v KHL,“ vysvětluje sedmatřicetiletý navrátilec. Před zápasem bylo vidět, že má úplně jinou rozcvičku, než ostatní spoluhráči.

„Je to taková ta atletická průprava. Takhle mi to nastavil, abych ty svaly zahřál natolik, aby se mi nic nestalo. Hrál jsem bez nějakého omezení, opravdu mě nic netahalo. Šlo to,“ pochvaloval si Ondřej Vašíček.

Nyní chce získat i ještě herní pohodu. „Jsem přesvědčený, že to musí jít nahoru. Příště bych se měl cítit jistěji i na hřišti. Zatím jsem jenom trénoval,“ přeje si.

Trápil ho spíš herní projev týmu a po zápase byl kritický. Vítězství 8:6 nebylo zrovna přesvědčivé.

„Ta hra byla první dvě třetiny hodně špatná dozadu. Dostávali jsme góly jak přes kopírák. Musíme zapracovat na defenzivě, ale to je podle mne právě otázka centra. Kluci bohužel toho centra neumí hrát, anebo spíš nechtějí. Chtějí moc útočit, potom propadáme a chodí tam balóny z druhé vlny, ze kterých pak dostáváme góly,“ přemýšlí.

I když na hřišti nebyl u žádné branky, přece jen byl u rozhodujícího momentu zápasu. Po faulu na něj hrála Ostrava přesilovku, ze které dala vítězný gól.

„Aspoň malé plus, že jo,“ směje se. „To jsem si dovolil nějakou svou první kličku, když jsem měl trochu víc času. Trochu mi to zbaštil a pak mu asi nezbylo nic jiné, než mě seknout,“ říká Ondřej Vašíček.

I když byl několik let sudí, tak tentokrát výkon bývalých kolegů ani nesledoval.
„Já se přiznám, tihle kluci, co nás pískali, jsou jeden z těch párů, které uznávám jako rozhodčí i hráč. Pokud se na to někdy nevykašlou, anebo když se jim moc nechce, to se taky občas v průběhu té dlouhé sezony může stát. Ale dnes to bylo tak, že co měli písknout, tak pískli a co měli pustit, tak pustili. Na to, jak ta hra byla od obou týmů špatná, tak opravdu hezky plynula.“

Autor: admin