Meteorologická předpověď na minulou neděli – Praha: 0, Ostrava: +2. Hrdí fanoušci Vítkovic přijeli do O2 areny oblečeni do triček s nápisem Hlavní město florbalu Ostrava a během pár hodin se ukázalo, že to nebyla zas taková troufalost. Na oba tituly má přitom technicky vzato právo obránce Pavel Brus. U vítkovických žen je totiž vedený jako asistent trenéra, muže dovedl na vrchol jako zastupující kapitán.
Většinu sezony však s páskou odehrál Jan Jelínek, který se však ve čtvrtfinále zranil. Myslel jsi v tom shonu po zápase na to, že bys nechal převzít pohár jeho?
„Mohl jsem, ale než by tam dokulhal, čekali bychom 10 minut. 🙂 V tu chvíli jsem si to vůbec neuvědomil, byl jsem úplně v transu.“
Na rozdíl od většiny spoluhráčů jsi Superfinále nezažil. Jaký na tebe celkově udělalo dojem?
„Jakmile jsem byl hřišti, nějakým zásadním způsobem jsem okolí nevnímal. To spíš, když jsme ještě přijeli na zápas holek. Super atmosféra, velký prostor, něco nového, než na co je člověk zvyklý z normálních hal. Ale po rozcvičce a jednom vystřídání mi to už přišlo jako normální zápas. Asi to zní vždycky divně, že se na to nesmíte soustředit, ale myslím, že jsme se na to připravovali, věděli jsme, do čeho jdeme a nikdo té atmosféře nepodlehl. Paradoxně mě překvapilo, i s klukama jsme se o tom bavili, že bylo relativně málo technických chyb, čekali jsme, že bude víc svázaných rukou a nohou, že to bude takové ztuhlé. Ale ze začátku to mělo takové příjemné tempo, oba týmy věděly, o čem to je. Samozřejmě to byla super akce se skvělými fanoušky, ale na hřišti jsem to zásadním způsobem nevnímal.“
Novinkou pro tebe bylo i to, že stačí vyhrát jeden zápas a jsi mistr. Není zapotřebí dvoutýdenní, třítýdenní práce, jako tomu bylo dřív, jsi šampionem za jedno odpoledne…
🙂 „Vypadá to tak jednoduše, že? Ale my jsme zase měli dlouhou sérii v semifinále proti Mladé Boleslavi, kterou jsme hráli skoro 3 týdny. Není to dlouhá práce, co se týče přípravy na toho jednoho soupeře, nicméně je dlouhá cesta se do Superfinále dostat. V něm už může vyhrát kdokoliv, ale postoupit do něj na 4 vítězné zápasy je náročnější.“
V říjnu jste byli chvíli na 10. místě, mluvilo se o tom, jestli vůbec projdete do play off. Nakonec je z toho titul. Zažil jsi v kariéře sezonu s větším zvratem?
„S větším určitě ne. Zažil jsem sezony, kdy jsme byli špatní a zvedli jsme se, ale titulem to nikdy neskončilo. Úplně zespodu takhle úplně nahoru… Podceňovali nás před čtvrtfinále, podceňovali nás před semifinále a podceňovali nás před finále… Myslím, že se to nevyplácí. Jen doufám, že nás to zocelilo.“
A na Pohár mistrů pojedete v říjnu zase jako podceňovaný tým…
🙂 „Určitě! Ale tam už se budeme bavit o úplně jiných dimenzích. Vím, že je tam Falun, samozřejmě Wiler, finský mistr není známý, jestli se nepletu (Happee vede nad Classic 2:1 – pozn. aut.). To znamená, že to budou super zápasy, pro nás zase další zkušenosti navíc. Další těžké duely, které si tady prostě bohužel nezahrajeme… Pojedeme tam samozřejmě s tím, že budeme chtít vyhrát. Budeme zase o něco zkušenější, silnější, můžeme jenom překvapit…“
Budeš u toho? Zůstáváš ve Vítkovicích?
„Určitě zůstávám. Pokud se něco fakt zásadního nestane, budu za Vítkovice hrát dál.“
Aby ne, když budeš v příštím ročníku obhajovat 2 tituly. Věděl jsi o tom, že jsi na oficiální soupisce vítkovických žen na stránkách ČFbU vedený jako asistent trenéra? Během 3 hodin jsi tak získal 2 zlaté medaile…
„Věděl jsem o tom, není to žádná chyba. Hráli jsme kámen, nůžky, papír o to, kdo pojede za oba kluby reprezentovat Vítkovice na tiskovku před Superfinále do Prahy. A vyšlo to na mě. Jinak se, bohužel, u holek neangažuju. Ale když je to tak, to ten jejich titul budu muset oslavit. Zapiju to dvakrát… 🙂 Ale vlastně mě napadá, že když mám 2 tituly, měl bych si u holek vyžádat medaili!“ 🙂
Autor: admin