Poslední zápas semifinálové série mezi Vítkovicemi a Mladou Boleslaví nabídl fanouškům v hale Na Dubině skvělou podívanou. Hru nahoru dolů, spoustu šancí a 16 gólů. Šéfkuchařem výživného florbalového menu se s 5 body za 2 góly a 3 asistence stal zkušený útočník Vítkovic Lukáš Hrubý.
Šestý duel série vypadal naprosto odlišně od těch předchozích. Po soubojích obou obran a gólmanů přišla bláznivá přestřelka. „Dostali jsme se do jasného vedení a Boleslav musela začít víc riskovat. Z toho pak plynuly jak jejich góly, tak chyby, kterých jsme dokázali využít,“ hledá příčinu divokého průběhu zápasu Hrubý.
Zkušený útočník je dlouholetou, avšak trochu podceňovanou oporou Vítkovic. Pozornost fanoušků i médií se vždycky soustředila spíš na jiné hráče týmu – Milana Tomašíka, Petra Kološe, Patrika Suchánka, Martina Tokoše nebo Jana Jelínka. To ovšem Hrubý nijak zvlášť neřeší. „Abych řekl pravdu, nikdy jsem se necítil ve stínu spoluhráčů,“ říká. „Beru to tak, že jsme si v týmu všichni rovni. Až na nějakou tu věkovou hierarchii,“ dodává jeden z nejzkušenějších svěřenců trenéra Deuse.
Právě soudržnost vítkovického mužstva byla podle Hrubého tím, co určilo výsledek série. „Rozhodl týmový duch. Ani za stavu 0:2 si nikdo z nás nepřipouštěl, že bychom nepostoupili,“ tvrdí hvězda Vítkovic. U semifinálového soupeře naopak v tomto směru vidí značné rezervy: „Dlouhodobý problém Boleslavi je, že ač má nabitý kádr výbornými individualitami, někdy tam chybí ta týmovost. V sérii na 4 zápasy nemůžete spoléhat na to, že vám to celé vyhrají jen individuality.“
Přitom vítkovický kolektiv prožil složitý začátek sezony, po prvních kolech dokonce figuroval mimo příčky zajišťující play off. „Odešli nám 4 klíčoví hráči a zapracování nových lidí prostě chvilku trvá. Nikdo nemohl čekat, že po takové obměně kádru budeme hned na prvních příčkách,“ uznává útočník.
Lukáš Hrubý (v bílém) před brankou Mladé Boleslavi.
Jeho jméno bývá skloňováno prakticky po každé reprezentační nominaci mezi nespokojenými fanoušky. Většinou totiž Hrubý ve výběru chybí.
Za národní tým si ale už párkrát zahrál. „Vždycky pro mě bude čest reprezentovat. Ale rozhodně si nedělám nárok na to, že bych do reprezentace určitě patřil. Česko má spoustu kvalitních florbalistů,“ zůstává skromný. „Navíc věřím, že si letos zahraju své 5. akademické MS, což je pro mě vždy skvělý zážitek,“ těší se student Vysoké školy báňské v Ostravě na cestu do exotického Singapuru, kde bude obhajovat zlato z Prahy.
Ve čtvrtečním zápase na sebe každopádně reprezentační trenéry upozornil skvělým výkonem. „Pevně věřím, že jsem si nechal něco i na Superfinále,“ doufá. A co neoblíbený soupeř ze Střešovic? „S kým hrajeme, je mi celkem jedno. Ale samozřejmě jsem v semifinále fandil klukům z Otrokovic ,“ nezapře Hrubý moravský patriotismus.
Svou florbalovou budoucnost zatím neřeší. „O změně dresu neuvažuji. Ale letos snad dodělám školu a budou důležité podmínky, za kterých bych hrál. Přeci jen práce, asi tak jako u Petra Kološe, bude mít přednost,“ naráží na věčný problém ryzího amatérismu v českém florbale Lukáš Hrubý.
Autor: admin
