Na scénu vstoupil jako pověstný deus ex machina, čili někdo, kdo vyřeší zdánlivě neřešitelnou situaci. Ostatně, jeho jméno jej k tomu předurčuje… Michal Deus ve Vítkovicích jednal s klidnou hlavou zkušeného stratéga, i když mu je teprve 25 let. Tým převzal v krizi a po 6 měsících jej dovedl na vrchol. I bez Tokoše, Sladkého, Suchánka, Kološe a v posledních sedmi utkáních i bez kapitána Jana Jelínka. Zázrak?
Když byl problém a následná scéna neměla řešení, vstoupil v antickém divadle do děje shůry nějaký bůh a vše vyřešil. Tak kdysi dávno vznikl termín „deus ex machina“. Michal Deus ale nadpřirozené síly nepotřeboval. Poté, co Radomír Mrázek po prohraném ostravském derby zjistil, že týmu už nemá co dát a oznámil svou rezignaci, vsadily Vítkovice na mladíka, který dlouhou dobu vedl juniorský tým.
A Deus začal pracovat. V pohodě, bez stresu a klidně. Jak sám říká, klid má rád. A právě tímto způsobem vrátil unaveným vítkovickým florbalistům energii a sílu. Vsadil na jednoduchý styl hry. Víra v osobní obranu, tolik kontroverzní herní systém, jeho týmu vyšla. Když šlo do tuhého, vše fungovalo. Michal Deus se tak stal třetím mužem, který coby trenér dobyl v mužském Superfinále pražskou O2 arenu.
Vítkovice se nacházely v říjnu ve velké krizi. Co vlastně bylo potřeba udělat, aby tým zase fungoval tak, jak má?
„Sedmdesát procent mé práce bylo od začátku o psychice. Samozřejmě, všechno spolu souvisí. Pokud si hráč věří, na hřišti udělá něco, co by ho ani nenapadlo, kdyby si nevěřil. A když si věří jednotlivci, logicky to přechází i na celý tým. Přidá se do toho chuť a vůle vítězit. Někdy od ledna jsme potom řešili už jenom florbal a zlepšovali jsme se po florbalové stránce. Vůle a bojovnost, kterou jsme do hráčů vštěpovali, jim zůstala i ve vyřazovacích bojích a my jsme do toho přidali ten florbal.“
Michal Deus
V říjnu nastal propadák na Poháru mistrů v Tampere, brzy na to prohrané derby s Ostravou. Tým se nacházel hodně dole. V čem přesně jsou dnešní Vítkovice jiné?
„Mužstvo se zvedlo po individuální stránce, tudíž nastala v týmu psychická pohoda, což bylo velmi důležité. Pokud je tým v nepořádku, na hřišti to drhne. Pokud je kolektiv stmelený, dokáže udělat na hřišti obrovské věci. V tom je velký rozdíl – v sebevědomí hráčů. Kluci si nebyli schopni na Poháru mistrů konstruktivně přihrát. To samé, jak jste zmínil, bylo i v zápase s Ostravou. Postupně se to zlepšovalo a bylo to vidět i ve finále. Naše góly padly po sebevědomé kombinaci. Jakub Hubálek se nebál jít mezi 3 hráče, což by v říjnu neudělal, ani by ho to nenapadlo…“
Možná o tom sebevědomí byl i zásah Lukáše Hájka. Vstřelil parádní gól, při kterém nasadil jesle Marku Deutschovi a pak o záda Tomáše Kafky dostal míček do branky. Co jste mu na to řekl?
🙂 „On je strašná hračička. To je tak technicky vybavený hráč, že tyhle věci vyhledává. On si kolikrát ještě ten život na hřišti zkomplikuje, za to ho spíš peskuju. Ale to je přesně o tom sebevědomí. Věří si a prostě do toho jde. Třeba mu to někdy dvakrát v zápase nevyjde, ale pro mě je důležité, že si ti kluci na hřišti věří.“
Radomír Mrázek od týmu odešel, přesto se netají tím, že má na vítkovické mužstvo stále vazby. Konzultoval jste s ním třeba některé věci po jeho odchodu?
„Vůbec. Nejsme v žádném kontaktu a nic jsme spolu nekonzultovali. Chtěl jsem do toho po svém, abych nebyl odnikud zatěžovaný. Na mě skutečně z toho nepovedeného úvodu sezony nepůsobí žádný faktor, přišel jsem k týmu s čistou hlavou.“
Radomír Mrázek a Vítkovice
Během play off vás zasáhla ztráta kapitána Jana Jelínka. Nebál jste se v tu chvíli důsledků této ztráty?
„Nebál. Samozřejmě nám chyběl, je to kvalitní hráč. Naštěstí se nám ho podařilo plnohodnotně nahradit. Byl s námi i na tréninku, byl v kabině. Ta jeho pozitivní nálada v týmu zůstala. Jistě jsme byli oslabeni o jednoho kvalitního hráče, ale strach jsem z toho neměl.“
Na Vítkovice se během play off sesypaly další věci. Dlouholetý srdcař Petr Kološ oznámil přestup do Mladé Boleslavi, z klubu byl vyhozen den před Superfinále také váš asistent Rostislav Kohút. Bylo nutné nějak řešit, aby tyto informace neměly na hráče negativní dopad, aby se soustředili pouze na florbal?
„K našemu neštěstí se o Petrovi Kološovi hovořilo hlavně díky médiím, tam to ale zdaleka nebylo tak vyhrocené. A trochu to taky jde mimo mě. To je spíše věc kluků z vedení, aby se k tomu vyjádřili. Nemyslím si však, že se k nám Petr otočil zády. Měl nějaké možnosti a zkrátka si vybral. To je celé. Co se týče Rosti Kohúta, od soboty jsme byli v Praze, takže jsem neměl potřebné informace, abych to řešil. A pak ani nejsem kompetentní, abych se k tomu vyjadřoval.“
Rostislav Kohút
V O2 areně jste vsadil na zvláštní rituál. Zatímco celý tým už dávno napochodoval do haly ke slavnostnímu zahájení zápasu, vy jste byl dlouho o samotě zavřený v šatně. Byla v tom nějaká speciální psychická příprava na zápas?
„V halách je vždycky velký kravál a já potřebuju, abych byl na ten zápas připravený. Vždycky si sednu a nic nedělám. Není to nějaký rituál, ale člověka čekají 2 hodiny toho kolotoče, na což musí být dostatečně připravený.“
Vnitřně vůbec vypadáte dost klidně, na to že jste čerstvě trenér mistrů. Víte, jak budou vypadat vaše následující dny?
🙂 „Vůbec si netroufám odhadovat. Určitě si užijeme oslavy. Na začátku to asi bude divočejší, což je logické. Teď to ještě ale všechno nedochází, ještě je na to čas. Chce to dvakrát, třikrát se vyspat, podívat se na zápas ze záznamu a teprve pak to bude docházet.“
Tatran byl často vaším katem a ve finále vítězil. Čím jste ho tentokrát zničili?
„Já myslím, že kondicí. Ve 3. třetině jsme prokázali větší fyzickou sílu. Oni, tuším, stáhli hru a my jsme řešili naše protiútoky s větší rozvahou a s větším klidem, to znamená, že jsme měli větší sílu než soupeř. Na druhé straně, zápas byl opravdu hodně vyrovnaný. Prohlašovat, že jsme byli jasně lepší, by bylo dost arogantní, šance byly na obou stranách. Horší jsme však nebyli, to by zase bylo zbabělé tvrdit.“
Autor: admin
